Žádné blafy, přátelé! Naši redakční všehochuť připravujeme s láskou sobě vlastní a její gró tvoří jenom ty nejvybranější suroviny! V pravidelném měsíčním intervalu vám Sicmaggot tým představí sérii alb, která byste si průběhu následujícího měsíce neměli nechat projít mezi prsty, a také sérii koncertů, na něž se chystáme se vypravit a u nichž bychom skoro vsadili i pohlavní orgány na to, že se vám vyplatí jít také! Jaké vypečené delikatesy tedy skrývá hudební rendlík…?
Redakční eintopf #3.3 – speciál 2009 (Earthworm) 24.12.2009 Earthworm  Tak s touto deskou jsem strávil asi nejvíce času ve sluchátkách i po tom, co jsem napsal recenzi, což se mi třeba u Sepultury, která mě bavila, ale nenašel jsem si na ni mezi svými oblíbenci čas, nepovedlo. Šílený techdeath s neskutečnou produkcí, nadlidským basákem a s ostatními, kteří asi taky nebudou obyčejní smrtelníci, mě prostě dostal a řadí se k mým top deskám vůbec. | Tohle nakonec dopadlo ještě lépe, než jsem čekal. Masakrózní deska, co píseň, to pecka. Ha, nechtěný rým. Mustainovu partu jsem měl hodně rád a tohle moji lásku k jejich hudbě ještě utvrdilo… Jen tak dál!!! | Thrashový náklep, nacpaný hitovkami, které mě provázely taky pěkně dlouhou dobu. Skloubení klasických Kreator, kteří se ale nebojí jít dál a vyvíjet se, bravo! | Je to sice jenom EP, ale ... Redakční eintopf #3.4 – speciál 2009 (Seda) 24.12.2009 Seda  Tady nebylo co řešit. Od mé recenze na toto album jsem o “Wrath” stále přemýšlel jako o desce číslo jedna pro tento rok. Lamb of God se předvedli ve výborném světle a neustále se zlepšují. K “Wrath” jsem se neustále po celý rok vracel a slyšel ho opravdu hodněkrát. Zatím nejlepší výtvor skupiny. Odrazilo se to také na hodnocení (9/10). | Jsem veliký fanoušek melodického death metalu a deathcoru. Tyhle borci do tohoto stylu zamixovali ještě porci symfoniky. Celkově to vytváří výborný poslech. Moc jsem o této kapele nevěděl, pak si ale sehnal toto album na hodnocení recenze a už to jelo – sehnal jsem si i minulý výtvor a stal jsem se závislým. Výborná nálož pravé muziky. | Tady jsem se rozhodoval právě mezi Winds of Plague a Behemoth. Nakonec na tom hůře skončili Behemoth. Album je vynikající, neznám ... Redakční eintopf #3.5 – speciál 2009 (Speedy) 24.12.2009 Speedy  O této bandě jsem se dozvěděl z novinky na Sicmaggot , kterou napsal Corey(8) a vychvaloval je, tak jsem je prostě musel stáhnout a poslechnout… Velice kvalitní muzika, která má hlavu a patu a která nezačne nudit po pár posleších. Navíc v poslední době u mě vede tento styl hudby, takže není co řešit. | Chlapíci z Breaking Benjamin jsou po třech letech zpět a vydávají nové album, které je vážně pecka. Je vidět, že svůj styl rocku ovládají a neustále se zlepšují. Nové album má snad i větší úspěch než album “Phobia” z roku 2006. Teď už jen doufat, že zavítají i do naší republiky se supportem, jako je Sick Puppies, Three Days Grace nebo Flyleaf :) | Od této polské bestie jsem měl zatím ... Redakční eintopf #2 – prosinec 2009 1.12.2009 Sicmaggot  I v předvánočním shonu (ano, vymlouvá se na to každý) jsme si udělali chvilku a vypíchli ve svých kalendářích jedno signifikantní datum. Dle konečného výsledku našeho snažení to vypadá, že většina redakce prožije Štědrý den s dvoudenním předstihem. Posuďte sami: | Sicmaggot má koncem roku parádní fazónu, Dave Mustaine už 25 let po nocích pláče do polštáře, že to ten dánský ňouma s oním vyhazovem snad nemohl myslet vážně (přes den o tom pak vykládá novinářům) a Mudvayne nevydávají špatné desky. Jsou prostě věci, o kterých nelze pochybovat – třetí jmenované dogma však utrpělo koncem minulého roku povážlivou trhlinu. Jako by se Mudvayne už ze všech svých osobních patálií vyřvali na předchozích deskách a v roce 2008 zbyla jen parta chlápků, která hraje o tom, jak z nich “samá práce a žádná zábava dělá blbečky”. Nicméně ... Redakční eintopf #1 – listopad 2009 1.11.2009 Sicmaggot  Jak signifikantní, že se naše nová sekce rozjíždí zrovna v měsíci, kdy je pro mne jízdní řád vycházejících alb záživný asi jako sledování provozu na lesní silnici. Občas trakař, stařenka o holi nebo vypitý strýc po šichtě, holt nic vzrušujícího. Ač žádný zarytý fanoušek, v takovém hudebním prázdnu musím poděkovat aspoň za ty Slayer a jejich očekávanou nálož “World Painted Blood”. Očekávanou v jakémkoliv smyslu slova, ať už z pohledu milionů nedočkavaných fanoušků, kteří by mě za toto rouhání se odkázali do patřičných mezí, nebo podoby materiálu obsaženého na duhovém kotouči. Urazí? Kdepak! Překvapí? Kdepak! Radši zůstaňte u říjnového materiálu (tedy krom Kingovy party, ta si zkoušku zaslouží), listopad byl vždycky podivný měsíc, jen co je pravda… | Dark Funeral nepálí své nahrávky s nějak extra velkou kadencí, ale v jejich případě se vyplatí počkat si, protože to ...
|
