Filmový eintopf – leden 2021
1.1.2021
Sicmaggot
Asi nejzajímavěji v lednu vypadá nový díl „Wrong Turn“. Tahle hixploitation série v minulosti nastřádala celých šest dílů a tenhle bude sedmý. Nebude ale navazovat na předešlé části a pokusí se o restart značky. Což asi dává smysl, protože nejpozději od trojky šel „Wrong Turn“ cestou hodně levné zábavy. Novinka se tváří, že snad měla i nějaký rozpočet, a podle upoutávky to dokonce nevypadá tak zle, jak bych od sedmého bijáku čekal. Přinejmenším z povinnosti se určitě podívám. Klasickou hororovou formuli – shodou náhod totožnou jako „Wrong Turn“ – bude pravděpodobně nabízet také kanadský zářez s všeříkajícím názvem „Butchers“.
Redakční eintopf – prosinec 2020
1.12.2020
Sicmaggot
Letošní prosinec mi přijde nezvykle zajímavý. Poslední měsíc roku obvykle bývá slabší, ale tentokrát se zde najde hned několik slibných počinů. Z oblasti black metalu určitě nebude radno minout nové počiny Horna a Akhlys. První jmenovaní patří ke klasikům finského black metalu a rozumnou kvalitu si s přehledem drží prakticky vždy. „Kuoleman kirjo“ se prozatím tváří, že na tom nic nezmění, i když délka sedmdesáti minut je teda dost. „Melinoë“ se mi po pár posleších také zatím zamlouvá, ale to se dá asi čekat od kapely, již vede frajer z Nightbringer a Aoratos. Do třetice pak přihodím „Mothers Weavers Vulture“ od Grayceon, což je progresivní metal se zvláštním zvukem okořeněným cellem. Dřívější věci byly hodně v cajku, tak nevidím důvod, proč by se to nyní mělo změnit.
Filmový eintopf – prosinec 2020
1.12.2020
H.
Musím říct, že prosinec vypadá lépe, než bych dopředu hádal, a dokonce mi přijde, že nás čekají zajímavější věci než v listopadu. Nejvíc si toho slibuji od „Þorsti“. Gay upír z Islandu, který saje nejen krev, konečně dorazí do širší distribuce. Vypadá to na hodně srandy i hodně gore, což beru všema deseti. Dost nadějně se mi jeví „Hunter Hunter“. Nechci mít zbytečně vysoká očekávání, ale tohle slibuje slušný lesní napínák, tak třeba se zadaří a fakt to bude stát za to.
Redakční eintopf – listopad 2020
1.11.2020
Sicmaggot
Listopad mi nenabízí žádné jednoznačné pecky, ale pár potenciálně zajímavých věcí se určitě vyloupne. Největší očekávání mám – možná trochu překvapivě – k třetí řadovce rumunských Siculicidium. Tohle je hodně nenápadná a přehlížená kapela, ale některé její nahrávky mám rád a ve sbírce mám od ní dost placek, takže ani „Az alámerülés lárvái“ si nenechám ujít. V plánu mám určitě i dlouhohrající prvotinu kostarických Bloodsoaked Necrovoid. Demosnímky drhly sice neoriginální, leč poctivé a kurevsky zatuchlé zlo. Potenciál v tom nepochybně byl. „Expelled into the Unknown Depths of the Unfathomable“ opětovně nabízí jeden zasraně epický metalový titul vedle druhého, tak snad bude podobně rozjebávat i samotná muzika.
Filmový eintopf – listopad 2020
1.11.2020
H.
Listopad v hororovém světě bývá po nabušeném říjnu (všichni se můžou posrat z Halloweenu, víš jak) výrazně chudší a ani letošní rok v tomto ohledu není výjimkou. K tomu ještě připočtěte, že u nás s největší pravděpodobností vyjde naprosté hovno, poněvadž koronka, zavřená kina… jistě sami moc dobře víte a nemusíme to tu rozebírat. Přesto zkusme vykutat alespoň pár potenciálně zajímavých počinů, u nichž se ten čas snad bude dát strávit, aniž by pak člověk musel mlátit hlavou do zdi. V první řadě zmíním dvě hororové antologie. Tyhle povídkové filmy mám vcelku rád, i když kvalita jednotlivých příspěvků zpravidla bývá kolísává. Krátkometrážní snímek nicméně považuji za zajímavou disciplínu a tyhle jejich kompilace mě baví.
Redakční eintopf – říjen 2020
1.10.2020
Sicmaggot
Pro říjen nejvíc vyhlížím polské splitko „Konflikt“. Magory z Gruzja snad není třeba pravidelným čtenářům představovat. Oběma jejich deskám „I iść dalej“ a „Jeszcze nie mamy na was pomysłu“ jsme zde věnovali pochvalné recenze, za nimiž si mohu pořád stát. Obzvlášť druhé album furt maká jako čuně. Známé uličníky doplní debutující Neon Scaffold a můžu vám vyspoilerovat, že ani oni zrovna nepředstavují vrchol normálnosti a průměru. Nahrávku jsem začal zčerstva hustit z promo kopie a zatím mi přijde kurevsky zajímavá, takže si na ni určitě počíhejte! Povinností samozřejmě bude také novinka švédských klasiků Necrophobic. Nepředpokládám, že by severští veteráni na „Dawn of the Damned“ vymýšleli něco neobvyklého, ale standardní nášup skvělých riffů, hřebů a kožených kaťat pod obalem od Necrolorda nemůže zklamat.
Filmový eintopf – říjen 2020
1.10.2020
Sicmaggot
Říjen je klasicky natřískaný horory až po okraj, protože se jedná o měsíc Halloweenu, což za oceánem strašně prožívají. A protože se tohle období pojí s bubáky a strašidly, tradičně v říjnu vychází hodně hororových počinů. Já mám samozřejmě nějaké svátky úplně v piči, ale palbu nových hororů si vždycky nechám líbit. Přesto nemám žádný velký problém s volbou číslo jedna. Na „Bullets of Justice“ se těším už dlouho. Film sice už loni festivaloval, ale až nyní konečně dorazí i na VOD, takže se na něj budem moct podívat i my lenoši, co furt sedíme doma. Post-apo budoucnost plná zmutovaných prasolidí se tváří fakt dobře, takže očekávanou ujetou béčkovou jízdu těch nejpokleslejších kvalit!
Filmový eintopf – září 2020
2.9.2020
H.
V září se konečně začíná v českých kinech něco dít, ale já jsem si svoje číslo jedna pro tenhle měsíc stejně našel jinde. Ledový slasher „Let It Snow“ se podle mě tváří docela slibně. Prostředí opuštěných zasněžených hor se pro podobný biják vcelku hodí, tak doufám, že zdejší vrah udělá se sekerou a sněžným skútrem nějakou parádu. Neočekávám sice vysoký body count, ale doufám, že atmosféru by to mohlo mít slušnou. V „Unhinged“ bude vyžraný Russell Crowe předvádět současnou variaci na Douglasovu klasiku „Falling Down“. Nepředpokládám, že se bude jednat o nějakou pecku, ale na jedno podívání to snad poslouží. Do kina se pravděpodobně vydám, pokud tam nebudu muset sedět hodinu a půl s rouškou jak kokot.
Redakční eintopf – září 2020
1.9.2020
Sicmaggot
Musím přiznat, že po pár měsících mám konečně pořádný problém se rozhodnout, co bych měl do eintopfu napsat dřív, poněvadž v září těch zajímavých desek vychází poměrně dost. Jestli mám něco jasné, tak jde o první flek. Přístup Häxenzijrkell k black metalu mi krutě sednul a všechny jejich dosavadní neřadovky jsem si užil jako prase. Dlouhohrající debut „Die Nachtseite“ tedy vyhlížím nedočkavě a pevně věřím, že půjde o další čarodějnický sabat s působivou atmosférou, jak se patří. Zklamání by v tomhle případě bolelo dvojnásob.
Koncertní eintopf – září 2020
1.9.2020
Sicmaggot
Tak nějak z povinnosti – a aby tu chudák kolega Metacykloatd. nebyl sám (edit: kolega Cnuk svůj příspěvek poslal až později a mně se nechce tohle přepisovat) – sem mrdnu koncert Cult of Fire a Malokarpatan. Ten se měl původně konat už 21. března, ale tu pohádku o koronce a rušených koncertech už určitě znáte, tak to snad nemusíme rozebírat. Nad letošním dvojalbem Cult of Fire jsem si sice zrovna nepohoňkal, ale minimálně vizuálně kapela na koncertech obvykle vypadá působivě a ani obměněná podoba na tom myslím nic nezmění. Staré pecky také zafungují spolehlivě. A i kdyby ne, tak po hudební stránce večer jistí Malokarpatan, jejichž aktuální placka „Krupinské ohne“ se naopak hodně povedla.
Redakční eintopf – srpen 2020
1.8.2020
Sicmaggot
Číslem jedna pro srpen je docela jednoznačně Vassafor. Obal novinky „To the Death“ se mi sice příliš nelíbí, ale zkušenost s předešlými deskami byla moc dobrá na to, aby mě to odradilo. Novinku u se nějakou dobu snažím valit a z hudebního hlediska se zatím tváří slibně, ale cítím, že ještě potřebuju poslouchat dál. Tak či onak, minout byste to neměli. „Ekpyrosis“ od britského projektu Decoherence mi zpočátku připadalo jako docela nenápadná a nijak zvláštní záležitost, ale postupně si mě ta deska získala. Na druhé album „Unitarity“ už se tedy vcelku těším a čekám od něj kvalitní poslech.
Filmový eintopf – srpen 2020
30.7.2020
H.
Filmový eintopf jsme posledních pár měsíců z očividných důvodů vynechávali. Kdybychom hodně chtěli, tak jsme mohli nějaká vydání udělat, protože sem tam se něco z digitální distribuce vyzobat asi dalo, ale okázale jsme se na to vydlabali. Nyní se zdá, že pomalu začíná doba, kdy opět bude možné pohodlně psát filmové přehledy, tak snad to nebude jen dočasně… Očekavané sci-fi „Tenet“ Christophera Nolana ví o odkladech kvůli koronce svoje. Dle čerstvých informací se snímek dočká rozkouskované premiéry lišící se na základě oblasti. Do celé Evropy a tudíž i k nám by měl dorazit 27. srpna. Už nějakou dobu se mluví o tom, že „Tenet“ chce být prvním velkým filmem na plátně po otevření kin a že chce opět přitáhnout diváky do sálů.
Redakční eintopf – červenec 2020
1.7.2020
Sicmaggot
Bosenské zlo Obskuritatem bude samozřejmě povinnost. Minulá deska „U kraljevstvu mrtvih…“ se mi zdála skvělá a její vinylovou verzi jsem svého času docela intenzivně sháněl, takže s poslechem „Hronika iz mraka“ nebudu moc otálet. Vypuštěný song slibuje, že novinka by měla taky stát za to, takže volba číslo jedna je tentokrát jasná. K poslechu „Æequiizoiikum“ od Khthoniik Cerviiks jsem se ještě nedokopal, přestože promo verze se mi na disku válí už nějakou dobu, ale ujít si to nenechám, to je snad jasné. Kór když předešlá řadovka vyšla už před pěti roky. Na závěr to střelím trochu od boku a pošlu hlas katalánskému projektu Amargor.
Redakční eintopf – červen 2020
1.6.2020
Sicmaggot
Volbu nejočekávanějšího alba pro červen 2020 mám dost jednoduchou. Tvorba maďarských The Moon and the Nightspirit se mi líbí strašně moc a nepředpokládám, že by na tom „Aether“ mělo cokoliv změnit. Minulou desku „Metanoia“ jsem nakonec vyhlásil jedním z nejlepších alb roku 2017, takže očekávání jsou rozhodně vysoko. Nadšení sice trochu kalí dost nepovedený obal, ale první vypuštěná skladba „Kaputlan kapukon át“ naznačuje, že po hudební stránce by mělo být vše v pořádku. Zvědavý jsem rovněž na „Éons“ od belgického avantgardního kolektivu Neptunian Maximalism.
Redakční eintopf – květen 2020
1.5.2020
Sicmaggot
Live alba mě obecně vzato nezajímají, ale výjimka potvrzuje pravidlo. Za prvé, Triptykon je výjimečná formace. Kdo si myslí opak, ví akorát tak piču. Za druhé, „Requiem (Live at Roadburn 2019)“ není standardní live album, kde prostě kapela přehraje svoje normální songy, pak to nějak zmixuje a s velkou slávou mrdne na trh. Jedná se o záznam legendárního triptychu „Requiem“, jehož první část vyšla už v roce 1987 na desce „Into the Pandemonium“ od Celtic Frost a jehož finální třetina se objevila na nahrávce „Monotheist“ z roku 2006. Loni se „Requiem“ konečně dočkalo i své prostřední, více jak půlhodinové části a celé dílo pak bylo zahráno živě za doprovodu orchestru.
Redakční eintopf – duben 2020
1.4.2020
Sicmaggot
Protože jsem si jako jediná buznička v redakci ještě nepustil Black Curse, tak tu nad nimi nemůžu masturbovat jako kolegové níže (spoiler!). Zase ale díky tomu můžu zmínit taky nějaké jiné nahrávky. Hodně slibně se mi zatím tváří první nahrávka „Through Doors of Moonlight“ od At the Altar of the Horned God, což je nový projekt Heolstora z Mystagos. Máte-li chuť na podmanivou atmosférickou muziku, určitě zkuste. Oranssi Pazuzu jsou trochu „povinnost“. Ve stáji hnoje jako Nuclear Blast to kapele sice nesluší, ale první ukázka „Uusi teknokratia“ zatím napovídá, že Finové se na „Mestarin kynsi“ dokurvit nehodlají. Snad tentýž dojem zůstane také po poslechu celého alba.
Redakční eintopf – březen 2020
1.3.2020
Sicmaggot
Tak jako tentokrát není s prvním místem moc co řešit. Adaestuo na „Tacent semitae“ i „Krew za krew“ zajebali vysokou kvalitu a „Manalan virrat“ by to mělo stvrdit. Cokoliv menšího by bylo veliké zklamání, ale věřím tomu, že tady k němu nedojde. O stěžejní desce března mám jasno. Hodně mě zajímá také řadový debut francouzských Amnutseba. První demo bylo přinejmenším zajímavé a to druhé už bylo hodně dobré. Kompilaci, která oba demáče spojila na jeden vinyl, jsem si koupil docela rád. „Emanatism“ se zatím tváří také slibně.
Koncertní eintopf – březen 2020
29.2.2020
Sicmaggot
V březnu mi tedy z metalů přijde suverénně nejzajímavější norské kombo Taake a Kampfar. Obě formace se na českých pódiích daly zachytit už nevím kolikrát, takže určitě nejde o nic vyloženě exkluzivního nebo speciálního, ale obě kapely jsou pořád fajn (minimálně Kampfar už sice nemají takovou kvalitu jako kdysi, ale nebál bych se o to, že by snad vynechali nějaké starší fláky) a zahrát umí. Na Sargeist v Plzni samozřejmě jebu, ale vy byste neměli, pokud bydlíte někde okolo nebo přímo tam. A to i navzdory zbytečně početnému a nepříliš vzrušujícímu supportu. Cože? Těch kapel tam je tolik, protože to má být něco jako festival…?
Filmový eintopf – březen 2020
28.2.2020
H.
V březnu se nejslibněji tváří „The Invisible Man“. Někdejší plány na vytvoření propojeného universa rebootů klasických universalovských monster vzalo za své po failu „The Mummy“ s Tomem Cruisem. Namísto toho se přešlo ke strategii vzájemně nesouvisejících adaptací, což je právě případ „The Invisible Man“. Důvěru v projekt dává především účast Leigha Whannella, což sice není žádná hvězda, ale rozhodně dělá zajímavé věci, viz třeba „Upgrade“ nebo scénáře k prvním dílům „Saw“. Možná jsem na to zvědavý víc, než bych měl být, tak snad to nebude propadák. Jo a nečumte na trailer – podle mě toho ukazuje zbytečně moc!
Redakční eintopf – únor 2020
1.2.2020
Sicmaggot
Původně jsem si říkal, že toho v únoru moc není, ale když jsem začal pořádně přemýšlet, co by sem šlo napsat, došlo mi, že tenhle měsíc je ve skutečnosti hodně silný. Největší očekávání mám každopádně směrem k debutu „Lokabrenna“ od Nawaharjan. První dojmy míří hodně vysoko. Další podrobnosti už nechám kolegovi pode mnou. V dalších dvou případech zvolím první alba „superkapel“. Full of Hell neposlouchám vůbec, The Body jen okrajově a až Lingua ignota mě baví, ale úvodní ukázka z „Grave of a Dog“, debutu projektu Sightless Pit spojujícího muzikanty ze zmíněných skupin, zní dost krutě. Tohle si pohlídám.
