Redakční eintopf – srpen 2018 1.8.2018 Sicmaggot  Co může být v srpnu víc než kurva Mare?! Po tolika letech čekání a odkladů konečně vyjde toužebně vyčkávaný debut a očekávání jsou tak vysoká, až není jisté, jestli je vůbec „Ebony Tower“ může naplnit. Přesto se nepochybně jedná o nejvyhlíženější srpnovou desku. Což ovšem neznamená, že tu není jiného, na co by se dalo těšit. Hodně zvědavý jsem i na novinku Psyclon Nine. Historie a spolehlivost téhle kapely jsou podobně turbulentní jako feťácké eskapády Nero Belluma, ale hudebně to byl vždycky námrd až za roh, takže doufám, že „Icon of the Adversary“ nezklame. Žádná jiná skupina totiž dle mého nedokáže tvrdou elektroniku a metal propojit s takovou přesvědčivostí a úderností jako právě Psyclon Nine, tak snad se to potvrdí i tentokrát.
Koncertní eintopf – srpen 2018 31.7.2018 Sicmaggot  Osobně se v srpnu na žádnou akci nechystám, ale dovolím si pár menších tipů nadhodit. Už jen proto, aby tu zaznělo i něco jiného než jistý nejmenovaný festival, jejž netřeba doporučovat, protože o něm všichni dávno víte. Zmínku si rozhodně zaslouží předposlední srpnový den, kdy v Lucerna Music Baru vystoupí našlapané kombo Die Krupps a Front Line Assembly. Jestli se někam vyplatí v srpnu zajít, tak kurva na tohle. Pro slovenské čtenáře můžu dodat, že o dva dny později, tedy 1. září, se obě industriální legendy podívají i do Bratislavy. Pokud máte natolik temnou duši, že z toho pravidelně serete netopýry, pak byste nejspíš neměli minout již tradiční gotickou seanci Prague Gothic Treffen.
Redakční eintopf – červenec 2018 1.7.2018 Sicmaggot  Nezvykle silný červenec! Letní prázdniny většinou bývají obdobím slabší vydavatelské činnosti a zajímavých nahrávek vychází spíš méně než více, ale letošní červenec představuje výjimku, poněvadž nabízí hned několik vysoce zajímavých počinů… Velké naděje vkládám do druhé fošny australského projektu Runespell. Nightwolfova tvorba mě baví, ať už v rámci Blood Stronghold, tak i právě v Runespell. Demo „Aeons of Ancient Blood“ i první deska „Unhallowed Blood Oath“ se mi hodně líbily, takže mám rozhodně důvod se těšit i na „Order of Vengeance“. Snad půjde o další kvalitu, kterou s radostí přihodím do vinylové sbírky.
Koncertní eintopf – červenec 2018 30.6.2018 Sicmaggot  V červenci mě prakticky zajímá jen jeden koncert, takže nemám žádné velké dilema, co sem tentokrát napsat. Přesně v půlce měsíce se zajdu podívat na ruské Nytt Land, kteří dorazí s letošním albem „Odal“. Společnost jim budou dělat domácí Nemuer. Kdo bude mít náladu se v létě zchladit trochou folku ze Sibiře, nechť ráčí dorazit. | Vzhledem k tomu, že budu velkou část července v zahraničí, zřejmě toho moc neuvidím. Nicméně i tak bych rád pár událostí doporučil – bez ohledu na to, zda sám nakonec zvládnu dovalit, či nikoliv. V první řadě je to vystoupení sludgově blackmetalových Hexis a tuzemských post-blackových Dærrwin v Café Na půl cesty. Pohodové prostředí a hutná temná špinavá muzika, navíc – jak je na daném místě dobrým zvykem – za dobrovolné vstupné. To chceš.
Filmový eintopf – červenec 2018 30.6.2018 H.  „Muž, který zabil Dona Quijota“ je povinnost. Jde o vysněný projekt Terryho Gilliama, jenž se o jeho realizaci pokusil na začátku aktuálního tisíciletí, ale natáčení dopadlo naprostým fiaskem. Trvalo pouhých šest dní, během nichž realizační tým stíhala jedna katastrofa za druhou, až projekt nakonec zkrachoval. To vše zachycuje dokument „Ztracen v La Mancha“ z roku 2002, do nějž byly použity záběry původně zamýšlené jako film o filmu. Ale to už je minulost. Nyní, po mnoha letech se Gilliamovi podařilo napodruhé připravit novou verzi, která se v červenci dostane do kin. Od boku bych řekl, že přenos slavného španělského románu do současnosti v hodně volné adaptaci nevypadá zrovna lákavě, ale se jménem takového formátu na pozici režiséra se nejde netěšit. Jasně, že měl ve své tvorbě i slabší chvilky, přesto věřím, že jediný americký Monty Python stvořil další výraznou věc. Největší lákalo letních ... Redakční eintopf – červen 2018 2.6.2018 Sicmaggot  Tentokrát to zkusím vzít stručně… Velkým červnovým tahákem jsou Black Crucifixion. Finská kultovka má novou fošnu po pěti letech a vzhledem k tomu, že „Coronation of King Darkness“ bylo skvělé, mám velká očekávání i k novince „Lightless Violent Chaos“. Hodně jsem zvědav i na debut „Thermogravimetry Warp Continuum“ indicko-ruského tria Jyotiṣavedāṅga se členy Tetragrammacide nebo Goatpsalm. Očekávám zlo. Na poslední flek pak hodím italské Progenie terrestre pura, kteří si zatím vždy dokázali udržet vysokou kvalitu, tak snad ani nové EP „starCross“ nezklame.
Koncertní eintopf – červen 2018 1.6.2018 Sicmaggot  Já tentokrát půjdu jen na jeden koncert, ale o to větší legenda to bude. Iron Maiden jsou povinnost, to se nedá svítit. Moje první oblíbená kapela, která se ve velké míře podepsala na tom, že jsem propadnul metalové muzice. Tentokrát přijede s výběrem hitů převážně z 80. let doplněných o několik novějších kousků a zdá se, že dojde i na některé méně očekávané fláky – osobně se těším zejména na „Sign of the Cross“. Každopádně, budu tam, protože tahle britská klasika nikdy neomrzí. Pro úplnost doplním dvě blackmetalové akce. Ta první bude o gigu Nachash a Kringa, které v Modré Vopici doplní domácí Pergamen. I když je to trochu na hraně, jestli si něco zaslouží propagaci s takhle ohavným plakátem, ten font je snad nějaký humor, ty vole…
Filmový eintopf – červen 2018 31.5.2018 H.  Květen se do nových bijáků tvářil vcelku oukej, zato červen už je zas malinko slabší. Pár kousků, které by teoreticky mohly být koukatelné bez újmy na zdraví, se však naštěstí najde, tak pojďme na věc… Na prvním místě „Ghost Stories“ už jen z titulu jediného hororu v červencových českých kinech. Sice to bude duchařina, což ani zdaleka není můj nejoblíbenější hororový subžánr, vlastně spíš nejneoblíbenější, ale zrovna tenhle film se tváří, že nemusel být jenom zbytečná hovadina, kde se posouvání židle a vrzání dveří vydává za strašení. Snad to tak opravdu bude a nepůjde o další sterilní kvazi-strašení o ničem. Mimochodem, ještě nesmím zapomenout zmínit, že „Ghost Stories“ má fakt pěknou sérii psychedelických plakátů, to se mi dost líbí!
Redakční eintopf – květen 2018 1.5.2018 Sicmaggot  Nejdůležitější deskou měsíce května pro mě bude jednoznačně „Geometria“ od Thy Catafalque. Oblibou tohoto původem maďarského projektu jsem se nikdy netajil, takže pravidelného čtenáře by má volba nejočekávanějšího alba tentokrát neměla překvapit. Minulé „Meta“ sice bylo lehce slabší než předešlé počiny, ale pořád šlo o moc dobrou hudbu, jejímž prostřednictvím si Tamás Kátai ostudu rozhodně neuříznul. Od „Geometria“ čekám, že bude pokračovat v charakteristickém soundu Thy Catafalque a že se opětovně bude jednat o důstojný příspěvek do diskografie. To mi ke štěstí postačí. Obal novinky se mi opravdu líbí, předobjednáno dávno mám, tak už zbývá jen vyčkat… Hlad po extrémním námrdu by doufám mohlo ukojit EP „Death Monolith“ německých Subduer. Kapela toho za sebou nemá příliš, ale ukázky znějí dost násilně a dávají tušit, že Subduer nehodlají jen vyznávat okoukanou kombinaci black a ... Koncertní eintopf – květen 2018 30.4.2018 Sicmaggot  Nepřijde mi, že by se v květnu konalo nějak zásadní množství zajímavých koncertů. Naopak se mi zdá, že tentokrát docela zdechnul pes, což je vcelku s podivem, poněvadž v květnu obyčejně vrcholí jarní klubová sezóna. Přesto je tu minimálně jedna akce, která za návštěvu rozhodně stát bude a která je pro mě osobně dokonce jedním z nejočekávanějších koncertů celého roku… Samozřejmě mluvím o vystoupení Suicide Commando. Belgická aggrotechová úderka v čele s Johanem Van Royem se do České republiky vrátí po čtyřech letech, kdy vystoupila v MeetFactory. Tenkrát to byla paráda, tudíž doufám, že i letos to bude stát za to. Očekávání jsou nicméně ještě výš i díky tomu, že tentokrát se před Suicide Commando představí také exkluzivní support – původem řecká formace Siva Six, jejíž tvorbu mám taky moc rád. Tuhle kapelu chci vidět živě už delší dobu a ... Filmový eintopf – květen 2018 29.4.2018 H.  Tuším, že snad o každém dosavadním měsíci letošního roku jsem ve filmovém eintopfu tvrdil, že nás žádné velké zázraky nečekají. V květnu snad poprvé mohu říct, že tu je víc bijáků, které by teoreticky mohly být zajímavé. Ani jeden z nich sice nepatří k těm, kvůli nimž bych nemohl dospat, ale doufám, že tentokrát se na novinky budu koukat s chutí. Na první místo jsem se rozhodl fláknout sci-fi „Future World“, přestože už od pohledu vypadá malinko „hloupě“… ale v tom dobrém slova smyslu. Vypadá to, že by se mohlo jednat o sympaticky béčkovou jízdu – vzhledem k tomu, že si snímek evidentně bere inspiraci z „Mad Maxe“ (anebo třeba „Cyborga“), snad i doslovně. Pokud by se jednalo o podobně zábavnou kravinu jako třeba deset let starý „Doomsday“, který slouží jako důkaz, že i ve 21. století lze natočit parádně nařáchlé béčko, byl ... Redakční eintopf – duben 2018 1.4.2018 H.  V dubnu je to jasná věc, vážení. Po dlouhých sedmnácti letech konečně druhá řadovka italského kultu Altar of Perversion. Na první pohled se může zdát, že „Intra naos“ je se svými 114 minutami na ploše pouhých šesti písní přespříliš ambiciózní, ale já se toho nebojím. První ukázka v podobě „She Weaves Abyssal Riddles and Eorthean Gates“ dosahuje takových kvalit, že jsem začal věřit, že si Altar of Perversion s takhle obrovskou plochou poradí jak nic. Druhé místo – a taktéž bez většího zaváhání – putuje za Borgne. Bornyhake / Ormenos je fest aktivní tejpek, ale právě Borgne je dle mého jeho nejzajímavější projekt. Tahle věc mě baví dlouhodobě, tudíž asi nepřekvapí, že ani „“ nehodlám minout – zvlášť když i v tomhle případě znějí ukázky nanejvýš slibně!
Koncertní eintopf – duben 2018 31.3.2018 Sicmaggot  Jediný dubnový koncert, na nějž jsem si prozatím koupil lístek, a u nějž lze tudíž předpokládat, že se takřka s jistotou dostavím na místo, je vystoupení faerské zpěvačky Eivør Pálsdóttir. Abych řekl pravdu, asi mám její tvorbu naposlouchanou o dost méně, než by si zasloužila, ale to, co z ní znám, se mi líbí opravdu hodně. Dost na to, aby mi to za to stálo za zvednutí ánusu a vyražení do koncertního víru, což je činnost, jejíž obliba mě dávno opustila. Mám pro vás ale jednu špatnou zprávu – pokud byste chtěli jít také a ještě nemáte lupen, nejspíš si můžete nechat zajít chuť, protože je už nějakou dobu vyprodáno. V těsném závěsu bych pak doporučil 15. duben, kdy se v pražském klubu Underdogs‘ objeví kanadské trio Big|Brave. Jestli vám to nic neříká, neváhejte si zde nalistovat ... Filmový eintopf – duben 2018 30.3.2018 H.  Musím říct, že dubnový filmový výběr je dost slabý. Což o to, ani první čtvrtletí letošního roku pro mě nenabídlo žádné vyložené pecky, ale tentokrát je to fakticky totální bída. Jediné, co dle mého názoru bude skutečně stát za zhlédnutí, je dokumentární snímek „Scream for Me Sarajevo“, který byl sice uveden již v loňském roce na některých filmových festivalech, ale až teď v dubnu se ukáže v českých kinech. Jedná se o dokument vyprávějící, jak Bruce Dickinson, frontman legendárních Iron Maiden toho času na sólové dráze, odjel v roce 1994 do obléhaného Sarajeva a uprostřed bosenské války za nezávislost zde pro místní příznivce odehrál koncert. A to je rozhodně příběh hodný filmového pomníku a zároveň jediná věc, na niž se v letošním dubnovém kině těším.
Redakční eintopf – březen 2018 2.3.2018 Sicmaggot  Co jiného lze v březnu dosadit na první flek než Grave Upheaval? Mám pocit, že tohle by měla být jediná zásadní nahrávka, která se tenhle měsíc objeví. Pár dalších kousků, jimž budu nějakou pozornost věnovat, se sice najde, ale arci-ohavný death metal z Austrálie má nejvyšší prioritu, o tom kurva žádná! Jedna uvolněná ukázka zní setsakra dobře, takže jsou očekávání hodně vysoko. Vcelku fajn je novinka „Vacvvm“ španělských pekelníků Balmog. Album už nějakou chvíli točím a musím říct, že zatím mě to docela baví, tudíž se doufám nemusím stydět za to, když tady vytáhnu své doporučení. Do třetice to bude klasika. Od Drudkh se asi žádná překvapení čekat nedají, ale nepochybuji o tom, že „Їм часто сниться капіж“ standard kapely nepodleze. Minulé „Борозна обірвалася“ se mi líbilo a následná splitová trilogie taktéž, důvěru ... Koncertní eintopf – březen 2018 28.2.2018 Sicmaggot  Do rubriky koncertního eintopfu přispívám pravidelně, ale samotné chození na koncerty už mi jde o poznání hůře. Na březen jsem si připravil rovnou dvě akce, tak schválně, jestli to tentokrát skutečně klapne (což je samozřejmě zatím v plánu, jinak bych to sem nepsal), poněvadž dva gigy za měsíc jsem nedal už ani nepamatuju. Pokus číslo jedna by se měl odehrát 9. března, kdy na strahovskou Sedmičku dorazí italští The Spiritual Bat. Jejich studiová tvorba mě hodně baví a minulé vystoupení v dnes již nefungujícím Basementu bylo hodně fajn. Divoženka za mikrofonem a slepý kytarista si nějaké publikum určitě zaslouží, takže neváhejte přijít.
Filmový eintopf – březen 2018 27.2.2018 H.  Z březnové nabídky se mi jako nejzajímavější jeví snímek „You Were Never Really Here“, někdy též jako „A Beautiful Day“, v české distribuci překřtěný na „Nikdys nebyl“. Film se tváří jako drsný thriller, který se hodlá hrabat v hnusu lidské spodiny a nemá v plánu si brát servítky. Pokud se to potvrdí, budu jenom rád, poněvadž nekonfliktní zábavy takzvaně pro každého (kromě mě) je v kinech více než dost. Zarostlý Joaquin Phoenix v hlavní roli se tváří, že svým kladívkem (kdo si vzpomněl na korejského „Oldboye“?) hodlá rozmlátit na kaši pěkných pár parchantů, kteří rádi sex s dětmi. Zároveň to ale vypadá, že snímek nechce být jen krvavou rubačkou, naopak že se pokusí o serióznější přístup. Snad se podaří…
Redakční eintopf – únor 2018 1.2.2018 Sicmaggot  Únorová jednička je nad slunce jasná. Tenhle měsíc nevidím nic, co by mě mohlo nebo dokonce mělo zajímat víc než nová deska Gnaw Their Tongues. Nepředpokládám, že by snad na „Genocidal Majesty“ Mories jakkoliv uhýbal z dávno nastolené cesty nadstandardně ohavného black metalu potaženého hromadou hnusného noisu a dronu, ale to mi nevadí. Dokavaď tenhle nizozemský maniak dokáže sypat dostatečně zvrhlou muziku, budu spokojen. Minulé „Hymns for the Broken, Swollen and Silent“ bylo skvělé, tak snad se nyní laťka nebude snižovat. Deströyer 666 mám dost rád a považuji je za elitu black / thrash metalu, takže dalším materiálem rozhodně nepohrdnu, byť se tentokrát bude jednat jen o EP se třemi novými songy a jedním starším v novém kabátku.
Redakční eintopf – speciál 2017: Mythago 1.2.2018 Mythago  Kdo někdy slyšel o Lönndom případně LIK, tomu by ani jméno Saiva nemuselo být tolik cizí. Ano, jedná se o sólový projekt Andrease Pettersona, který se na prvních dvou zmíněných v minulosti podílel. A po poslechu „Markerna bortom“ musí být každému jasné, kdo byl tažnou silou Lönndom, minimálně na „Viddernas tolv kapitel“. Dalo by se skoro říct, že debutová deska Saiva je převedením „Viddernas tolv kapitel“ do metalové podoby. Ale hlavně – i přes poklidnější tempo, značně čistý a téměř jemný zvuk kytar s minimem zkreslení a výrazně převažující čisté vokály (dokonalé dvojhlasy!) zde byl Petterson ani ne tak za pomocí hudby, nýbrž atmosféry z ní plynoucí schopen stvořit uzavřený svět nasáklý přesně tou ponurostí a melancholií, kvůli níž black metal vyhledávám nejvíce. Ostatně to je důvod proč se v tomhle shrnutí Saiva nenachází jednou, ale ... Koncertní eintopf – únor 2018 31.1.2018 Sicmaggot  Zatím pokaždé, kdy tu The Moon and the Nightspirit hráli, se mi nějakým způsobem podařilo nepřijít. Doufám, že tentokrát už to snad vyjde a 25. února se v pražském klubu Vagon zjevím, abych konečně zjistil, zdali jsou maďarští folkaři i v živém provedení tak podmaniví jako ve své studiové inkarnaci. Asi je zřejmé, že kdybych nedoufal, že tomu tak bude, jen těžko bych se vůbec obtěžoval o návštěvě koncertu přemýšlet… | Po stránce koncertů únor není bůhvíjak přeplněný, na druhou stranu ale ani nezeje prázdnotou. Pár akcí budu muset kvůli nevhodnému termínu bohužel odepsat, nicméně na té, na kterou nejspíš bez výmluv dovalím, vystoupí post-metalová Amenra a japonští experimentátoři Boris. Obě kapely mají na kontě z loňska nové desky, od obou také očekávám pohlcující koncertní prezentaci. Především u Boris by mě hodně potěšilo, kdyby hojně hráli z loňské „Dear“, ...
|
