Datum: 7.10.2013 Místo: Brno, Fléda Účinkující: 65daysofstatic, sleepmakeswaves

Podzimní pondělí 7. října. Běžný pracovní den, se všemi jeho radostmi i strastmi. Večer někteří zamířili do hospody, někteří k televizím. Kolem dvou stovek zasvěcených se sešlo v klubu Fléda, protože ten den se zde konalo vystoupení zásadní kapely žánru (dnes už svým způsobem vyčerpaného) zvaného post-rock. Její jméno zní 65daysofstatic a jako support přivezla neméně zajímavé jméno sleepmakeswaves. Místo “pokapely” obsadilo duo Kaplan Bros. Do klubu jsem se nachomýtl naposledy při příležitosti vystoupení kapely Saxon 10. června. Přes léto klub prošel proměnou a modernizací. Nový nábytek, nově ohozené stěny i prostorové uspořádání. V první chvíli mi hlavou proběhl zmatek, protože jsem zahlédl jen zavřené dveře do sálu a chystající se aparaturu v předsálí. To se však jen na svůj noční set chystali Kaplan Bros a záhy byli lidé vpuštěni do sálu. Atmosféra tu byla dosti zajímavá, komorní. Lidé jen tak decentně postávali a bavili se. Spektrum fanoušků bylo relativně široké, od omladinu ze střední školy, přes hipstery, intelektuály z vysoké a nechyběli ani zástupci starší generace.

Jako první na scénu s devátou hodinu nastoupili Australané sleepmakeswaves. Od nich jsem nějakého materiálu znalý, byť jejich dlouhohrající nahrávka mě jaksi minula. Koncert pro mě tedy byl spíše neznámou, protože zásadním pilířem byly právě věci z dlouhohrající fošny. Ať už si říká kdo chce co chce, podle mě měl koncert atmosféru, charismaticky působila i zdánlivá nesourodost jednotlivých členů kapely. Stačí si vybavit obrovitého basáka, který jako by vypadl z nějaké sludgové smečky, a vedle něj hubeného hipstera s brýlemi a kytarou, a začnete tušit, o čem mluvím. Image však nebyla to podstatné. Bylo evidentní, že si celá kapela vystoupení užívá. Jejich muzika je rytmická, energická a nervní, sází především na jednoduché instrumentální obsazení (samozřejmě s bohatým využitím efektů) a občasné samply. Jistá strohost vystoupení jen umocňovala celkový dojem. 40 minut se sleepmakeswaves uteklo jako voda a já už s napětím očekával příchod hlavní hvězdy večera.

Na Flédě už jsem byl svědkem několika silných hudebních zážitků. Mezi top počítám třeba vystoupení kapely Swans. Nevěděl jsem, jestli mám od 65daysofstatic očekávat podobnou magii. Dalo by se říct, že můžu být rád, že jsem nic takového neočekával. Jejich styl je totiž dosti decentní, civilní. Vypadají jako obyčejná rocková kapela. Nevím jak v ostatních, ale ve mně vyvolali skutečně širokou škálu emocí, přestože k nějakému absolutnímu prožitku chyběla například projekce nebo něco na ten způsob. Nějaký vizuál, který by vkusně doprovodil hudební stránku. Setlist obsahoval většinou skladby z aktuálního alba “Wild Light” (aby ne, je to turné k jeho podpoře) a z předchozí “We Were Exploding Anyway” (ta přinášela především taneční momenty, ale nebylo to vůbec na škodu). Dostalo se však i na geniální debut. Strunná sekce se střídavě věnovala dvěma kytarám a base, či krabičkám. V různých obměnách a způsobech. Přesně tak, jak to známe z desek, kytarové stěny proložené elektronikou a silnými rytmy. K vystoupení opravdu nedovedu mít nějakou výtku a mám pocit, že koncert kapely, jakou je 65daysofstatic, se nedá jen tak popsat. Vystoupení plynulo naprosto přirozeně a ani na chvíli mě nenapadlo sledovat hodiny. S pokročilejší hodinou skladby nabíraly čím dál větší grády, při “Unmake the Wild Light” jsem šel téměř do kolen. Na pódium dorazil další kytarista na výpomoc a s tím, jak skladba rostla, zvyšovalo se napětí, které následně přešlo do absolutní exploze. Že se bude nejvíce pařit na letitou klasiku “Retreat! Retreat!”, asi nikoho nepřekvapilo. Celkově jsem byl s vystoupením kapely spokojený. Jak se zvukem, ale i s podáním, i když chvílemi bylo na některých členech vidět jistou znuděnost, že je to pro ně vlastně stereotyp. Ale podali i tak stoprocentní výkon, který ve mně zanechal hluboký zážitek a i další dny po tomto koncertě se nemůžu jistých vzpomínek a silných okamžiků zbavit.

Poté v menším sálku spustili svůj set Kaplan Bros, což byla zajímavá kombinace elektroniky se silným využitím 8-bitů a živých bicích. Bubeník byl naprosto excelentní a za to, co za svou baterií předváděl, si potlesk opravdu zasloužil. Několik nadšenců si na jejich produkci zatrsalo. Pro mě šlo spíše o zajímavost a především bubenické představení.

Přál bych si, aby se v Brně dělalo víc takových akcí představujících opravdové špičky žánru, který – ač jej mnoho lidí považuje za vyčerpaný – dokáže stále nabídnout jména, jež rozhodně nejsou zbytečně převařená a mohou se pochlubit talentovanou hrou i kompoziční schopností.