Cult of Fire, Malokarpatan 9.9.2020 Cnuk  Současné dění ve světě je asi každému moc dobře známé. Zapříčinilo to spoustu různých věcí a jednou z nich je také fakt, že my jakožto vášniví návštěvníci koncertů nemáme moc na co chodit. To je hlavním důvodem, proč jsem letos byl zatím jen na dvou akcích, přičemž ta poslední byla už v březnu. Teda nepočítám-li třeba situace, kdy v létě na náměstí přihlédnu vystoupení místní kapely. Kolikrát to navíc jsou fakt bizarnosti, třeba znojemský revival Katapultu je v tomto ranku asi nepřekonatelný strop, doporučuju. Koncert Cult of Fire a Malokarpatan v rámci jejich společného evropského turné je jednoznačně největším letošním koncertem, který jsem navštívil, a nemyslím si, že to do konce roku něco změní.
Spectral Voice, Sněť 25.12.2019 Cnuk  Je zima, čas adventu, Vánoc. Všude se to jenom hemží Vánočními koncerty a besídkami, a to by v tom byl čert, aby Underdogs’ zůstali mimo. Pátečního večera sem zavítali zámořští pohřbívači Spectral Voice v doprovodu české Sněti. Lidé touto dobou lační po nasávání sváteční atmosféry, protože na toho, kdo ji nenasává, je pohlíženo skrze prsty. Snad i proto do Underdogs’ dorazilo tolik návštěvníků. Anebo taky ne. Dost možná za tím stojí pouhý fakt, že tu vystoupila špička současného metalu smrti, což Spectral Voice bezpochyby jsou, takže dorazit byla nesvatá povinnost. Lidí bylo fakt až nad očekávání dost. Brzy jsem začal zjišťovat, že velká část fanoušků přišla na začínající Sněť. V kuloárech se o ní mluví až v superlativech, čímž byla má zvědavost na nejvyšších ... Gwar, Voivod, Childrain 22.12.2019 Cnuk  Jestli se někomu povedlo dostat pódiovou prezentaci představenou světu Arthurem Brownem, Alicem Cooperem nebo Kiss na maximální možnou hranici, pak určitě Gwar. Začínající jako pouhý vtip z konce osmdesátých let, tehdy ještě pod jménem Gwaaarrrgghhlllgh, to za pár roků dotáhli až ke dvěma nominacím Grammy, pravidelným rotacím v MTV a vystupování v nedělních pořadech pro maminky. Na to, o jak obskurní záležitost se jedná, je to až neuvěřitelné. Dobové VHS záznamy „Live From Antarctica“ či „The Dawn of the Day of the Night of the Penguins“ jsou dnes cenné archiválie a názorné důkazy o tom, jak Gwar vypadali na vrcholu svých tvůrčích sil. Zabaleni v latexu a polystyrenu do kostýmu vesmírných válečníků a samozřejmě vybaveni galony jedlého barviva se brzy dostali do povědomí nejen metalových fanoušků po celém světě ... Malokarpatan, Vircolac, Sacrilegia, Goatcraft 27.11.2019 Cnuk  Slovensko-irské setkání kapel Malokarpatan, Vircolac, Sacrilegia a Goatcraft v díře Underdogs’ se mi už od samého začátku pozdávalo dosti lákavé, a přestože blíže znám pouze první dvě jména, kdy se navíc na Malokarpatan chystám také na jaře spolu s Cult of Fire, nahodilé poslechy Sacrilegia a Goatcraft mě přesvědčily, že tito méně známí by také mohli stát za viděnou. Po vstupu do klubu jsem bohužel zjistil, že podobně to příliš lidí zřejmě necítilo, protože účast byla slabá. Jelo se téměř podle jízdního řádu, takže první Goatcraft nastoupili krátce po sedmé. Pódium zdobila výstavka v podobě svíček, lidských i zvířecích lebek a dalších propriet, a prostorem se táhla aromatická vůně. Occult black hadr. Upřímně jsem si myslel, že toto aranžmá si nachystaly všechny kapely dohromady, ale ... Tropical Fuck Storm, RVG 23.11.2019 Cnuk  V prostorách Café V lese jsem byl vůbec poprvé. Většina z mých pražských známých toto místo již navštívila, takže jsem slýchal nejrůznější ohlasy, veskrze pozitivní. Já sám jsem si toto místo však ani pořádně neprohlédl. Vrchním patrem s onou kavárnou, kde právě všichni byli, jsem podle instrukcí totiž jenom prolétl do podzemí, kde se odehrávají koncerty. Moc velké to není, ale na podobně laděné akce to stačí bohatě. Tropical Fuck Storm sice s dosavadní tvorbou sklízí úspěch, dá se říci celosvětový, avšak stále se pohybují v mezích daleko od vyložené popularity a všeobecného ohlasu. Vyprodané Café V lese budiž důkazem, že zájem určité skupiny lidí tu ale rozhodně je. Složení návštěvníků bylo tak nějak podle mých očekávání. Sem tam nějaká mánička, pár ... Inter Arma, Plešatá zpěvačka 6.11.2019 Cnuk  Legendární pražský klub 007 slaví 50 let a k této události chystá několik speciálních koncertů. Mimo to se ale najde stále dost místa i pro řadové akce, ke kterým patřilo i nedávné vystoupení Američanů Inter Arma. Ti letos zasáhli zvukovody vyznavačů extrémního metalu velice povedenou plackou „Sulphur English“, s níž právě křižují napříč Evropou. Jako první na programu ale byla tuzemská čtveřice Plešatá zpěvačka. Ionescovo absurdní drama stejného názvu neznám, takže jsem si pod tímto jménem hanebně představoval pitomost souznící s českou pivní smetánkou, ale když byli vybrání jako předkapela Inter Arma, bylo mi jasné, že to nemůže být žádné podobné hovno. První poslech na Bandcampu v rámci přípravy mi ukázal, s čím budu mít tu čest. Musím ale říci, že naživo ... Pixies, Blood Red Shoes 20.10.2019 Cnuk  Pixies vystupují v České republice docela často. Přestože je mám rád už dlouho, nikdy jsem neměl to štěstí se na jejich koncert dostat. Díky stále čerstvě vydané novince „Beneath the Eyrie“ znovu obráží svět, a já tak měl další příležitost je zažít na živo, kterou jsem již proměnil. Pro velký zájem byl koncert přesunut z původního místa velkého sálu v Lucerně do Fóra Karlín, kde ostatně již hráli před třemi lety, a tyto moderní, plně bezhotovostní prostory se jim podařilo i nyní zaplnit. Úlohu rozehřívače davu a pódia mají na tomto turné britští indie rockeři Blood Red Shoes. Vzhledem k frontám jsem stihnul zhruba polovinu setu, který ale nebyl zrovna dlouhý. Podle informací měli začít v osm večer, přičemž o půl deváté už se loučili.
Brutal Assault 24 (sobota) 24.8.2019 Sicmaggot  Sobota. Něco před desátou. Chystám se posnídat a hrozně se nafrčet kofeinem. Při návštěvě prvních potravin pozoruji několik lidí, kteří ve velkém pořizují hajzlpapíry a štětky do záchodu. Až po chvíli mi dochází, že se davově začíná zbrojit na Gutalax. Celkem by mě zajímalo, co si ti Vietnamci o sobotních ranních nákupech mysleli. Já na Gutalax každopádně seru. Poté jen z fotek vidím, že tohle hovno přilákalo v 10 ráno dav, za který by se nemusel stydět ani headliner okolo jedenácté večer. Rovněž pobavila i stagedivující (teď už poměrně virální) toika. Fanouškem hudby Gutalax nejsem, ale pozorovat je jako fenomén s ambicemi přesáhnout extrémní škatuli je celkem prdel. Proč to sem ale cpu. Hodinu po Gutalax mají na stejné pódium nastoupit Altarage, kteří si letos z logistického hlediska vytáhli černého ... Brutal Assault 24 (pátek) 22.8.2019 Sicmaggot Pátek nakopávám pár minut po dvanácté pravé stage, kde se pomalu chystají hoblovat svätojurští Čad. Hraje se téměř exkluzivně z posledních třech desek. Ze starých klasik zazněla pouze „Rabovačka“ a „Sekery a budzogáne“. Čad se pomalu, ale jistě transformují do rockovější podoby a vlastně to zas tak moc nevadí. Pořád jim to totiž šlape na jedničku. Absence věcí jako „Varič pika“ nebo „Konflikty“ pořád trochu bolí, ale jinak to mělo vše, co by mohl člověk od Čad očekávat: posedlého Valéra za bicíma, debilně vtipné prupovídky a tradiční Pištovu děkovačku s frází “Hoveda a hovedice”. Pod pódiem se sešla početná skupina fanoušků, a tak se i v tomto čase kapela dočkala solidního ohlasu a vracení textů. Prostě příjemná polední siesta.
Brutal Assault 24 (čtvrtek) 20.8.2019 Dantez Další den toho pro mě s výjimkou jednoho koncertu zase tolik nenabízel. Čtvrtek proto pojímám laxně a dávám jen pár vystoupení. Tím prvním je set Krisiun. Brazilce nějak obsedantně nenajíždím, ale ten jejich specifický blast beat prostě musím dosvědčit naživo. Nevím, čím to je, ale jejich salvy šroťáků na mě působí jinak než sypačky od jakékoliv další deathmetalové kapely. Koncert začíná a já dostávám přesně to co chci. Max Kolesne trestá škopky s hroznou vervou a nepolevuje až do konce. Zbytek skupiny zdařile asistuje. Zásadní moment nastává v první polovině setu, kdy jdou po sobě „Combustion Inferno“ a „Blood of Lions“. K závěru už to pro mě trochu spadá do monotónnosti, ale to je dáno spíše tím, že s diskografií Krisiun nejsem ... Brutal Assault 24 (středa) 19.8.2019 Dantez Pobodání od čtyř druhů hmyzu, spaní na vyjebaných hrbolech, abúzus kofeinu v různých formách a stále rostoucí nenávist vůči lidem v davu s cigárama. I tak by se dal shrnout můj letošní Brutal Assault. Byl jsem už smířený, že se na 24. ročník nepodívám. Tři dny před začátkem nicméně získávám nečekanou šanci se zúčastnit. Kývnu, v práci okecávám fakt, že zaskakuju za dva lidi, co už jsou na dovolené, na poslední chvíli balím jen to nejpotřebnější a ve středu před osmou ráno vyrážím. A teď, když máme litanie ze stolu, můžeme přejít k muzice. Do pevnosti dorážím po druhé, tedy na čas, kdy mají začít hrát Slapshot. Nejsem hácéčkář, ale podle pár tracků a záznamů jsem věděl, že zrovna tihle fotři z Bostonu to rozjebat umí. Navíc mě zajímalo, zda frontman Jack Kelly vytáhne ... Mgła, Revenge 7.5.2019 Metacyclosynchrotron  Pánové z Revenge a Mgła si prý jako lidi sedli a rozhodli se vyjet na společné turné po Evropě, což byl nepochybně dramaturgicky a marketingově zajímavý krok. Kapely oslovují poněkud odlišné segmenty blackmetalového posluchačstva, ale přijde mi, že společně slaví úspěch u obce, kterou lze nazvat „hipsterskou“. V případě Revenge se to může zdát podivné, ale je tomu tak. Tím chci jen naznačit, že spárování Kanaďanů s Poláky nebylo vůbec nelogické. Tour předkapely Deus mortem a Doombringer byly rovněž skvěle vybrány, neboť jistě nejsem sám, kdo podprůměrné no-name kapely se zaplaceným support slotem nemůže vystát. Ale nakonec to teda dopadlo poněkud jinak. Nechce se mi tu sáhodlouze rozumovat o tom, co se může dít, když jsou hudbou osloveni posluchači, kteří nemají k danému ... Imperial Triumphant, Mord’A’Stigmata 4.5.2019 Cnuk  Dobré vzpomínky na vystoupení Zhrine v pražském klubu Underdogs’ a samozřejmě také poslední opus „Vile Luxury“ mě nemusely zvlášť dlouho přemlouvat k účasti na koncertu Imperial Triumphant. V Underdogs’ mě tenkrát překvapila dobrá atmosféra a zejména zvládnuté ozvučení, kde nehrozilo, že se nástroje slijí dohromady, jako je to u podobně laděných kapel bohužel poměrně časté. Funkci předkapely plnili polští Mord’A’Stigmata, kteří mají venku čerstvou novinku „Dreams of Quiet Places“ a rovněž tak slibovali silný zážitek. Příchod do podzemí jsem si načasoval tak akorát, jelikož zanedlouho už spustil první chod. K Mord’A’Stigmata jsem přistupoval jakožto člověk jednou plně obeznámený s poslední deskou „Dreams of Quiet Places“ a několika nahodilými poslechy starší tvorby, pro alespoň částečnou přípravu. V podstatě mě mohli jen překvapit.
Claudio Simonetti’s Goblin 16.4.2019 H.  Claudio Simonetti’s Goblin se objevili loni na festivalu Brutal Assault, kam už roky nejezdím, tudíž jsem o ně přišel a jednalo se o jednu z těch kapel, které mě docela mrzely. Potvrzení pražského klubového koncertu mi tedy udělalo radost a neváhal jsem se na něj vypravit. I když jsem tak nějak tušil (oukej, díky YouTube – věděl), že současné živé podání letitých klasik z hororových soundtracků mi nebude šmakovat tolik jako podmanivé originální nahrávky. Na jednu stranu se ale není co divit, že to zní jinak, když z původních Goblin zbyl v této inkarnaci už jen klávesista Claudio Simonetti, jenž se obklopil výrazně mladšími spoluhráči. Claudio Simonetti’s Goblin měli původně zahrát v MeetFactory, ale koncert byl „pro velký zájem“ přeložen do nedalekého klubu Futurum. Což mi přijde ... Cult of Fire, Lamia Vox 11.4.2019 H.  Koncert 5. dubna v pražském klubu Underdogs‘ byl jedinou příležitostí spatřit letos Cult of Fire živě na našem území. Přestože Kult ohně není kapelou, po jejímž koncertě bych nějak horlivě toužil, hozenou rukavici jsem přesto zvedl a lístek koupil prakticky hned po zahájení předprodeje. Kdo to neudělal stejně a nehejbnul sebou, měl smůlu, protože Cult of Fire smíchovský sklep vyprodali bez sebemenších problémů a hodně rychle. Předskokan byl velmi zajímavý, minimálně stejně jako hlavní chod. Lamia Vox toho večera nicméně nepřesvědčila. Při domácím poslechu mi její hudba přijde výtečná, ale v Underdogs‘ to nějak nefungovalo. Těžko říct, jestli bylo něco špatně ve výkonu, protože Lamia jen stála schovaná za pultíkem a notebookem, a v tomto zákrytu čarovala svá atmo-kouzla.
Sunn O))), Puce Mary 5.3.2019 Dantez  Troufám si říct, že se nikdo na Sunn O))) nechystá jako na další běžný koncert. Nečekáte, že kapela zahraje tu „vaši“. Nepočítáte ani s tím, že vás show zabaví zápalem členů nebo teatrálností frontmana. Za Sunn O))) se chodí v první řadě za zkušeností – zvukovou očistou. Sonický tlak podladěných kytar tlačí publikum do země, po celou dobu vystoupení vibruje zemí, nohama i bránicí. Člověk celý koncert tudíž neposlouchá, ale spíše ustává a bezlítostný křest zvukem v podivné, téměř spirituální extázi přijímá, zatímco se snaží nezardousit se syntetickou mlhou. Vystoupení Sunn O))) jsem měl potěšení poprvé dosvědčit na dvacátém ročníku Brutal Assaultu, kde dronové plochy obohatil svým eklektickým vokálem a psychedelickým laserovo-zrcadlovým mundúrem Attila Csihar.
Phurpa, The Nent, Skrei 4.2.2019 H.  Phurpa se na svém nedávném vystoupení neobjevila v České republice ani zdaleka poprvé. Zároveň se tu ale neobjevuje tak často, aby to už nestálo za pozornost. Zvlášť když po minulé performanci na festivalu Brutal Assault, kde podle mě taková záležitost nemohla dostatečně vyniknout, došlo na koncert v malém prostoru Vily Štvanice. Vstupenek šlo do prodeje pouhých osmdesát (všechny se prodaly už v předstihu), tudíž se dalo předpokládat, že půjde o komorní akci, kam se dostaví jen zasvěcení, kteří moc dobře ví, na co jdou. Bohužel tenhle předpoklad nevyšel na 100 %, protože i za dané konstelace se objevily blbci, co si to museli vyfotit s bleskem. Ještě před hlavním programem se objevily dva předkrmy, oba z Itálie. Skrei byl jeden týpek v kapuci, který zády k publiku pokroutil pár čudlíků a do repráků pouštěl vcelku standardní drone ... Zhrine, Ulsect 16.12.2018 Cnuk  V klubu Underdogs’ jsem byl vůbec poprvé a musím říct, že je to teda pořádnej punk. Malé dobrodružství začalo už samotným hledáním klubu, kdy jsem to nejprve přešel, pak zkoušel brát za jiné dveře, až jsem nakonec odevzdal svůj osud do rukou neznámého kolemjdoucího, který vypadal, že se na koncert vydal také. Před nijak označenými dveřmi jsme se poté ve skupince pár jedinců shodli na tom, že toto asi bude ono, a hned po jejich otevření nám byla poskytnuta další nápověda, že máme jít úplně dolů. S každým schodem se stále více zintenzivňoval závan sava a z vchodu se linul dým. Sláva, jsme tu správně. Ve stejném duchu je i celý interiér, ale má to svoje kouzlo. Malý prostor byl nakonec tak akorát, nebylo zde ... Idles, John 23.11.2018 Cnuk  Koncert Idles, to pro mě byla povinnost. Jestli nějakou novou kapelu fakt žeru, tak právě je. Desky „Brutalism“ a „Joy as an Act of Resistance“ představují to nejlepší, co se v punku v tomto století odehrálo, a Idles přerostli během dvou let z lokální bristolské partičky v globálně vyhledávanou záležitost. Ostatně o jejich narůstající popularitě svědčí i vystoupení ve Futurum Music Baru, kdy se tak týden před samotným koncertem objevil na události akce štempl „Sold Out“, tedy vyprodáno. No a já vůl samozřejmě zase neměl lístek. Takže jsem začal shánět všude možně, až se nakonec zadařilo. Očekávání jsem měl veliká, tomu se prostě nedalo ubránit, ale poučen z předchozích zklamání jsem si od hudby Idles dal na nějaký čas pokoj, abych nebyl úplně přesycen, což vedlo také ... Never Surrender Fest Volume I (sobota) 14.11.2018 Metacyclosynchrotron  Nuclear Now War! Fest býval často nálepkován jako warmetalový festival. To hlavně z důvodu, že nejčastěji vystupující kapely zde byly jména jako Black Witchery, Revenge, Proclamation nebo Blasphemophagher. Never Surrender nabídl poněkud rozmanitější výběr kapel, ale pár nepříčetných námrdů se tu přeci jen našlo. Jako třeba Lihhamon. O existenci kapely jsem se dozvěděl až díky loňské re-edici jejich debutu NWN! Prod., ale k prvnímu regulérnímu seznámení došlo zde. „Solidní nájeb“, říkal jsem si, zatímco jsem trajdal sem a tam, zhlédl skladbu, šel pokecat na zahrádku, zase se vrátil. Ale brzy jsem začínal vnímat, jak je hudba Lihhamon v rámci striktních subžánrových omezení promyšlená do důsledku; opravdu to bylo intenzivní.
|
