7 komentářů u „Altar of Plagues, Malthusian“

  1. Já jen dodám v krátkosti několik postřehů. Od Malthusian jsem absolutně nevěděl, co dostanu. Spíš než na zatěžkaný kov smrti jsem byl, nevím proč, připraven na pořádnou death/blackovou jízdu. Ačkoliv šlo v porovnání s Altar of Plagues o konzervativnější muziku, ani zdaleka nešlo jen o primitivní hoblovačku bez ladu a skladu. Přesto jsem se nedokázal dostat do takového transu, do něhož mě následně přivedli ti, kvůli kterým do Sedmičky většina lidí zašla. Altar of Plagues se dostali ke slovu po nedlouhé přestávce a od začátku mělo jejich představení mnohem větší náboj. Zaživa pohřbený projekt vytvořil neskutečnou atmosféru, která sice vyzněla jinak než na studiovkách, ale k nespokojenosti nebylo důvodu. Za zmínku stojí především bezvadně nazvučený virbl, který si jakožto záchytný prvek podmanil hlavy publika. Nedokáži říct, jestli mě malý kotel pod pódiem vadil, přestože jsem sám pobýval v jeho těsném sousedství. Altar of Plagues mi totiž i naživo učarovali natolik, že jsem vnímal jen hudbu a o nějaké té ráně jsem se dozvěděl spíš až nazítří. Jedinou vadou na kráse byla již výše zmíněná technická pauza, která koncertu bohužel neumožnila plynulé zakončení. Jinak ale naprostá spokojenost.

  2. Pogo jak u pankáčů? Ale kdeže, tohle bylo rozmilé skoro-pogo. Děláte, jakoby tam bylo deset polonahejch Poláků (což uznávám, to už je rachot, ignorující většinu pravidel) A jestli někomu vadí, ať jde v háj.Doporučoval bych zajít fakt na nějaké crust/punk/grind koncerty, nainhalovat trochu atmosféry pravověrného poga. S atmosférou to nemá nic společného, na Neurosis jsem taky mlátil hlavou o podium a pamatuju si každý záchvěv a každý tón. Prostě spiritualní jako blázen a to samé se dá říci i o tomhle…

    Ale když dokáže sám velký Lina Baby Doll pogovat při svém vlastním (!) koncertě s publikem, nevidím problém ani s ničím takhle krásně úderným.

    1. Jenže u crust/punk/grind koncertech s tím jednak počítáš, jednak – a to je to hlavní – se to k tý hudbě hodí. S náladou Altar of Plagues nebo Neurosis je jakýkoliv paření podle mě absolutně v rozporu, ty spirituále jeden :D

      1. Hodí… nehodí. Vzbuzuje to energii, která je echt silná. Natolik silná, že při domácím poslechu taky nevydržím sedět a ideálně je potřeba se o něco rozbít a do něčeho kopnout. Kdybych neměl pocit, že musím dát hlavu až k podlážce, tak na ty koncerty nechodím. Ale mám čistý svědomí, ve svém spirituálním zápalu jsem Ti přes držku nedal ;-)

        A Neurosis? No zrovna Neurosis jsou u mne teda vrchol trhání kloubů a rvaní mozků z hlavy. U toho stát a čumět do blba si fakt neumím představit…

        Jako jo, asi je to tím, že je ve mne kus pankáče, ale trošku mi je u tohohle cizí takové to intelektuálské zívání. To už bych za chvíli mohl chodit oblbovat už tak blbé vysokoškolačky do alternativních kaváren u džezíku :-))

        1. Jestli při poslechu doma potřebuješ do něčeho kopat, tak lituju tvůj nábytek teda :) Stát na místě a poslouchat, aniž by u toho člověk pařil jak šílenec, rozhodně (alespoň u mě) není nějaký intelektuálský hipster zívání. A na chození balit vysokoškolačky do kaváren na džezík mi nepřipadá nic špatnýho :D

    2. Mně osobně třeba taky nepřišlo, že by šlo o nějaké neadekvátní hemžení. Ano, je to muzika dost těžící z atmosféry, ovšem v jisté formě to nekoordinované užívání si muziky funguje jak u Anaal Nathrakh tak u Cult of Luna nebo tady. Jako samozřejmě, že v případě Altar je to spíš k hypnotickému gestikuování, než třeba k circle pitu či crowd surfingu (toho maníka co jsem ho chvíli podpíral jsem teda nechápal, ale jeho věc), ale furt je to hypnotické prostřednictvím dostatečně silných rytmů, což asi týhle ventilaci svádí. No prostě každej to cítí jinak – někdo nechává muziku proudit, jinej headbanguje i na Woven Hand :D… Pokud něco rušilo dojem, tak fakt spíš technické problémy před koncem. Každopádně perfektní zážitek, playlist myslím celkem dobře poskládanej a jsem prostě rád, že jsem byl u toho…

  3. Tak což o to, já nemám nic proti paření, mě samotného z Altarů ještě několik dní bolelo za krkem – a nevadilo by mi totéž od ostatních. V zásadě i chápu, co k tomu lidi vede, uznávám, že ta muzika je ve své živé, surové podstatě fakt živelná. Ale zas když půl koncertu do mě někdo neustále vráží tak, že mám co dělat, abych nepadal na odposlech nebo kytaristům pod nohy, taky to pro mě není úplně ideál, byť to zdaleka nebyl nejpekelnější kotel, co moje záda z první brázdy zažily :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.