Datum: 5.4.2019 Místo: Praha, Underdogs’ Účinkující: Cult of Fire, Lamia Vox

Koncert 5. dubna v pražském klubu Underdogs‘ byl jedinou příležitostí spatřit letos Cult of Fire živě na našem území. Přestože Kult ohně není kapelou, po jejímž koncertě bych nějak horlivě toužil, hozenou rukavici jsem přesto zvedl a lístek koupil prakticky hned po zahájení předprodeje. Kdo to neudělal stejně a nehejbnul sebou, měl smůlu, protože Cult of Fire smíchovský sklep vyprodali bez sebemenších problémů a hodně rychle.

Předskokan byl velmi zajímavý, minimálně stejně jako hlavní chod. Lamia Vox toho večera nicméně nepřesvědčila. Při domácím poslechu mi její hudba přijde výtečná, ale v Underdogs‘ to nějak nefungovalo. Těžko říct, jestli bylo něco špatně ve výkonu, protože Lamia jen stála schovaná za pultíkem a notebookem, a v tomto zákrytu čarovala svá atmo-kouzla. Projekce příhodná. Přesto jsem se po celou dobu jejího setu nedokázal naladit na správnou vlnu (a to bych předem řekl, že prostředí Underdogs‘ by její produkci mohlo sednout) a vlastně mě to moc nebavilo. Když pak někdo, kdo měl zřejmě už dost upito, začal dělat kdesi v prvních řadách bordel, šlo do kytek i to málo atmosféry, co se podařilo vykřesat.

Krátce nato následoval Kult ohně. Kdo už někdy tuhle smečku živě viděl, určitě věděl, co by měl od vystoupení očekávat – a také se toho dočkal, poněvadž žádná překvapení se nekonala. Cult of Fire předvedli svou klasiku. Pódium bylo bohatě zdobené, plné symbolů a obrazů souvisejících s hinduismem a védskou kulturou. Sama skupina byla tradičně navlečena do hábitů, které stoprocentně ladily s tematickým zaměřením textů. A jako vždy – vypadalo to cool.

Na druhou stranu, Cult of Fire jsem viděl již několikrát a zdaleka nejpůsobivější to bylo poprvé. S každým dalším koncertním setkáním mám silnější a silnější pocit, že znovu vidím prakticky to samé a že jakkoliv je kapela svým vizuálem svojská, chtělo by to už nějakou obměnu, aby měl člověk důvod navštěvovat vystoupení opakovaně. Obzvlášť když nejde pouze o záležitost vizuální, ale i hudební. Jednoduše mám dojem, že koncerty Cult of Fire jsou jako přes kopírák a že s každým dalším mě to baví méně a méně.

V Underdogs‘ jsem tedy zrovna nadšením neskákal. Bylo to fajn a všechno, to jo, ale něco velkého jsem tam tedy neviděl a nezažil. Někde v polovině setu jsem se trochu přistihl, že je to z mojí strany vlastně jen čekání na závěr, kdy nastoupí ty největší šlehy, což se také stalo. Finální trojice „Závěť světu“, „Vltava“ a „Satan mentor“ nakládala a suverénně se jednalo o vrcholný moment večera.

Nemůžu tvrdit, že by mě vyloženě sralo, že jsem za to ty prachy dal a šel. Kdybych ale vynechal, o nic bych nepřišel. Dejme tomu, že kdyby Cult of Fire zvolili podobný model i příští rok a hráli na našem území jeden exkluzivní koncert, tak už bych si jej nechal s klidným srdcem ujít.