Datum: 3.5.2013 Místo: Praha, Exit-Us Účinkující: Demencia Mortalis, Sighisoara, Dark Spell Akreditaci poskytl: Demencia Mortalis

První páteční večer letošního května nabídl pražské metalové obci další možnost, kam vyrazit za písničkou a přitom nenechat na vstupném půl výplaty. Dějištěm sedmé variace na téma Night of the Forgotten se stal dobře známý libeňský klub Exit-Us a pořadatelé, tedy roudnická stálice Demencia Mortalis, si na tento dýchánek přizvali takřka zdomácnělé Dark Spell a slovenské bratry Sighisoara z Bratislavy.

Začátek akce, avizovaný na osmou večerní, se sice dodržet nepodařilo, ale dost možná to byl záměr, protože tou dobou bylo v klubu víc vystupujících než platících, takže jet podle plánu by bylo spíše kontraproduktivní. Každopádně zpoždění nemělo dlouhého trvání a právě dozvučivší Dark Spell spustili něco před půl devátou. Kapelu jsem dříve neznal a pohled na klávesy a zpěvačku ve mně moc důvěry nevzbudil, protože podobně složené kapely nezřídkakdy hrají dost otřesné věci. Každopádně Dark Spell mě velmi záhy přesvědčili, že si podobné šťouchance určitě nezaslouží. Jejich muzika sice staví na poměrně klasických výrazových prostředcích (a chtělo by se říct klišé) gothic/symphonic metalu, ale na druhou stranu je provedena natolik vkusně, že to alespoň naživo nerušilo a dokonce se odvážím tvrdit, že jsem se vcelku obstojně bavil. Je ale fakt, že by mi to třeba nevydrželo tak dlouho, nebýt vynikající zpěvačky, před kterou musím bez nadsázky smeknout. Pěla naprosto bezchybně, a i když se zbytek kapely na velmi stísněném pódiu také snažil, právě slečna s mikrofonem strhávala suverénně největší pozornost postupně se trousivších fans. Dark Spell tedy příjemně překvapili a proto trochu zamrzelo, když snad celé dvě poslední skladby dost vlezle bzučel nějaký vypadlý kabel, což trochu pokazilo dojem jak z jinak skvělé zvukařovy práce, tak ze sympatického vystoupení Dark Spell.

Ani druzí Sighisoara rozhodně nepatří ke kapelám, o kterých by člověk slýchal často, pokud vůbec, takže jsem i přes skutečnost, že pánové letos slaví patnáctý rok existence kapely, neměl sebemenší ponětí, čeho se z jejich strany dočkám. A i tentokrát jsem se dočkal překvapení, leč ani zdaleka tak příjemného, jaké mi uchystali Dark Spell. Snad celou první polovinu koncertu jsem tak nějak nechápal, co se to na pódiu vlastně děje, přičemž hudba samotná na tom nesla jenom malou, i když nezpochybnitelnou zásluhu. Tak třeba image. Že byli muzikanti oblečeni civilně, to je naprosto v pořádku, ale potom mi nejde do hlavy, proč zpěvák odzpíval první dvě skladby v drákulovském plášti, který jako by vypadl z nějakého dětského divadelního představení. Ale tak dobře, plášť se brzy odporoučel ke straně pódia, jenže klávesák si svoje nablýskané holenní chrániče se silným WTF faktorem nechal až do samého konce. Nechápu proč, vypadalo to opravdu směšně. Mnohem důležitější než nějaké propriety mi ale přišlo, že si Sighisoara tak nějak hráli na něco, čím nejsou. Jistě, jsou na scéně dlouho, ale obzvlášť s přihlédnutím k tomu, že nehrají vůbec nic světoborného, bych očekával mnohem více pokory. Hecování přítomných, ke kterému došlo už někdy zkraje, na mě tedy zanechalo nepříjemný dojem namachrovanosti. Nakonec to ale nedopadlo až takovým fiaskem, jak by se z dosavadního popisu mohlo zdát, protože přese všechny zápory a nic moc muziku vzali pánové celé vystoupení s humorem, který mě nakonec relativně obměkčil, takže budu shovívavější, než jsem původně čekal. Ostatně ke konci se už i ta muzika dala celkem poslouchat a Sighisoara si vysloužili až překvapivě dobrou odezvu publika…

Nejvyšší místo soupisky zbylo na samotné pořadatele a sotva spustili, bylo jasné, kdo bude večeru kralovat. Od té doby, co se srovnal zvuk, mohu koncert Demencia Mortalis bez okolků nazvat vynikajícím, a to i přes to, že se v plné sestavě osmi muzikantů kapela na pódium stěží vešla. Hrálo se jak ze starších věcí, tak z připravovaného materiálu, který by měl vyjít někdy v létě, ale kvalita byla přítomna pořád. Vystoupení si ji udrželo po celou dobu i přes to, že se Demencia Mortalis nevyvarovali několika chyb (což je po delší koncertní pauze vesměs pochopitelné) a stihly je i technické problémy v podobě vypadnuvší kytary (což naštve, ale těžko z toho někoho vinit). Nejvíce pozornosti sice poutal frontman Miloš, ale zbytek kapely za ním nijak zvlášť nezaostával a dohromady to dalo profesionální a nesmírně energický výkon, který mě proti všem předpokladům dokonce trochu rozhýbal. Dobrá práce!

Jestli se v útrobách Exit-Usu dělo něco dalšího, to už jsem bohužel nezaregistroval, protože jsem záhy po konci programu nabral kurz domov, takže snad dodám jen několik obecností. Zaprvé musím zdůraznit opravdu dobrou práci zvukaře, protože zvuk byl prakticky celý večer perfektní, a když ne, tak se perfektním brzy stal. A nebylo to poprvé, kdy tenhle člověk nazvučil opravdu dobře, takže si pomalu začínám být jistý, že když se za mixpultem objeví blonďák s šátkem na čele, uši trpět nebudou. Druhá a poslední věc je návštěva. Těžko říct, kolik lidí si s sebou přivezli samotní muzikanti, ale ani tak asi nejde mluvit o kdovíjakém komerčním propadáku, protože na dvojkou začínající dvojciferné číslo se účast vyšplhat mohla, a to je na pražské UG poměry už docela rozumné číslo. Co dodat – kdo dorazil a oněch mrzkých osm pětek na oltář kultury obětoval, ten dost určitě neodcházel zklamán, protože večer to byl opravdu příjemný…