Datum: 7.7.2014 Místo: Praha, Chapeau Rouge Účinkující: Fire + Ice, Knotwork

Neofolk je žánrem, který je sic mém srdci blízký, avšak nijak zvlášť jej nevyhledávám, a když pominu moji lásku k :Of the Wand and the Moon:, Solanaceae (výborným bočním projektem právě :Of the Wand and the Moon:) a Death in June, najde se jen málo interpretů, kteří by mě v tomto žánru výrazněji oslovili. Jedním z nich je i Ian Read a jeho projekt Fire + Ice, který jsem prvně střetl před nějakými třemi lety právě coby doprovod Death in June, tehdy ještě ve filďáckém klubu K4 (budiž mu země lehká). A ačkoliv jeho diskografii nějak výrazně naposlouchanou nemám, spíše téměř vůbec, oznámení další zastávky na našem území jsem se rozhodl nevynechat. A to i přesto, že koncert se odehrál sotva den poté, co jsem se vrátil z Hradeb Samoty, které byly náročné jak psychicky, tak fyzicky a v neposlední řadě i finančně.

Na místo jsem dorazil poměrně časně a původně avizovaný začátek na osmou hodinu se podle zvěstí skutečně protáhl až na devátou. To mi ale díky dobré společnosti nijak zvlášť nevadilo, dokonce se mi povedlo v přítomném merchandisu vyhrabat pár zajímavých kousků. Hodina a půl tak uběhla družnou konverzací poměrně rychle a s blížícím se začátkem se konečně začali zjevovat i další fanoušci. Dobrou hodinu totiž osazenstvo klubu nepřesáhlo desítku, a to včetně barmanky, slečny vybírající vstupné a dvou, tří lidí od merche. Nakonec se počet zastavil někde na pětadvaceti, což není moc a osobně jsem čekal víc – Fire + Ice koneckonců není neznámé jméno a v našich končinách se, na rozdíl třeba od Death in June, zjevuje sporadicky. Na druhou stranu, menší počet účastníků vykouzlil velmi příjemnou, komorní atmosféru.

Koncert započali souputníci Iana Reada, Knotwork a jejich přívětivý irský folk. Atmosféru navodili parádní a k duu bodhrán-housle se o pár písní později přidala i kytara. Zaznělo mnoho libozvučných melodií, přičemž většinu z nich jsem znal, k některým z písní, jako třeba “Two Magicians” nebo světoznámá “Twa Corbies” (“Dva havrani” v podání Asonance), jsem znal i text. Vedle výpravnějších písní pak Knotwork vytáhli z rukávu i několik svižnějších reelů, ale pořád hráli na klidnější, melancholičtější notu. Kromě toho, že Michael Moynihan se svým bodhránem přímo čaroval, většinu písní poctivě uváděl, ve stručnosti shrnul jejich příběh, původ atd. Skvělému vystoupení přispěl i velmi dobrý zvuk, ve kterém vynikly všechny nástroje a především právě jemný bodhrán. Škoda jen, že nehráli trochu déle, protože přesně takovou hudbu bych klidně poslouchal déle než jen nějakých 35 minut.

Po krátké pauze se na podiu ukázal i Ian Read a hodina v přítomnosti Fire + Ice mohla začít. Očekával jsem, že Read bude mít nějaký stálejší doprovod na svých cestách Evropou, ale jak se ukázalo, zbytek nástrojů (bubny, kytara), obstarali právě členové Knotwork. Jak jsem zmínil výše, většinu tvorby neofolkového mága víceméně neznám a mé znalosti se omezují spíše na jednotlivé písně, jako je třeba “Dragons in the Sunset” (která padla hned v úvodu), i přesto jsem si vystoupení Fire + Ice užil, co to šlo. Melancholické, náladotvorné melodie ještě podpořily housle Annabel Moynihan, které do kombinace kytary a široké palety nejrůznějších perkusí krásně zapadly. Poznal jsem ještě pár písní z nového alba “Fractured Man”, které Ian přivezl do Prahy představit, spíše jsem se ale nechal unášet atmosférou koncertu, která vyvolávala jemné mrazení v zádech, jako by ji někdo vytrhl z dávno minulých časů. Ostatně jsou to právě folkové melodie, na kterých Ian Read své temně laděné písně staví.

V komorních podmínkách navíc Fire + Ice získali, stejně jako předchozí Knotwork, intimní nádech a postupně se vytvořilo silné pouto mezi kapelou a publikem, které každou píseň odměnilo silným potleskem. Přispělo i skromné a velmi lidské vystupování všech muzikantů. Po prvním ukončení přihodili po chvíli vytleskávání ještě několik písní, i tak se ale končilo poměrně brzo, skoro hodinu před půlnocí, což ale nijak zvlášť nevadilo. Knotwork i Fire + Ice řekli publiku své, pokaždé trochu jinak, ale v obou případech nezbývá než hodnotit kladně. Tohle bylo přesně to, co mi delší dobu chybělo a co mi přesně sedlo do nálady. Výborné a v případě Fire + Ice snad ještě lepší než tehdy v K4.