Forgotten Tomb poster

Forgotten Tomb, Nocturnal Depression, Secret of Darkness

Forgotten Tomb, Nocturnal Depression
Datum: 29.10.2015
Místo: Praha, Exit-Us
Účinkující: Forgotten Tomb, Mallephyr, Nocturnal Depression, Secret of Darkness, Wyrm

Akreditaci poskytl:
Ondrej Mydliar / Patrik Jericho Chrastil

Plán na čtvrtek 29. října byl dlouho dopředu jasný – žiletky do pohotovostní polohy. Na českou půdu totiž poprvé přijeli Francouzi Nocturnal Depression, jedna z těch zásadních formací sebevražedného black metalu. Turné navíc jeli společně s Forgotten Tomb, což může těm, kteří znají pouze novější tvorbu Italů, připadat jako trochu zvláštní kombinace, nicméně i formace okolo Herr Morbida ve svých začátcích patřičně „depkařila“, takže k sobě obě kapely rozhodně sedly. Než ale nastoupilo tohle lákavé zahraniční kombo, tak pražskou akci nejprve otevřel poměrně početný domácí support…

Jako první se představili severočeští Wyrm, které už jsem neviděl pěkně dlouho. Nic zvláštního se ovšem v prezentaci kapely neudálo, takže ústecká čtveřice stále drtila ten svůj pohodový black metal na solidní úrovni. Sice to nebylo kulervoucí, ale pořád šlo o dost sympatické (byť mírně statické) vystoupení, které relativně bavilo. Kromě starších osvědčených válů Wyrm předvedli i několik čerstvých novinek, z nichž mě sice ani jedna takhle na první poslech nějak výrazněji nezaujala, ale na druhou stranu, přišlo mi, že všechny držely nastavenou laťku. Mimoto Wyrm naštěstí nepotkal takový ten častý úděl prvních vystupujících večera, kdy se hraje pro poloprázdný klub, protože lidi se stále ještě trousí, a už na jejich setu byla slušná účast. Rozjezd akce tedy člověka na zadní kapsy neusadil, ale začalo se v příjemném duchu.

Druzí se pódia ujali Mallephyr, kteří toho sice na kontě mají o poznání méně než předcházející kolegové, ale i s jedním dvouskladbovým demosnímkem v zádech se kolem nich rozjel slušný hype, a jestli tu má někdo aktuálně dost našlápnuto, je to právě tahle parta v čele s Opatem ze Stínů plamenů. A podle toho taky vystoupení vypadalo, jelikož Mallephyr měli výbornou podporu i odezvu hned od začátku, tudíž jim nic nebránilo, aby ten svůj modernější black / death metal rozjeli naplno. Show táhnul především Opat, jemuž zbytek skupiny, SinneralaPanychidy na baskytaře nevyjímaje, s nadsázkou řečeno jen dělal křoví. Vzduchem lítal jeden „ugh“ za druhým, za některé grimasy by se nemusel stydět ani Abbath, ale hlavně – koncert měl fakt spád a opravdu bavil. Ačkoliv jsou Mallephyr nejmladší, ze všech tří domácích kapel předvedli suverénně nejlepší výkon.

Oproti tomu s dalšími Secret of Darkness jsem měl trochu problém. Ta kapela to sice vlastně hraje dobře (vídával jsem je už v době, než vydali svoje první EP, a fakt šli za tu dobu nahoru jak prase) a i tenhle koncert byl vlastně odehrán s nasazením, taky se musí nechat, že zpěvák Vojta má styl a společně s baskytaristou Iaanem, který se rovněž nešetřil, odváděli hodně dobrý výkon. Ale hudebně, nemůžu si pomoct, mě to strašně nudí a ten jejich vývoj mě vůbec nebaví, což se samozřejmě promítlo i do toho, jak jsem vnímal vlastní vystoupení. To bylo formálně úplně v pohodě, a jak už jsem řekl, Secret of Darkness to hráli na úrovni, ale i tak to byl z mojí strany nejslabší článek večera. Nehledě na fakt, že ani hudebně se k hlavním tahákům akce příliš nehodili. Na druhou stranu, s tímhle názorem nás tam asi zas tolik nebylo, protože kapela podporu měla, a dokonce se spustil i první regulérní moshpit. Mně osobně ovšem přišel nejzábavnější fakt, že zpěvák celou první třetinu vystoupení zdravil úplně jiný klub…

Poté už ale konečně přichází čas na to stěžejní. A jak se záhy ukázalo, reálným headlinerem v Praze byli Nocturnal Depression, nikoliv Forgotten Tomb, kteří byli na plakátech k turné výše. Právě na francouzské sebevražedníky bylo klubové sklepení pocitově nejnašlapanější za celý večer, takže by se mohlo zdát, že Noční deprese měla nejlepší výchozí podmínky pro to, aby předvedla vrcholné vystoupení večera. Abych ale řekl pravdu… ten koncert byl v pohodě (už jen říkat „v pohodě“ u DSBM o něčem svědčí), ale do nějaké pohlcující atmosféry to mělo hodně daleko. Neměl jsem sice problém to dokoukat, ale je-li nejvíc depresivní pohled na znetvořený pařát Lorda Lokhraeda, nikoliv samotná muzika a její atmosféra nebo cokoliv jiného, tak to není úplně to pravé ořechové…

Jasně, je otázka, jak by to vypadalo, kdyby Nocturnal Depression hráli v trochu větší tmě (světla vesměs statická) a ideálně s mlhou, kdyby samolepka oprátky na kytaře nebyla spíš směšná, kdyby si Lokhraed odpustil hecování publika (nevím, mně se  výzvy k headbangingu k DSBM fakt nehodí…) a kdyby z toho někteří jedinci v publiku neměli regulérní prdel (jako bublifuk jsem teda fakt nečekal), ale za stávajících okolností mi to přišlo „jenom“ oukej. A ani songy z povedené novinky „Spleen Black Metal“ (tuším, že minimálně „L’isolement“, „Acédie“ a „Méditation grisâtre“), ani povinná „Nostalgia“ na tom nic nezměnily. Sice jsem poměrně rád, že jsem Nocturnal Depression konečně viděl, ale upřímně řečeno, čekal jsem to o něco lepší…

Naproti tomu u Forgotten Tomb to bylo přesně opačně a Italové byli mnohem lepší, než jsem očekával. Od téhle kapely mě baví především starší tvorba a ta novější mě už nijak zvlášť nebere, ale v živém podání to neplatilo a i nové kusy (včetně těch nejnovějších z letošní fošny, například „Soulless Upheaval“ nebo titulní „Hurt Yourself and the Ones You Love“) fungovaly parádně. Sice nezapírám, že ještě o trochu víc mě bavily ty staré věci jako „Todestrieb“ nebo „Disheartenment“, ale jinak to bylo výborné po celou dobu. Forgotten Tomb to hrálo skvěle, byli uvěřitelní a na rozdíl od předcházejících kolegů z Francie se jim povedlo přenést svojí muziku na pódium nejen věrně, ale vlastně ještě o něco poutavějším způsobem oproti studiovým nahrávkám. Snad jediná škoda byla, že lidí oproti Nocturnal Depression citelně ubylo a i v průběhu setu postupně odcházeli – snad kvůli čím dál pokročilejší hodině, protože se mi nezdá, že by to mělo být kvůli nudnému koncertu, když Forgotten Tomb hráli skvěle a nechybělo jim takové to pověstné pódiové charisma. Vlastně jsem to moc nečekal, ale za mě určitě vrchol celé akce.

Forgotten Tomb nakonec dohráli ještě o deset minut dříve oproti plánovanému konci, takže přesně o půlnoci vystoupení skončilo. Rozhodně bylo příjemné, že se avizované časy, začátky a konce skutečně dodržovaly, což u klubových akcí není tak úplně pravidlem. Lidí bylo i navzdory všednímu dni také relativně dostatek a klub mi pocitově připadal dost naplněný, ale zase ne tak přehnaně, aby to člověka vyloženě sralo. Ale hlavní věc – a to musím říct, že mě mile překvapilo – po celý večer a u všech kapel se povedl zvuk, což v Exitu nebývá tak úplná samozřejmost. Když už to někomu zpočátku znělo trochu chaoticky (Mallephyr), tak během jednoho songu byl zvuk umravněn a nebyl s tím sebemenší problém, takže i z tohohle pohledu super. Jedině bych snad ubral na počtu předkapel, protože zejména Secret of Darkness mi v kontextu zbylých vystupujících přišli navíc. Vzato kolem a kolem ale žádná z pěti formací nepředvedla nějaký fail, takže je určitě na místě mluvit o povedeném večeru.


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.