Datum: 9.11.2016 Místo: Praha, Klub FAMU Účinkující: Gnod, Lightning Glove, Lišaj

Různorodí hrající různorodým, různorodě a hlavně jinak – alternativně, v duchu jména tradičního klubového svátku. Alternativa festival oslavil čtyřiadvacetiny, poprvé však společně se mnou v roli návštěvníka. Zbývá už jen jeden skutek – popsat, jak sladce bylo. Jak pocity nemastné neslané neměly nárok. Platilo to aspoň devátého až jedenáctého listopadu, ve dnech, kdy jsem se alternativě naplno oddal a její malé počáteční písmeno vyměnil za majestát velkého, po čtyřiadvacáté vztyčeného.

První jasně hmatatelná anonce festivalového života přišla s pátým listopadem, kdy tzv. Malá alternativa předznamenala dění dalších dnů; vystoupili Kannout, Johnny the Horse, Blachut, Nachttante a LUSK. Vadu na kráse to mělo jedinou – chyběl jsem já. Stejně tomu bylo i při vystoupeních konaných listopadu osmého, tedy ve dne, kdy (již „velká“) Alternativa představila několik rozličných performancí. V prvé řadě tu byla stále hudba, avšak divákovy smysly mohla těšit i poezie či divadlo. K následujícímu večeru snad už víc než letem světem, na Gnod a spol. jsem dorazil, mé chutě na sladké nevyjímaje.

Společnost britským (jak jinak než) alternativcům dělal jednočlenný projekt Lišaj, vícehlaví Lightning Glove a samozřejmě Klub FAMU, fajnové prostory s charismatem a nepotřebou končit tehdy, kdy papírem stanovený spánek rezidentů nakáže. Do sklepních prostor přicházím v době, kdy český Lišaj odpaluje první tóny. Zatímco doposud v mé hlavě rezonovalo jen jeho dokonale zvolené jméno – čeština není sprostá –, nyní přibyla i živá hudba. V porovnání se zbytkem vystupujících působil Lišaj skromně, ovšem skromně bez pejorativ. Klub prozněla ucelená směsice stojící na ambientu, terénních nahrávkách a jasně čitelných melancholických beatech. Mlhu prostoupil také hip-hop a hlasy uvězněné v elektronickém muži. Dodávám už pouze jedno: na rozjezd výborné.

I v případě Lightning Glove se objevily hlasy, jen mnohem častěji a navíc živě odzpívané – vokalistou ukrytým v první řadě, vokalistou otočeným ke kolegům, kteří obsluhovali hlasitou elektronickou mašinu. Ta se oddávala mnohem divočejšímu náhledu na elektroniku. Mlhavou melancholii vystřídaly agresivita a taneční rytmy. Říkejme tomu jakkoliv, třeba post-všechno elektronické, industriální a synthwavové, důležitější je, že nechybělo nasazení, údernost ani punková přímočarost, vše navíc doplněné o vizuální projekci. Maximální spokojenost přesto nebyla na místě. Možná za to můžou hlušší místa, možná přílišná roztěkanost. Mnohem spíš ale zařazení doprostřed večera, pěst na oko. Zatímco Lišaj a Gnod zahráli na rozvážnou notu, Lightning Glove si to přivalili jako buldozer, nadělali díry v zemi a odjeli. Se všemi svými klady i zápory.

Až doteď se vystupující nad publikum nevyvyšovali. Obrazně řečeno? Ale kdepak, jděte, ani Gnod se nestavěli do role všemocných, jen přibyly výškové centimetry a hudební dění se přesunulo na opravdové pódium. Doposud se hrálo pod ním, před plátnem, které zahalovalo fidlátka Britů, aby byly co možná nejrychleji k použití. Výborný nápad i realizace.

A Gnod? Přijeli ve třech, bez kytar. Abych byl upřímný, absenci kytar a bytostné upřednostnění pultů jsem nečekal, zvlášť po „Mirror“, svým založením de facto rockovém albu. Ale proč ne, nastěhoval jsem se do první řady a jal se poslechu i pokuku. Hlasitostně Gnod nezabíjeli, blíž k tomu měli množstvím předvedených nápadů. Akcent na detail, v tom Britové vládli. Atmosféra se sice neblížila nejvyšším metám, ale rozhodně bylo o co stát. Gnod toho dne nejlépe budovali a nejlépe vedli. Skrz temnou elektroniku, neminimalistickou, avšak ani ne zbrklou. Obměňovali a nechali vyniknout celek. Finální ticho pak zavládlo v nejpravější chvíli. Déle by bylo příliš, kratčeji ochuzení. Takhle se odcházelo ve slušné náladě, sladce, bez zásadních chuťových poskvrnek.