![]() |
Datum: 11.11.2012 Místo: Praha, Chapeau Rouge Účinkující: Heretoir, Heiden, Drom, Tengri
|
Listopadovou akcičku, na které se měla pražskému publiku představit německá post blacková čtveřice Heretoir, jsem začal registrovat někdy okolo přelomu září a října, a to z jednoho prostého důvodu – poté, co jsem tři čtvrtě roku ujížděl na fanoušky i kritikou oceňované desce “Dolores” od brněnských Heiden, a nechal si ujít pražskou zastávku jejich miniturné Živý podzim, usoudil jsem, že když jsem na vhodně umístěný koncert téhle kapely čekal tak dlouho, nespokojím se se vzájemnou premiérou, ke které došlo na plzeňském minifestivalu Phantoms of Pilsen – jakkoli dobré jsem si odtud odnesl zážitky. A tak jsem tedy s menším zpožděním vyrazil na Heiden, a že k tomu měli hrát nějací Němci, jejichž tvorba zněla z YouTube celkem obstojně, a ještě dvě další domácí kapely, od kterých jsem neslyšel ani notu, to byl jen takový příjemný bonus.
První z těch domácích kapel byli Pražáci Tengri. Díky tomu menšímu zpoždění jsem se do druhé podzemní etáže klubu Chapeau Rouge, kde se koncert konal, snesl až někdy v průběhu setu, ale jak se později ukázalo, asi jsem toho moc nepropásl. I těch několika minut ale zpětně docela lituji, protože Tengri mě velmi záhy zaujali. Pětice mužů toho sice moc nenamluvila (vlastně vůbec nic), ale místo toho za sebe nechali mluvit svoji hudbu, a ta si bohatě vystačila. Byl to zvláštní mix post-rockové zasněnosti, ze které občas vykoukla trocha metalové přímočarosti, ale přitom bych to nezařadil ani do jedné z těchto škatulek. Výsledek však nepřestal bavit ani na moment a já se občas přistihl, že skutečně zírám, s jakou elegancí se podařilo skloubit různé vlivy, obohatit je o vzájemně se perfektně doplňující party jednotlivých nástrojů, prosté ale působivé melodie nebo nečekané harmonie. Jak u většiny alespoň vzdáleně příbuzných kapel určují tvář kapely hlavně kytary, v případě Tengri mi připadalo, že i když oba jejich majitelé odváděli vynikající práci (jak naživo, tak i dříve při skládání), kytary fungovaly spíše maličko v pozadí jako podklad, ke kterému je třeba se postupně dopracovat. Naproti tomu byla jasně na očích dvojice bicí a housle – v prvním případě mě dostaly skvěle napsané party a nápadité rytmy přesně podle mého gusta, v druhém pak určující melodie, které sice nebyly nijak složité, ale i tak se zbytkem fungovaly výborně. Tengri se obešli bez vokálu, ale ten jejich hudbě vůbec nechyběl a celé vystoupení, navíc od počátku doprovázené vynikajícím zvukem, tak otevřelo večer ve velkém stylu.
V pořadí druhé Drom z Liberce předcházely velmi lichotivé zkazky a tak jsem byl zákonitě zvědavý, jestli se i téhle kapele podaří předvést vystoupení, na které budu rád vzpomínat. No, abych byl zcela upřímný, tak se to úplně nepodařilo, ale nepředbíhejme. Drom přišli s docela zajímavým mixem různých nejen post cosi žánrů, ze kterého jsem tu a tam zaslechl pasáž, která mi něco připomínala. Z těchto inspirací se mi povedlo identifikovat akorát jedno sólo, při kterém mi vytanuli na mysli Američané Krallice, ale bylo toho víc. Tím však nechci ani v nejmenším naznačit, že by se Drom dopouštěli jakéhokoli vykrádání, protože na to se v těchto vodách příliš málo vyznám, navíc se mi to mohlo jen zdát, a konečně mi to přišlo spíš zajímavé, než že by mě to nějak iritovalo. Bohužel, navzdory různým zajímavým momentům a precizní pódiové prezentaci jsem se celou první polovinu koncertu celkem nudil, takže jsem se nakonec vzdálil doplnit tekutiny. Na vině však nejsou muzikanti, k jejichž výkonu nemám sebemenších námitek, ale spíš skutečnost, že k podobným odrůdám post-metalu jsem zatím nenašel cestu, takže bych si koncert asi moc neužil, ani kdyby se pánové přetrhli. I když těžko říct. Soudě podle toho, co se v druhé půli koncertu linulo z reproduktoru na baru, jsem odešel v okamžiku, kdy mě to mohlo začít bavit. Tak třeba někdy příště.
Večer se překlopil do druhé půle a na řadu se konečně dostali Heiden, tedy první a vlastně jediná kapela, která mě na soupisce večera opravdu zajímala. Od našeho prvního setkání na Phantoms of Pilsen sice uplynul více než měsíc, ale i přesto bylo od prvních okamžiků poznat, že kapela hraje ve znatelně uvolněnější náladě. To se projevilo hlavně na vlastním vystupování jednotlivých muzikantů, které sice nebylo nijak zvlášť zběsilé, ale v rámci prezentované muziky a nálad šlo o velmi solidní podívanou. Důkazem toho budiž skutečnost, že i když Heiden po celou dobu setu promítali na plátno za sebou různé s hudbou a texty tématicky spřízněné záběry a hesla, svoje zraky jsem věnoval spíše dění na pódiu než tomu za ním. I tentokrát se hrálo z aktuální desky “Dolores”, která zazněla v celé své délce, a jako bonus kapela představila novou skladbu “Vzpomínat bolí”, která se objeví na další řadové nahrávce. Vynášet objektivní soudy podle jednoho živého poslechu sice nejde, ale z novinky jsem si odnesl pozitivní dojem a jsem náramně zvědavý, jak dopadne celá deska. Zvuk se i tentokrát vydařil a především vzájemná symbióza kytar a samplů zafungovala stejně dobře jako z desky. Kytary navíc působily o něco masivněji než ve studiové verzi, což výsledný dojem jedině prohloubilo. Jednu výtku si však přeci neodpustím. Přijde mi jako ohromná škoda, že si Kverd proti studiovým verzím skladeb místy trochu upravil melodické linky čistého vokálu. Někde to bylo zjevně úmyslné, jindy mu to maličko ujelo a některé pasáže tím docela utrpěly. Na jednu stranu se tomu ale moc nedivím, protože zpěv je na “Dolores” hodně specifický, náročný, a záměr dosáhnout obdobného výsledku i naživo klade na zpěváka opravdu vysoké nároky. Navíc to nakonec nebylo ani zdaleka tak zlé, jak to může z tohoto popisu vyznít. Jen se zkrátka nezadařilo vždy, což trochu zamrzelo hlavně v případě skvostné “Dnešní noc je žena”, na jejíž síle se z valné části podílí právě zpěv. I přes tuhle drobnost ale Heiden předvedli vynikající koncert, který jsem si užil od začátku do konce a až zase nadejde čas, rád si dám repete.
S koncem vystoupení Heiden se večer posunul do své závěrečné fáze a na programu zbývalo už jen jediné jméno – němečtí post blackoví Heretoir, pro které to mělo být vůbec první vystoupení před českým publikem. Jak jsem již psal v úvodu, do té doby jediná moje zkušenost s jejich hudbou pramenila z poslechu několika náhodně vybraných skladeb na YouTube, takže když čtveřice lehce uťáple působících muzikantů spustila, byl jsem nejvíce zvědavý, co se z toho nakonec vyklube. Vyklubala se z toho relativně solidní muzika s lehce zasněnými vokály, jenže celou dobu, kterou jsem strávil v blízkosti pódia, jsem byl z Heretoir maličko rozpačitý. Rozhodně to nebylo špatné, to určitě ne, ale i přes viditelně obstojný výkon všech zúčastněných jsem se nemohl zbavit dojmu, že je to na můj vkus trochu moc jednotvárné. A tak plynul čas, velmi dobré pasáže se střídaly s těmi prázdnějšími, a to je asi jediný zásadní dojem, který jsem si z první poloviny vystoupení Heretoir odnesl. Tu druhou jsem potom obětovat na oltář alespoň trochu rozumného návratu domů, takže je klidně možné, že se v závěru koncertu něco změnilo. To ale mohou zhodnotit jiní, nikoliv já.
Jak se tedy celý koncert vydařil? S čistým svědomím mohu říci, že velmi. Od Heiden jsem čekal solidní zážitek, kterého jsem se nakonec opravdu dočkal, a brněnští u mě toho večera vyhráli na celé čáře. V lehkém odstupu za nimi skončili Pražáci Tengri, kteří mi přichystali opravdu příjemné překvapení, a při další příležitosti si určitě dám pozor, abych viděl jejich set v celé délce. Herotoir a Drom nebyli špatní, ale jejich tvorba mi moc neříká, takže se v mém osobním žebříčku dělí o bronzovou pozici, byť Heretoir se mi strefili do noty asi o maličko více. Všechna čtyři vystoupení těžila z výborného zvuku a v malých prostorách underground stage klubu Chapeau Rouge dokonce jakž takž vynikla odezva nikterak velkého počtu zúčastněných. V podniku se pohybovalo odhadem přes třicet lidí, ale skoro polovinu tohoto počtu obstarávaly samotné kapely, takže asi nejde hovořit o žádném obchodním trháku. Při zohlednění faktu, že o několik set metrů dál hráli Godspeed You! Black Emperor, je i circa dvacet platících nakonec velmi slušné číslo a osobně jsem byl účasten už nejednoho koncertu, kde by byli pořadatelé za takovou návštěvu vděční. Příjemné dojmy z celé akce pak korunovalo prostředí samotného Chapeau Rouge se vším, co k němu patří – překvapivě velmi chutným Staropramenem počínaje, v pisoáru vtipně umístěnou obrazovkou s probíhajícími záznamy jednání poslanecké sněmovny konče. Za mě tedy všechny palce nahoru a jsem náramně zvědavý, jakou zajímavou sestavu pořadatelé přichystají příště.