Datum: 3.5.2019 Místo: Vídeň, Viper Room (Rakousko) Účinkující: Mgła, Revenge

Pánové z Revenge a Mgła si prý jako lidi sedli a rozhodli se vyjet na společné turné po Evropě, což byl nepochybně dramaturgicky a marketingově zajímavý krok. Kapely oslovují poněkud odlišné segmenty blackmetalového posluchačstva, ale přijde mi, že společně slaví úspěch u obce, kterou lze nazvat „hipsterskou“. V případě Revenge se to může zdát podivné, ale je tomu tak. Tím chci jen naznačit, že spárování Kanaďanů s Poláky nebylo vůbec nelogické. Tour předkapely Deus mortem a Doombringer byly rovněž skvěle vybrány, neboť jistě nejsem sám, kdo podprůměrné no-name kapely se zaplaceným support slotem nemůže vystát. Ale nakonec to teda dopadlo poněkud jinak.

Nechce se mi tu sáhodlouze rozumovat o tom, co se může dít, když jsou hudbou osloveni posluchači, kteří nemají k danému žánru a subkultuře srdcový vztah. Každopádně jste nejspíš zaregistrovali, že se na tour „Vision – Discipline – Contempt“ zaměřili „antifašisté“ a zasadili se o zrušení několika německých zastávek tour. Pro českého fanouška se to nakonec ukázalo jako výhodná věc, protože namísto Mnichova kapely zahrály prvního května v Praze. Tam jsem zavítat nemohl, každopádně jsem měl již dávno zařízené lístky na vídeňskou štaci, které se také nevyhnuly problémy politického rázu.

„The great truth is there isn’t one and it only gets worse since that conclusion. The irony of being an extension to nothing and the force of inertia is now a vital factor“
(Exercises in Futility I)

Aktivisté šli dokonce tak daleko, že sesmolili článek do údajně největších novin v Rakousku, kde uvedli všechnu špínu, co se dala na Mlhu a Deus Mortem snadno vygooglovat (k rádoby NS vazbám Revenge se holt člověk musí trochu víc proklikat, případně otevřít booklet, takže ti byli z obliga). Organizátoři, již byli v článku jmenovitě uvedeni, díky tomu dostali nedobrou nálepku a původní klub Grelle Forelle z hoštění koncertu vycouval. A téměř jako všude jinde bylo znemožněno vystoupit polským Deus mortem. Já sice chápu, když někomu vadí osobnost Mikka Aspy nebo že bubeník Infernal War / Deus mortem v mládí odehrál pár koncertů s Honor (členem nikdy nebyl), ale v tomto případě jde pouze a jen o honění ega a „virtue signalling“. O podpoře neonacistické scény skrze Mgła a Deus mortem nemůže být řeč, žel blackmetalové kapely jsou mnohem snadnější terč než skuteční nácci, takže je třeba zafrajeřit aspoň tímhle způsobem. Ostatně jak přibližně řekl sám velký kokot H. Möbus: „Dnes je snadnější udělat skutečný NSBM koncert než Deströyer 666, Taake nebo Mgła.“

Největší průser ale spočíval v tom, že se lístky na koncert vyprodaly před několika měsíci a nové místo konání, klub Viper Room, který organizátorům nabídl azyl sám od sebe, má asi poloviční kapacitu. Situace byla nakonec řešena tak, že v den D došlo ke dvěma koncertům Mgła a Revenge bez supportu (Deus mortem měli být původně nahrazeni Misanthropic Might). Jeden začínal cca o půl páté odpoledne, druhý po osmé. Organizátoři poprosili držitele lístků, aby se alespoň 170 jedinců přihlásilo na první koncert a nehrozilo, že se na někoho, kdo si zaplatil, večer nedostalo. Nakonec bylo na prvním koncertě cca 200 lidí, na tom druhém 300, nacpáno bylo tak akorát a jelikož jsem protekční spratek alespoň v metalových kruzích, bylo mi umožněno zhlédnout koncerty oba.

„Listen you fuckers, you screwheads. Here is a man who would not take it anymore. A man who stood up against the scum, the cunts, the dogs, the filth, the shit.“
(Taxi driver)

Setlist Revenge: 01. Us and Them (High Power) 02. Traitor Crucifixion 03. Pride Ruination (Division Collapse) 04. Mass Death Mass 05. Desolation Insignia 06. Altar of Triumph 07. Banner Degradation (Exile or Death) 09. Wolf Slave Protocol (Choose Your Side) 10. [nová skladba] 11. Silent Enemy 12. Blood of My Blood

Trojice Vermin, Haasiophis a J. Read na pódium vstoupila za ryčení sirén a úryvků z kultovního „Taxikáře“, aby během chvíle rozjela svou kanonádu s „Us and Them“ a ještě víc, snad až vrcholně ji vyhrotila s megabestiálním ukřižováním zrádců, takže jsem si mohl hlavu umlátit a hrdlo vykřičet. Rakušáci samozřejmě dle očekávání pouze stáli a čuměli, což nebylo způsobeno zvukem. První set kapely trochu trpěl poněkud přebasovaným, přeřvaným soundem, avšak i bez ucpávek byly riffy dobře srozumitelné a muzika kopala jak zkurvymrd. Ostatně ani během druhého setu, kdy byl zvuk na poměry Revenge skvělý, se moc lidí nehýbalo. Sem tam někdo maximálně zaházel hlavou a zahrozil, takže jsem byl samozřejmě za totální piču, když mi došla trpělivost a pokusil jsem se dav trochu prošťouchnout aspoň během poslední „Blood of My Blood“. Ten se pohotově rozestoupil, velcí vystajlovaní metalisti zmizeli z dosahu a jediný, kdo se rozhodl mi náraz s vervou vrátit, byla moje padesátikilová přítelkyně.

„Treason! Traitor! Axe age crucifixion legions rise. Slaying, the betrayer! Victory retaliation scum crucified.“
(Traitor Crucifixion)

K příkladné manifestaci násilí a pohrdání došlo aspoň na pódiu. Vermin v triku Axis of Advance odeřval oba sety bezchybně a jen potvrdil, že je silnější frontman než svého času Helmkamp. Ohromný podíl na efektivitě hudby má i jeho hlasová souhra s Haasiophisem, který grcal do mikráku vcelku kreativně a ještě v mezičase házel ksichty jako Charlie Manson. James Read furt mlátil hlavou, kulil oči a sypal brambory naprosto satanistickým způsobem. Všichni tři působili jako ta sorta lidí, co by si v případné postapo válce všech proti všem vybojovala čelní příčky na potravním řetězci.

„I don’t care about your feeble weak cunt brotherhood, You are all maggots living in an animal’s shit. Rats crawling around in defective subhuman vomit. Cockroach truth put to death.“
(Banner Degradation)

Revenge možná zní jako hudební antiteze Mgła, ale obě kapely mají společné jedno: nekompromisně přesnou, strhující interpretaci své studiové tvorby. Potvrdil jsem si ale, jak by Revenge naživo prospěla druhá kytara a že bych rád slyšel jejich studiovou nahrávku nařvanou koncertní sestavou.

Během obou setů zazněly stejné skladby. Vím, že Revenge na jiných zastávkách hráli navíc i „Death Heritage“, a když vokalisté blili název nového songu, znělo to jako „Oath Violator“. S mírnými obměnami se jednalo o typicky vražednou skladbu Revenge.

„No golden thrones to follow. No shrines of solace to be found and only the locusts shall sing at the end of the day.“
(With Hearts Towards None I)

Setlist Mgła: 01. Exercises in Futility I 02. Exercises in Futility IV 03. Mdłości II 04. With Hearts Toward None I 05. Exercises in Futility II 06. Groza III 07. With Hearts Toward None VII 08. Exercises in Futility VI 09. Exercises in Futility V

Protože moje krční svalstvo naříkalo už po prvním setu Revenge, sledování Mlhy jsem pojal notně laxněji. Sem tam jsem si zkontroloval nazvučení z různých pozic, ale po většinu času jsem sledoval vystoupení v sedě ze zadní části sálu u schodů, kde bylo velice slušně vidět až na pódium a zvuk netratil nic ze své intenzity. Po odmlce se na koncertech kapely nic nezměnilo, pánové své skladby odehráli perfektně a zvuk byl během obou setů čistý, tak akorát hlasitý a výtečně zmixovaný. Kdyby Readovy bicí měly tak průrazný, úderný zvuk jako ty Darksideovy, tak by z lidí nezbyl ani mastný flek. Své ale dělá i to, že Kanaďan bicí paličkami prachsprostě bije, zatímco Polák umí doopravdy hrát, haha. Dále mi přišlo, že basák The Fall doplňoval Mikołajovy vokály častěji a efektivněji než dřív, a to jsem Mgła před Vídní viděl asi čtyřikrát, takže mám s čím srovnávat, ale možná to bylo zmíněnou kvalitní zvukařinou. Některé textové linky (nepřekvapivě třeba „now and forever!“) odeřvali fanoušci s takovou vervou, až to bylo slyšet i vzadu. Ostatně, Rakušané dali konečně najevo, že dorazili na metalový koncert a vepředu se to řádně rozhýbalo.

Oba sety Mgła byly totožné a výborné. Ještě před koncertem jsem vůbec neměl chuť vidět Poláky znova, ale nakonec jsem je zhlédnul s velkou chutí. U oblíbené, závěrečné „Exercises in Futility V“ mě dokonce mírně zamrazilo v zádech, takže kult. Ale pochopitelně u mě osobně zvítězili Revenge, kvůli kterým jsem došel.

„I wish it was classic fire and brimstone but clearly there is a very special plan. Paved with havoc and shattered virtues, as if there were any other paths.“
(Exercises in Futility II)

Koncerty hodnotím jako výborné, a dokonce mě ani tak nemrzí, že se to na Revenge nezrubalo. Nic jiného jsem totiž nečekal, haha. Mgła byla navíc lepší, než jsem čekal. Takže spokojenost panuje velká a návštěvy Vídně v ničem nelituji. Obrovský respekt náleží organizátorům za to, jak se vypořádali s obrovskými, výše nastíněnými problémy. Snad se jim těch několik dní těžkého stresu a shonu nějak vykompenzovalo.

---