Phurpa

Phurpa, The Nent, Skrei

Phurpa

Datum: 16.1.2019
Místo: Praha, Vila Štvanice
Účinkující: Phurpa, Skrei, The Nent

Phurpa se na svém nedávném vystoupení neobjevila v České republice ani zdaleka poprvé. Zároveň se tu ale neobjevuje tak často, aby to už nestálo za pozornost. Zvlášť když po dvou minulých performancích na festivalu Brutal Assault, kde podle mě taková záležitost nemohla dostatečně vyniknout, došlo na koncert v malém prostoru Vily Štvanice. Vstupenek šlo do prodeje pouhých osmdesát (všechny se prodaly už v předstihu), tudíž se dalo předpokládat, že půjde o komorní akci, kam se dostaví jen zasvěcení, kteří moc dobře ví, na co jdou. Bohužel tenhle předpoklad nevyšel na 100 %, protože i za dané konstelace se objevily blbci, co si to museli vyfotit s bleskem.

Ještě před hlavním programem se objevily dva předkrmy, oba z Itálie. Skrei byl jeden týpek v kapuci, který zády k publiku pokroutil pár čudlíků a do repráků pouštěl vcelku standardní drone v určitých momentech lehce líznutý noisem. Podobných věcí už jsem pár slyšel i pár viděl na koncertech, takže mě to na prdel neposadilo jako něco nevídaného. Samozřejmě obrazně, protože jsem seděl už na začátku, ostatně jako většina z přítomných. Za mě to byl v tomhle ranku spíš průměr.

To druhý projekt The Nent se mi líbil o dost víc. Opětovně šlo o sólo projekt – borec si docela netradičně sedl za bicí a vedle samplů mu hojně vypomáhala i projekce, přičemž mi přišlo, že právě ona by měla být tím hlavním, na co by se měl člověk zaměřit. Jako kdyby nešlo o výkon samotného hudebníka, nýbrž o samotné audio-vizuální dílo. A vlastně proč ne. Experimentálně laděná elektronika v kombinaci s předkládanými obrazy fungovala znamenitě. V březnu vychází první album „Vulner“ a myslím, že po téhle zkušenosti si jej asi pustím.

Phurpa

Poté už přišlo na to hlavní. Ruská trojice nasadila hábity a čepice, usadila se a začal – rituál, ceremonie. Jakkoliv možná zní tohle pojmenování trochu posměšně, protože jsme si zvykli na jeho zprofanování v black metalu, v případě Phurpy asi nejde najít příhodnější slovo, které by dokázalo vystihnout, co se tam dělo. Můžete si na Bandcampu poslechnout záznamy, můžete se na YouTube podívat na videa, jak to na vystoupeních Phurpy vypadá, ale ani splnění domácího úkolu člověka nemůže úplně přesně připravit.

Přímo na místě se totiž šíří podprahové vibrace, které záznamem zachytit nelze. Je to hluboké, hypnotické a transcendentální. Zní to jako klišé, ale kdo z vás někdy Phurpu zažil, myslím, že potvrdí, že nejde o obyčejné koncerty. Podobně jako není zrovna přesné o Phurpě hovořit jako o hudební kapele. Přesto pochopím, pokud to někomu bude znít přehnaně a nadneseně.

Osobně jsem viděl poprvé. Neodnesl jsem si zážitek, nýbrž zkušenost. Phurpa z nahrávek mě zas tak moc nebaví. Ale na vlastní oči je to velké – nikoliv ve smyslu přednesu, ale rozhodně ve smyslu sugesce, atmosféry, fanatických hrdelních výkonů a přesahu nad rámec běžných koncertů.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.