Datum: 20.11.2016 Místo: Praha, Lucerna Music Bar Účinkující: Helen Money, Russian Circles

Russian Circles je v rámci nejrůznějších post-žánrů dávno zavedený pojem, který ani u nás netřeba široce představovat. Loňský koncert v Praze sice měl pár much na kráse, i tak to ovšem bylo výborné, a aktuální album „Guidance“ je pro mě jejich nejzdařilejším počinem vůbec. Návštěva pražské zastávky podzimní evropské šňůry tak byla takřka nezbytností – a nebýt setlist pokaždé naprosto identický, snad bych uvažoval i o návštěvě brněnského koncertu. I peněženka však poukazovala ke skutečnosti, že jedna akce je víc než dost, a tak jsem se na devátou vydal do Lucerna Music Baru, kde už tou dobou bylo poměrně živo.

Coby předskokan tentokrát hostovala sólo cellistka Helen Money vydávající pod mým oblíbeným labelem Thrill Jockey (mající pod sebou i skvosty jako The Body či Pontiak), takže ačkoliv jsem její tvorbu neznal, věřil jsem, že to bude přinejmenším zajímavé. A nespletl jsem se, protože to, co tahle éterická dáma lehce strhaných rysů a velice skromného vystupování byla schopná zahrát na tak klasický nástroj, bylo parádní. Ačkoliv její první píseň pohltila neslušně dlouhá fronta na šatnu, zbytek snažení už jsem vnímal z početného publika – narváno ještě nebylo, ale k prázdnu bylo taky daleko. A její velmi osobitá fúze neoklasicistní hudby na steroidech a bahnitého sludge rozhodně nezůstala bez odezvy. Helen dokázala zahrát nezně, stejně jako její riffy mohly lámat krky, kdyby bylo publikum trochu víc rozehřáto. Instrumentálně to bylo perfektní a párkrát jsem se přistihl při přemýšlení, jak na cello může zahrát věci znějící tak nelidsky, ale zároveň skvěle.

Přesto bych měl dvě výtky – první směřuje k samplům, jimiž si tu a tam Helen vypomohla. Proti tomu nic, ale ať už šlo o piano nebo bicí, ve všech případech zněly na můj vkus až moc uměle, bez dynamiky a respektu k živému přednesu. Druhá pak není kritikou Helen, nýbrž směřuje k publiku, které zejména v zadních řadách mělo potíže mlčet i v klidnějších pasážích, a ty tak zanikaly v šumu štěbetajících návštěvníků. Chápu, že hudba někoho zajímat nemusí, ale mě osobně to dost sralo – bohužel vzhledem k uspořádání klubu se s touto skutečností musí počítat. I tak mě ovšem Helen Money zaujala a po její tvorbě se pravděpodobně poohlédnu.

Následující čtvrthodinu jsem se rozhodl vyčkat u pódia a vystát pěkný flek v prvních řadách – zčásti i kvůli tomu, že známé tváře jsem výjimečně nezahlédl, zčásti protože nabídka baru v Lucerně není zrovna slavná. Tady je na místě vyzdvihnout perfektní dramaturgii, která jela takřka na minutu přesně. Ne, že bych se ze strany Russian Circles bál nějakých hvězdných manýrů, jako spíš technických obstrukcí – naštěstí se nedostavily. V deset se tak na pódiu zjevilo strunné duo Sullivan–Cook a spustilo svoje tanečky na mnohých efektech, jež mělo vyskládáno u nohou, samozřejmě za mohutné podpory páně Turncrantze za škopky. Úlohu rozehřívacího intra zastala „Asa“ (ta mimo jiné otevírá právě i desku „Guidance“) a narvanou Lucernu připravila na explozi, jež nevyhnutelně následovala: „Vorel“ v živém podání smetl vše, co mu stálo v cestě; přímočarost a nekomplikovanost jen podtrhuje sílu, s jakou tahle skladba nakládá. A ačkoliv nová deska dostala spoustu prostoru (hned čtyři kusy), samozřejmě se hrály i mnoha koncerty prověřené nálože jako „Deficit“, „1777“ či „Harper Lewis“, jejíž basovou linku nelze nemilovat. Na druhou stranu je možná škoda, že na úkor jistot nezaznělo alespoň pár starších kousků, které se živě takřka nehrají.

To je však jediné, co mohu nedělnímu koncertu vytknout – a i tak jde o výtku, jakou nelze brát kdovíjak vážně, protože Russian Circles hráli skvěle a nové písně, na něž jsem byl obzvlášť zvědavý, fungovaly na výbornou. Vyjma již zmíněných zazněly ještě „Afrika“ a „Calla“, přičemž první z nich mě přechodem mezi éterickým blouzněním a mohutnou kytarovou stěnou naprosto odpálila. Stoprocentnímu vyznění přispěl i výborný zvuk, v němž vynikly všechny detaily (alespoň z mého místa v první brázdě) a ačkoliv to možná bylo trošku hlasitější, rozhodně nešlo o vadu na kráse. Lucerna v tomto ohledu nezklamala.

Po závěru setu v podobě kulervoucí matematiky „Mládek“ přišla ještě vytleskaná (a vzhledem ke známému setlistu očekávaná) „Youngblood“ a pak už byl skutečně konec. Vyčerpávající set trval dobře hodinu a půl a byli to Russian Circles v tom nejčistším slova smyslu. Absence mikrofonu, žádná slova, průpovídky, jen strohá gesta, zamlklost, s níž byli ponoření do nekončících smyček, a kdesi mezi nimi aplaus publika. Nakonec jen skromná děkovačka s první řadou a zamáváni ostatním.

Russian Circles zahráli famózně, a vlastně mě nakonec ani nemrzí, že nezazněla „Guidance“ od začátku do konce, jak jsem si v duchu přál, protože ta deska je k tomu vyloženě stvořená. Protože jak jsem již zmínil v recenzi, tihle Američané jsou zkrátka sázka na jistotu – neskutečná sehranost, profesionalita, perfekcionismus, lidskost a skromnost v jednom, s níž valí to svoje, lámou kosti, boří zdi. Tak zas někdy příště!

P. S. Už dlouho se mi nestalo, aby mě po koncertě bolelo tři dny za krkem. Díky!