Datum: 28.2.2015 Místo: Praha, Nová Chmelnice Účinkující: Endless, Et moriemur, Silent Stream of Godless Elegy, Somnus aeternus

Silent Stream of Godless Elegy jsem měl tu čest vidět už dvakrát. V obou případech to bylo pod otevřeným festivalovým nebem a v obou případech celkový dojem něco pokazilo (ať už radikálně zkrácený set na Metalfestu nebo jakési neuvěřitelně zapáchající individuum na Masters of Rock 2010)… Proto jsem považoval návštěvu pražské zastávky aktuální Návaz Tour za svou takřka svatou povinnost už jenom proto, že klubová prezentace ještě čerstvého alba “Návaz” představovala lákadlo vpravdě neodolatelné. Bohůmdík, žádné okolnosti mi v tomto záměru nezamezily, a tak jsem se vydal zjistit, jak na mě Silent Stream of Godless Elegy zapůsobí tentokrát…

Rozepisovat se o místě konání, tedy žižkovském klubu Exit Chmelnice, se mi po stoprvní nijak zvlášť nechce, neb se tam od posledně nic viditelně nezměnilo. Za povšimnutí stojí snad jen fakt, že ještě dlouho před nástupem první kapely a tedy ještě mnohem déle před naplněním sálu vystoupala teplota ovzduší do značně nepříjemných výšin. Nevím, nakolik to měla na svědomí nepoužitá/nepoužitelná ventilace, teplé klima vně budovy nebo snad nějaký nenápadný požár v sousedství, ale sotva jsme s doprovodem vkročili do sálu, už jsme zase mířili ven objevovat krásy jarního podvečera…

Přítmí klubu nás opět přivítalo v okamžiku, kdy už na pódiu předváděla svůj um první kapela večera. Brněnští Somnus Aeternus byli zároveň první ze tří vystupujících kapel, o kterých jsem doposud neměl sebemenší povědomí. Nulová očekávání způsobila, že jsem se občas přistihl, že i podupávám do rytmu, neb to, co na návštěvníky Exitu vypustili, nebylo vůbec špatné – obzvlášť na první kapelu. Jenže vzhledem k tomu, že si z doomu vybírám jen velmi opatrně a pomálu, má ochota zůstat poblíž pódia vydržela jen o něco málo déle než plná pivní sklenice v mé pravici. Nebylo to špatné, ale ani tak dobré, aby mě to přimělo vydržet…

Další kolečko po tou dobou už celkem šerém okolí a vidina další mně zcela neznámá kapely – domácí Et Moriemur – možná svádí k myšlence na určitou repetici první části večera a vskutku. Snad jen s tím rozdílem, že zde jsme vydrželi snad ještě kratší dobu. I přes nezpochybnitelné profesní kvality a úctyhodné hráčské nasazení si nemůžu pomoci – buď jsem pro tvorbu téhle skupiny ještě nedospěl, nebo mě prostě a jednoduše nebaví.

Následující Endless jsem znal akorát podle jména, a tak je asi skutečně pouhým dílem náhody, že jsem průvodní informaci “Hrajou takovej českej metal” dekódoval správně jako popis jakéhosi crossoveru, který se po – z mého pohledu lehce problematickém – zvučení začal linout z reproduktorů. Nevím, nakolik to způsobil zvuk, který měl do ideálu celkem daleko, technické problémy se zpěvákovým mikrofonem, kvalita samotné hudby nebo snad stále narůstající těšení na hvězdu večera, ale můžu odpovědně prohlásit, že mě vystoupení Endless nudilo od samého počátku do (z mé strany předčasného) konce. Jednotlivinám nemám co vytknout (snad jen nápadná podobnost zpěvákova vokálního projevu a vousu s tím, kterým se honosí James Hetfield), ale dohromady mi to všechno přišlo značně ubíjející. Při téhle konstelaci jsem s povděkem vyměnil zbytek setu Endless za sklenici nedaleko točeného Svijanského Mázu, který po útrpných zkušenostech s neidentifikovatelnou tekutinou, vytékající z pochybných trubek Chmelnické pípy, zapůsobil jak zásah shůry…

Sotva ale vyschlo i to nejposlednější mokré kolečko po vyprázdněném půllitru, hodiny a napjaté očekávání zavelely k návratu do útrob Exitu. Horko sice nepochybně atakovalo nějaký rekord, ale příjemně potěšilo zjištění, že ventilace jakýmsi zázrakem funguje, čehož se hned využilo. Riziko nachlazení však rostlo úměrně s dobou, na kterou se protáhlo zvučení celého ansáblu, jež se zove Silent Stream of Godless Elegy a na nějž všichni toužebně vyčkávali. Jakýsi zmatek v zapojení kabelů totiž na dobu delší než dlouhou odsoudil k mlčení violoncello a celý problém se podařilo vyřešit až po dlouhé půlhodině usilovného snažení. Vzápětí poté, co sálem dozněla poslední slova veršovaného intra, však vyšlo najevo, že ono snažení nevyšlo nazmar, ba naopak. S prvními tóny otevíračky “Mokoš” mi začalo docházet, že takhle dobře nazvučený koncert jsem dlouho neslyšel. Za mimořádně citlivé vyvážení té spousty instrumentů patří mistru zvukaři moje upřímná poklona.

Musím se přiznat, že jsem v hloubi duše chval obavy, jak novinka zafunguje naživo nebo jestli budou zpěváci schopni dosáhnout kvalit studiové nahrávky. Čím déle jsem však poslouchal, tím více mi docházelo, jak byly moje obavy zcestné. Poprvé toho večera totiž všechno zafungovalo, tak jak mělo. Kapela hrála brilantně, odezva publika byla odpovídající a celková atmosféra byla ve své bezprostřednosti ukázková. Neužít si dosytosti zbrusu nových (“Skryj hlavu do dlaní”) i starších (“I Would Dance”) hitovek tak prakticky nešlo. Důkazem budiž nejen mocné hulákání notoricky známého refrénu “Slava”…

Už tak příjemně nabitý desetipoložkový setlist byl na hlasité naléhání nadšeného publika rozšířen ještě o dva přídavky a tím se večer dobral svého konce. Exit jsem opouštěl ve vybrané společnosti nejen lidské podstaty, ale na cestě půlnoční Prahou mě vyprovázely rovněž navýsost utěšené dojmy. Není divu, když mě uplynuvší koncert přesvědčil nejen o nesporných kvalitách “Návazu”, ale také mě utvrdil v domnění, že Silent Stream of Godless Elegy mají obrovský potenciál stát se českým vývozním artiklem no.1. Věřím, že si ani kapela, ani label Season of Mist nenechají tuto vzácnou příležitost ujít a troufám si tvrdit, že o Silent Stream of Godless Elegy ještě mnohé uslyšíme…