Datum: 27.2.2010 Místo: Praha, Palác Akropolis Účinkující: Forever Never, Marya Roxx, Skindred

Skindred, neboli synomum k reggae rocku. Tato parta ze Spojeného království je v podstatě zakladatelem a definovatelem tohoto žánru. Svými třemi deskami se výrazně zapsali do historie hudby a 27. února poprvé navštívili Českou republiku…

Předkapely byly oznámeny dvě, Forever Never ze Spojeného království a poté skupina zpěvačky Marya Roxx, která pochází z Estonska a má na svědomí i členství ve formaci Vanilla Ninja. Marya Roxx nakonec vůbec nevystoupila, přesto měla na místě svůj stánek s věcmi a dokonce i obdarovávala lidmi podpisy. Dobrý tah – vůbec nezahrát, ale autogramiádu udělat. Když jsem si stánek prohlížel a prodavačka mi vnucovala její kartičku a podpis, který jsem odmítl, tak divně koukala. Po celé akci venku jsem ještě slyšel tyto věty, které celou událost skvělě popisují: “Já jsem přišel na Skindredy a jsem podepsanej od tý ženský. Ja na ní celou dobu koukal jako na nějakou čurinu a ona je to ta zpěvačka.”

Forever Never předvedli celkem solidní show. Kapela hraje něco mezi metalcorem a nu-metalem. Když hráli svoje tvrdší písně, tak mě to bavilo, když na řadu přišly ale pomalejší slaďáky, tak to zas tak dobré nebylo. Kapela ale působí sympaticky, zpěvák svým vzhledem i tělem připomíná známého Jacka Blacka. Jediné, co se mi na nich nelíbilo, je baskytarista, který má emo účes a celkově vypadal jak emák. Kdyby ho vyměnili, hned by to vypadalo líp. Nejvíce mě na nich zaujalo vystoupení bubeníka, který celou kapelu táhnul. Dvojšlapku i hru rukama ovládá dokonale.

Po Forever Never už se začíná upravovat pódium pro hlavní tahák večera. Je vytažena veliká plachta, která je v podstatě zvetšená verze posledního obalu EP “Sharks Bites and Dog Fights”. Po chvíli už vylézá skupina a začíná poslední hit kapely, “Stand for Something”. Příchod Benjiho Webba je oceněn velkým potleskem, tenhle chlap je skvělý showman. Po celý večer diváky bavil svými tanečky a proslovy. Neustále si žádal podporu diváků a skvěle s nimi držel kontakt. Po tomto songu se na nic dlouho nečeká a hned přichází další hit – “Ratrace”. Skindred mají v oblibě songy zastavit, chvíli čekat, popřípadě žádat diváky o pořádný řev a pak v songu zase pokračovat. Jak jsem již říkal, během songů Benji stále udržuje kontakt s obecenstvem, zkrátka umí udělat výbornou show. Když diváky požádá o pořádný řev, otočí se na pravou stranu a všem lidem vynadá, proč to nedělali pořádně. Když se druhá strana se přídá ke křiku, okamžitě odpoví: “Shut the fuck up!” Třetí song je rovněž z posledního EP, “You Can’t Stop It”. Kapela opět u konce song pozastaví a dokončí ho o takových 20 sekund později. Další na řadě je “Pressure” a show šlape, jak má, a nejsou tu žádně větší výkyvy.

Po “Pressure” je tu “Bassline Sample”, který nám Benji pustil a chtěl po nás, abychom si zatancovali. Byl to v podstatě takový drum’n’bass zvuk. Dále je tu trojice “Bruises”, “Rude Boy for Life” a “Selecta”. Po této trojici Skindred zahrají “Destroy the Dancefloor”, u které se očekává největší odezva a podpora. Benji nám po tomto songu poděkuje a odejde. Co by to bylo za kapelu bez přídavku, Benji se během této pauzy stihl převléct a na hlavě si své dredy dal nahoru a zavázal gumičkou, kterou stejně potom sundal. Benji si sedne, pustí nám reggae a kouká. Po reggae songu je tu moje oblíbená “Roots Rock Riot”, dle mého je to nejtvrdší a nejrychlejší song v arzenálu Skindred. Posledními dvěma songy jsou “Invincible” a “Nobody”. Na konci se klasicky rozhazují trsátka a paličky. Trsátka jsem si nakonec přinesl domů dvě a k tomu originální setlist.

Skindred předvedli dobrou show, byla plná energie. Benji Webbe je zkrátka skvělý frontman, který celou tu kapelu táhne. Bez něj by to nebyli Skindred. Doufejme v brzký návrat těchto skino-dredařů!