Datum: 2.9.2014 Místo: Praha, Zahrádky Žižkov Účinkující: Sodoma Gomora, DJ Ill Rick

Pražské horrorcorové duo Sodoma Gomora asi není třeba čtenáři nijak obšírně představovat. Stále populárnější Řezník s DeSadem (oukej, zejména ten první) za sebou mají jak početný zástup fanoušků, tak řadu mediálních excesů, a alespoň letmou představu, o koho běží, tak mají i lidé, kteří jinak o horrorcoru v životě neslyšeli. Já osobně tuhle vypečenou dvojku sleduji a také poslouchám už nějaký ten rok, ale za tu dobu jsem měl tu čest naživo jen jednou, takže když jsem se dozvěděl, že Sodoma Gomora zahraje na domácí žižkovské půdě a k tomu ještě zdarma, přemýšlel jsem jen chvíli a pak si řekl: “Sakra, proč ne?”

Jelikož je Žižkov doslova posetý nejrůznějšími (ne)kulturními podniky, dalo by se čekat, že se taková událost odehraje v některém z řady místních klubů, jenže chyba lávky – pořadatel totiž celou akci umístil do prostoru zvaného Zahrádky Žižkov, o kterém jsem jaktěživ neslyšel, a průvodní info doplnil poznámkou, že se jedná o open air akci, která s výjimkou tajfunu proběhne v jakémkoli čase i nečase. A ex post musím volbu místa pochválit, protože poměrně rozměrná louka posetá pivními slunečníky a vybavená menší, ale pro potřeby koncertu podobného ražení prostorem zcela dostačující stagí (to vše doslova pár kroků od křižovatky na Ohradě – nechápu, že jsem si toho nevšiml dřív) poskytla dostatek prostoru a příchozí davy pojala bez sebemenších problémů, což by se v jakémkoli místním klubu podařilo asi jen stěží, protože návštěva byla VELICE důstojná. Na Facebooku avizovaných cca 750 lidí sice nedorazilo, ale 300-400 fans už pod pódiem klidně být mohlo, a řekněte mi, kdy jste naposled byli na koncertu undergroundové muziky a dorazilo tolik lidí… Sodoma Gomora prostě táhne a tady to bylo jasně vidět.

Teď už ale k samotnému programu. Na sedmou večerní byl avizován začátek “vystoupení” DJ Ill Ricka (toho samého Ill Ricka, který stojí za pultem při vystoupeních Sodomy Gomory). Jestli se začalo na čas, to netuším, ale když jsem okolo osmé dorazil na místo, reprodukovaná muzika doprovázena Rickovým scratchováním už areálem zodpovědně zněla. Z repertoáru jsem stačil zaregistrovat pár kousků od Madchilda a snad i něco málo od (a teď doufám, že se nepletu) Insane Clown Posse, ale i další kusy se nesly v podobném duchu, a nálada tak byla s Ill Rickovým přispěním naprosto adekvátní tomu, co mělo následovat. Start hlavních (a jediných) hvězd večera ale v plánovaných 20:30 rozhodně neproběhl. Řezníka s DeSadem jsem viděl ještě někdy ve tři čtvrtě zevlit na improvizovaném merch stánku a Ill Rick který občas kouknul za plachtu a pak se s krčením ramen zase vrátil za mixpult, tak dostal ještě asi půl hodiny navíc. Když jsem ale konečně nechal za sebou obludnou frontu na pivo a vracel se ke stagi i s vymodleným zrzkem v ruce, DeSade už konečně pobíhal po pódiu, komunikoval se zvukařem a nakonec také spustil show titulním songem své aktuální sólovky “Sádismus”.

Pěkně hustý dav lidí reagoval vskutku náramně už od začátku, ale opravdový randál se spustil v okamžiku, kde svého kolegu na pódiu doplnil Řezník a celý koncert se rozjel naplno. Pánové vsadili na klasicky pestrý setlist a Sodoma Gomora songy ozvláštnili i několika kousky ze svých sólovek – vedle zmiňovaného “Sádismu” tak zazněly i pecky jako “Pořád jenom hate”, “Kuřák” nebo už takřka kultovní “Ta holka v mym sklepě”. Dále nemohly chybět “Zasraný Vánoce”, “Žižkovský bary” a plejáda dalších skladeb, kterých má duo Řezník + DeSade za ty roky na skladě opravdu pěknou zásobičku. Osobně bych si sice dovedl představit celou řadu dalších songů, které bych rád slyšel živě, ale i tak byl setlist poskládaný solidně.

A co samotný výkon? No, než začnu kázat rozumy, předně bych chtěl upozornit, že tohle bylo teprve podruhé, co jsem viděl živě nějaký hip-hop (oukej, horrorcore, ale víte, jak to myslím), takže si pořád nejsem moc jistý v kramflecích, co se požadavků na správné vystoupení týče a můžu tu teď trochu mlít z cesty, tak to prosím berte trochu s rezervou. Nicméně – obzvlášť zkraje, než se oba rappeři rozehřáli, trochu nestíhali držet smrtící tempo svých jazykolamů, rovněž se proti studiovým nahrávkám původní flow a různých hlasových vychytávek drželi méně, než by se mi líbilo, a korunu tomu nasadil zvuk, který byl na můj (a co jsem tak zaslechl, tak nejen můj) vkus hodně potichu. A tyhle tři mínusy – jakkoli se první s časem srovnal a druhý zase svým způsobem přispíval k autenticitě vystoupení – zapříčinily, že mi celý koncert přišel trochu bez šťávy a patřičné ostrosti, a jsa namlsaný studiovými verzemi jsem se nebavil zdaleka tolik, jak bych čekal.

Na druhou stranu ale nemůžu tvrdit, že by to bylo špatné, protože špatné to určitě nebylo – akorát to zkrátka nebyla taková mrda, jaká by to být měla, a ve srovnání s naší vzájemnou premiérou na loňském Gambrz Festu to prostě zaostalo. Ale je fakt, že tehdy to bylo poprvé, bylo fakt vedro a já v tom vedru měl už asi čtvrté pivo a také tady pořad straší ta moje neerudovanost, co se podobných koncertů týče… Tak si to holt nějak přeberte a já k tomu dodám už jenom jedinou věc – vydržel jsem do konce i přes lehký deštík, a kdyby to bylo špatné, tak se bez okolků otočím na patě a zmizím někam pod střechu, to mi můžete věřit.