Suicide Commando

Suicide Commando, Siva Six, Blood Pact

Suicide Commando, Siva Six, Blood Pact

Datum: 5.5.2015
Místo: Praha, Rock Café
Účinkující: Blood Pact, Siva Six, Suicide Commando

Akreditaci poskytl:
Sanctuary

Už v květnovém koncertním eintopfu jsem avizoval, že kombo Suicide Commando a Siva Six není koncert, který byste měli projebat. A jakkoliv to může znít jako klišé, hned na začátek mohu předeslat, že kdo nebyl, přišel o parádní večer plný temné elektroniky….

Nic ovšem nemůže být dokonalé. Sanctuary na svých akcích pravidelně dávají prostor i domácím kapelám, což je nesporně chvályhodná činnost, ale ne vždy jde o něco, bez čeho by se návštěvník nemohl obejít. Dvojice Blood Pact z Brna možná nepředvedla nějaký zásadní fail, ale bylo evidentní, že s následujícími kapelami se nemůže rovnat hudebně ani pódiovou prezentací (to neberte vyloženě jako výtku, protože by šlo trochu o ránu pod pás vzhledem k tomu, jaký kalibr následoval), a navrch se k nim ani stoprocentně nehodili. Horší bylo, že obecně vzato mě to jednoduše nudilo. Dvojice hrála v rozložení klávesy + počítač a zpěv + sem tam plácnutí do druhých kláves. Některé songy, například hned ten úvodní, byly na můj vkus příliš ukňourané, taky trochu nezáživné. V dílčích momentech se sice podařilo vykřesat náznak nějaké atmosféry, ale vzato kolem a kolem to šlo spíš mimo mě, sorry.

Naštěstí hned druzí účinkující byli úplně jiná liga. Samozřejmě, tenhle večer byl zejména o Suicide Commando, ale já osobně jsem se na Siva Six těšil možná i stejně jako na kultovní úderku Johana Van Roye. Tuhle původem řeckou formaci mám z alb moc rád, takže mi udělalo velkou radost, že ani v koncertním podání nešlo o zklamání. A to i přesto, že se – jak je u kapel podobných žánrů bohužel zvykem – ve velké míře jednalo skoro o karaoke. Většina muziky jela puštěná z podkresu a živě šly jenom stěžejní melodie skladeb a zpěv.

Nicméně suverénní vystupování a charisma zpěváka Z bohatě stačilo k povedenému setu. Hrálo se jenom z posledních dvou desek „Dawn of Days“ a „The Twin Moons“, přičemž mírně navrch měla dle očekávání ta aktuálnější. Trochu mě překvapilo, že Siva Six zahráli i oba covery, které mají v záloze, tedy „Twenty Eight“ (z filmu „28 Days Later…“) a „Blade Runner (Stardust)“ (tady snad původ není nutné dodávat), ale rozhodně si nestěžuju, poněvadž v obou případech jde o hodně povedené záležitosti. Jinak by výběr songů asi očekávaný, protože z obou desek zazněly ty největší hity. Plus bych vyzdvihnul, že v reálu hoši nevypadali tak strašně teploušsky jako na promo fotkách, takže se na ně dalo koukat, aniž by člověka začalo nepříjemně svrbět u zadního vchodu.

Setlist Siva Six:
01. To the Light
02. Daylord
03. Faileth Stars
04. ΑΠΟΚΑΛΥΨΙΣ
05. Twenty Eight
06. Superstition
07. High on Low
08. Intha Ren
09. Valley of the Shadows
10. Blade Runner (Stardust)

Ale vtipy stranou, set Siva Six byl prostě parádní a fakt mě bavil prakticky každou minutu. A zřejmě jsem nebyl sám, protože Řekové už roztancovali první lidi. Myslím, že s tímhle musel být spokojen i ten, kdo se s kapelou dříve nesetkal. Hodně přesvědčivá show i navzdory občasným technickým potížím s mikrofonem.

Nicméně hlavní hřeb večera byl ještě před námi. Na Suicide Commando se mi moc líbí, že patří k těm elektronickým kapelám, které se nebojí živých bicích. I v Praze se ukázalo, že je to moc dobrá volba, poněvadž škopky nakládaly jako čuně, ten rozdíl byl skutečně cítit a rytmika pořádně kopala. Nicméně nejen v ní byl oproti studiovým nahrávkám slyšet rozdíl. Přišlo mi, že u některých starších tracků se mírně obměňovaly i synťákové linky. Ale třeba se mi to jen zdálo.

Každopádně, show samozřejmě táhnul kupředu především Johan Van Roy, který se vlastně ani nemusel moc snažit, aby ho publikum žralo. Sice se mi nezdálo, že by byl kotel nějak zásadně veliký či zběsilý, pocitově mi před čtyřmi lety přišel v obou ohledech lepší, ale i tak byla atmosféra dost dobrá. Menší klub Suicide Commando seděl, Johan se každou chvíli šklebil jak magor a set šlapal jak hodinky prakticky po celou dobu (s nečestnou výjimkou v podobě „Schiz[o]topia“, která mě prostě neba).

Velký prostor dostalo samozřejmě poslední loňské album „Forest of the Impaled“, z něhož zazněly nějaké výborné fláky jako třeba „The Gates of Oblivion“ nebo „The Devil“, ale i pár slabších. Kupříkladu bez „We Are Transitory“ a „Schiz[o]topia“ bych se s klidem obešel a okamžitě bych je vyměnil za další fláky z majstrštyku „Implements of Hell“, z něhož zazněly jen tutovky „God Is in the Rain“ a „Die Motherfucker Die“. Z dalších starších songů nechyběly „Bind, Torture, Kill“, při níž Johan půjčoval mikrofon publiku, „Unterwelt“, „Cause of Death: Suicide“, „Love Breeds Suicide“, „Dein Herz, meine Gier“ nebo finální „See You in Hell“.

Suicide Commando

Celkově to ovšem bylo super a vlastně bych letošní koncert hodnotil ještě o kousek víc než ten, který Suicide Commando předvedli před čtyřmi lety v MeetFactory. Víc už k tomu asi není moc co dodat. Na případný další koncert kapely v Čechách jdu rozhodně znova a vy byste měli udělat to samé…


2 komentáře u „Suicide Commando, Siva Six, Blood Pact“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.