Datum: 10.11.2017 Místo: Praha, Modrá Vopice Účinkující: Blaze of Perdition, Outre, Ulcerate

Není to tak dlouho, co jsem si tu pochvaloval výtečné vystoupení The Ruins of Beverast, a do Modré Vopice opět zabloudila další významná jména z ponurých a extrémních metalových vod. Novozélandští Ulcerate stojí na žánrové mapě hrdě mezi Gorguts či mladými nadějnými Ad nauseam – a chrlí do světa svůj hutný nehorázně technický death s blackově temnou atmosférou a neotřelými riffy. Na kontě už mají pět alb, z nichž nejnovější je loňské „Shrines of Paralysis“, které sice schytalo trochu podivnou zvukovou produkci, nicméně kompozičně je to opět lahůdka. Na akci, jež se odehrála v pátek, jim předskakovali výteční polští blackeři Blaze of Perdition – a nepopírám, že na ty jsem se těšil asi ještě více než na Ulcerate, zvlášť poté, co jsem poslechl jejich zbrusu novou nahrávku „Conscious Darkness“. Atmosféra, preciznost, epičnost, přesvědčivost – to jsou adjektiva, která myslím desku vystihují velmi dobře. Sestavu doplnili ďáblové z Outre, kteří slibovali vybroušený blackový nářez.

Ti večer otvírali, a to, jak koneckonců harmonogram avizoval, s úderem osmé. Daří se jim navodit silnější atmosféru, než když jsem je viděl naposledy na dvacátém ročníku Brutal Assaultu, což je pochopitelné vzhledem k velikosti prostoru. Takhle z první řady musím při hrození skoro dávat bacha, abych kytaristu nepraštil. Od minulého setkání stihla kapela opět vystřídat zpěváka, takže tento post tentokrát okupuje jistý Mateusz Zborowski. Ten svou úlohu plní solidně, byť některé Stawroginovy pasáže si malinko poupravil, což ale moc nevadí (nebo alepoň mně, neboť přeci jen nejsem z těch, kdo by desku „Ghost Chants“ znali nazpaměť). Oproti Tymeku Jędrzejczykovi zachovává trochu minimalističtější způsob vystupování, tj. žádné kecy mezi skladbami o tom, jak doufá, že všichni chcípnem, a namísto nespoutaného zuřivého headbangera je z něj spíš majestátní kazatel temnoty. Zvuk kytar se místy bohužel trochu slévá pod salvou bicích, přesto vystoupení baví. Nebýt této jedné mouchy, tak jsem naprosto spokojen. Outre jsou naživo poctivý výtečně zahraný black metal, který měl zabavit, a také se tak stalo. Set velmi osvěžilo zařazení coveru drsné raw primitivnosti (v nepejorativním slova smyslu) „Fist of the Northern Destroyer“ od finského projektu Clandestine Blaze.

Blaze of Perdition po chvíli zvučení spouští první kus „A Glimpse of God“, desetiminutový otvírák z novinky, a ihned potěší plnější a čistší kytary, než tomu bylo u prvních vlaštovek – tedy spíš havranů – večera. Velmi rychle se nořím do epické struktury skladby a každý ponurý tón vstřebávám každou buňkou těla. Překvapí trochu deathovější vokály maskovaného a do kapuce oděného basáka Ravengera, čisté pasáže pak vyznívají velmi solidně. Dále zazní „Ashes Remain“ též z novinky a posléze dvojice „Into the Void Again“ a „When Mirrors Shatter“ z osvědčeného skvostu „Near Death Revelations“. Vyrovnané kompozice dovedou vykouzlit husí kůži a po celou dobu spolehlivě drží pozornost a burcují energii. V průběhu vystoupení se sice zvuk malinko zhoršuje, ale nic co by významně bránilo užívání si perfektního materiálu naplno. Z vystoupení odcházím naprosto spokojen. Vůbec by mi nevadilo, kdyby ještě jeden dva songy přidali. Ale holt na řadu ještě musí přijít další mistři, precizní novozélandské trio Ulcerate.

„Ten bubeník je magor, fakt borec, neuvěřitelný,“ jsou fráze, které mi problesknou hlavou během jejich vystoupení nespočetněkrát. Od úvodní „End the Hope“, po závěrečnou přídavkovou „Everything Is Fire“, při níž se párkrát vzedmul i důstojný kotlík, sází kapela všechny ty komplikované rytmy a neobvyklé riffy s naprostou přesností. Nejvíce pozornosti samozřejmě poutají právě bleskové paličky Jamieho Saint Merata, který působí naprosto nesmrtelně. Oproti letošnímu Brutal Assaultu, na němž sice disponovali solidní energií, ale i mizerným nazvučením kytar, je nyní zvuk o poznání lepší. Hlavně však opět hraje k dobru osobitá atmosféra, které se festivalová distance ve spojitosti s kratším setlistem nemůže rovnat. Dávku jejich muziky jsme tentokrát dostali koňskou. Ačkoliv nejvíce prostoru dostala poslední „Shrines of Paralysis“, hrálo se i z „Vermis“, „The Destroyers of All“ i „Everything in Fire“, takže setlist byl průřezový a jediná deska, která neměla ten večer zástupce, byl, pokud vím, debut.

Páteční večer byl silnou a vyrovnanou událostí. Všechny kapely předvedly velmi solidní vystoupení, a ačkoliv ani jedna co do atmosféry netrumfla například nedávné The Ruins of Beverast, neznamená to, že by jejich vystoupení snad patřilo mezi ta, co zapadnou. Ulcerate jsou například technicky dál než většina věcí, co jsem letos mohl vidět (a že toho nebylo málo), a Blaze of Perdition ukázali, že dovedou své nové eposy převést naživo bez ztráty oné výtečné atmosféry, jíž aktuální nahrávka překypuje, a když přijde na věci z „Near Death Revelations“, je to naprosto intenzivní. Outre předvedli očekávaně slušný standard, kterému by sice slušel o něco lepší zvuk, ale zato tento neduh vyrovnávali suverénním vystupováním. Fanoušků přišlo požehnaně a i díky nim tenhle byl blackmetalový večírek nářez se vším všudy.