Resurrecturis - Nazienda

Resurrecturis – Nazienda

Resurrecturis - Nazienda
Země: Itálie
Žánr: progressive death metal
Datum vydání: 25.9.2015
Label: Mighty Music

Tracklist:
01. 06:29 Sleeping with Your Hair Spread Over My Chest
02. 06:30 The Alarm
03. 07:12 On the Way to Work
04. 08:01 The Number You Have Dialed
05. 10:30 Animals in the Meeting Room
06. 13:00 Lunch-Break Alienation
07. 14:16 Col-League-S
08. 16:00 Never Happy
09. 16:59 The Thought That Something Went Wrong with My Life
10. 19:12 Two Half Lives Don’t Make One
11. 23:31 Falling Asleep on the Couch

Hrací doba: 36:43

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

K recenzi poskytl:
Grand Sounds PR

Popravdě řečeno, o existenci italské formace s názvem Resurrecturis jsem až donedávna neměl ani tušení. To samozřejmě nemusí znamenat nic o kvalitách nebo nekvalitách téhle kapely, člověk jednoduše nemůže znát všechno… třeba mají v rodné Itálii solidní jméno, co já vím. Mně se tahle pětice dostala do přehrávače až teď na podzim, kdy vydala své nové album „Nazienda“

Důvod, proč to ale říkám, je ten, že Resurrecturis nejsou žádní mladí párci. Kdyby totiž vydávali debut, tak by jejich neznalost asi každý pochopil, nicméně tihle Italové se na scéně pohybují již od roku 1990 a nějakou tu sbírku nahrávek na kontě mají. Z výše řečeného je však asi zřejmé, že nemám žádnou představu o tom, jak muzika Resurrecturis vypadala v minulosti, takže tím v recenzi neposloužím. Na druhou stranu ale mohu posloužit tvrzením, že novinka „Nazienda“ je určitě zajímavá… svým způsobem vlastně hodně zajímavá…

Než se dostaneme k hudební stránce, tak zrovna v případě „Nazienda“ jistě bude stát za to ztratit i několik málo slov o konceptu alba. Už jen seznam skladeb totiž docela jasně naznačuje, že nepůjde o klasickou kolekci vzájemně nesouvisejících písniček. Deska popisuje běžný pracovní den jednoho bezejmenného zaměstnance firmy od momentu, kdy vstává, až do pozdního večera, kdy opětovně usíná na gauči před televizí. Celou nahrávkou a jejími texty se pak prolíná téma všedního, šedivého a nenaplněného života, jenž den za dnem ubíhá ve stereotypním duchu.

Hodně se mi líbí, že onen průběh dne neplyne jen z textů. Jistě to znáte sami – taková ta koncepční alba, kde má onen koncept jistou roli pouze v textové stránce, zatímco hudebně se jedná o standardní práci, jakou daná skupina předváděla i na svých starších nekoncepčních počinech. „Nazienda“ taková naštěstí není a jistý vývoj lze cítit i co do muziky. Krásně to lze poznat hned na počátku desky…

Úvodní „06:29 Sleeping with Your Hair Spread Over My Chest“ posluchače přivítá v jemnějším duchu a příjemné umírněné atmosféře reprezentující poklidný spánek. Právě tato skladba je jen tak mimochodem jedním z vrcholů celého počinu, přinejmenším tedy pro mě, protože mě vážně baví, a vlastně bych se vůbec nezlobil, kdyby třeba Resurrecturis někdy opustili metalové vody a zkusili experimentální počin jen v tomhle duchu (za předpokladu, že tak už někdy neudělali – nevím). Z oné mírumilovné atmosféry však nejen posluchače, ale i hlavní postavu příběhu vytrhne následující „06:30 The Alarm“, která s předchozí písní ostře kontrastuje, plní roli nepříjemného zazvonění budíku a svým agresivní a prudkým závěrem odkazuje na ranní shon způsobený zaspáním.

Podobně příběh pokračuje cestou do zaměstnání, rutinní prací, schůzí, přestávkou na oběd, odpočítáváním do konce pracovní doby, soužitím s kolegy až k odpoledním myšlenkám o tom, že mě ten život nenaplňuje, a z toho pramenící frustraci. Uklidnění přichází až na konci dne v procítěné druhé půli závěrečné „23:31 Falling Asleep on the Couch“, kdy hlavní postava usíná na gauči s hlavou na klíně své partnerky a s pocitem dalšího zbytečného dne…

V souvislosti s tímhle vším by asi stálo za to ještě vysvětlit i název desky. „Nazienda“ je totiž slovní hříčka, jež dává dohromady výrazy „nazism“ (nacismus) a „azienda“, což v italštině znamená něco jako společnost, firma nebo korporace.

Zatím zní všechno hodně zajímavě, nicméně hlavní roli hraje přece jenom muzika. A musím se přiznat, že z toho ohledu už o nahrávce tak jednoznačně pozitivně mluvit nemůžu. Neříkám, že je ten materiál jalový, to rozhodně není, protože je tu spousta výborných nápadů. Obecně se to Resurrecturis snaží hrát nápaditě, výsledkem čehož je takový progresivní extrémnější metal… asi nejblíže to má k progresivnímu death metalu, ačkoliv Italové do toho míchají i spousty dalších vlivů, z nichž některé jsou příjemné, jiné už o poznání méně. Byť uznávám, že v některých případech s tím mám spíše osobní problém, že do toho Resurrecturis začnou cpát metalové subžánry, které mě subjektivně neoslovují.

Resurrecturis

Abychom ale ještě chvíli pokračovali na pozitivní vlně, tak vyjma už zmiňovaných „06:29 Sleeping with Your Hair Spread Over My Chest“ a „23:31 Falling Asleep on the Couch“ mohu jako povedené jmenovat třeba čistě zpívané pasáže v „07:12 On the Way to Work“. Hodně dobrá je i šílená „10:30 Animals in the Meeting Room“, jež jde místy až někam k mathcoru a v závěrečné části dokáže vygradovat k parádní vzletnější pasáži. V rámci příběhu mě baví i klavírní „16:59 The Thought That Something Went Wrong with My Life“ s mluveným slovem. Nicméně i v dalších písních se tu a tam najde nějaký zajímavý motiv.

Na druhou stranu, především ty čistokrevně metalové pasáže mi nepřijdou nijak zvláštní a paradoxně (paradoxně proto, že Resurrecturis jsou stále především metalová kapela) právě v nich mi „Nazienda“ přijde nejméně záživná. Nicméně mě to aspoň neobtěžuje jako třeba momenty, kdy se Italové vydají až někam k modernějším žánrům na pomezí coru a groove metalu. Suverénně nejvíc mě ovšem nudí šestá „13:00 Lunch-Break Alienation“, v níž se Resurrecturis pustí do stoner metalu. Možná, že to jejich provedení není zas až tak hrozné, ale rozhodně je docela generické a hlavně mě tenhle žánr prostě subjektivně nebaví (přesně, jak jsem o tom mluvil už výše), takže takovéhle vlivy mi k srdci zrovna nepřirostly. Obdobný problém pak mám i s některými momenty následující „14:16 Col-League-S“.

„Nazienda“ je svým pojetím zcela jistě zajímavou nahrávkou. Je sice pravda, že tohle téma nepatří zrovna k nejoriginálnějším a napříč všemi uměleckými směry se objevilo již mnohokrát, ale čistě v rámci metalové scény to není nějaké běžné klišé, zvlášť když to Resurrecturis uchopili až takto svědomitě. Z tohoto pohledu super. Hudebně mě ovšem album dokázalo získat jen tak napůl, protože vedle výborných nápadů se tu nacházejí i mnohé, které mě nebaví, ve výjimečných případech skoro iritují. Když to ale vezmu kolem a kolem, tak myslím, že si díky téhle desce jméno Resurrecturis do budoucna zapamatuju. Sice nemám potřebu si okamžitě začít shánět starší tvorbu, ale ono ani to zapamatování vlastně není tak málo.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.