Ritual Aesthetic - Decollect

Ritual Aesthetic – Decollect

Ritual Aesthetic - Decollect
Země: USA
Žánr: EBM / dark electro / industrial metal
Datum vydání: 18.4.2014
Label: Juggernaut Music Group

Tracklist:
01. Decollect (Transition Clinic Awakening)
02. Orphans in Coma
03. Something to Know You By
04. Orchid Incestus
05. Red Redeemer (Where the World Becomes Skin)
06. Fleshing Wheel
07. Through the Lust of Flies
08. Tender Petal
09. Something to Know You By (Iszoloscope Remix)
10. Something to Know You By (Ruinizer Remix)
11. Something to Know You By (Remember Me Remix by Tactical Module)

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
facebook

Tohle je recenze, která by formálně s tím, jak to tu máme nastavené, asi měla spíš patřit do minirecenzí, kam sypeme nahrávky mimo náš základní žánrový rozsah. I když na druhou stranu, v tomhle případě asi záleží trochu na úhlu pohledu… Ritual Aesthetic je totiž elektronická muzika… v základě. Ne úplně bezvýznamnou část zvuku ovšem tvoří i industriální metal.

Kapel, které ve své tvorbě spojují tvrdou elektroniku (a tím myslím opravdovou elektroniku, ne jenom jeden rádoby industriální sampl) a tvrdý metal, vlastně není zas tak málo. Z těch, o nichž se tu už alespoň trochu psalo, lze jmenovat třeba Francouze Herrschaft, feťácký cirkus Psyclon Nine (zdravím Nero Belluma… ještě pořád mi dlužíš desku, ty parchante… snad ten fet za moje prachy aspoň chutnal) nebo třeba Dawn of Ashes. A právě s těmi posledními jmenovanými mají Ritual Aesthetic tak trochu spojitost.

Není žádné tajemství, že Dawn of Ashes to už zabalili a jejich činnost byla definitivně ukončena. V poslední sestavě Dawn of Ashes ovšem v pozici živého bubeníka figuroval jistý Sean Ragan (někdy též známý jako Helvete) – a to je přesně náš člověk, protože tenhle doposud především fotograf stojí i za formací s názvem Ritual Aesthetic. Debutová deska “Decollect” sice vyšla digitálně již v listopadu loňského roku, ale aktuálně proběhlo její nové vydání i na fyzickém nosiči pod britskou firmou Juggernaut Music Group, jejíž jméno asi většině místních čtenářů neřekne vůbec nic, protože se jedná o label, jenž vydává především EBM, industrial, synthpop a podobné záležitosti…

Vraťme se však k “Decollect”. Jak již bylo řečeno, základním stavebním kamenem nahrávky je tvrdá elektronika, konkrétně se pohybuje ve stylech jako dark electro, EBM nebo industrial… nejedná se ovšem o to jediné, co zde najdete, protože v některých momentech (a to už vlastně také padlo) do muziky promlouvá například nabroušená kytara, jež s sebou přinese závan industrial metalu, ale v závěru desky se objeví třeba i koketování s ambientem. Vlastně hodně zhruba řečeno by se dalo říct, že “Decollect” začne jako čistě elektronická smaženice, jež se postupně zlomí v industrial metalové bušení, aby skončila v lehce experimentálnějším duchu, kde se ke slovu dostane elektronická forma ambientu nebo i náznak dark ambientu. Nicméně i přesto to nějakým záhadným způsobem všechno drží bez problému pohromadě a dává mi to smysl, ačkoliv celý tenhle přerod proběhne na poměrně krátké ploše, protože bez bonusů “Decollect” trvá necelých 29 minut.

Album začíná s temnějším klávesovým intrem “Decollect (Transition Clinic Awakening)”, po němž se ihned rozjede první “Orphans in Coma”, což je asi nejrychlejší věc na celé nahrávce. Podobně jako i v následujících dvou písničkách v ní kytara hraje minoritní roli a hlavní slovo má industrial. V případě následující singlové pecky “Something to Know You By” bych dokonce řekl, že tam snad ani žádná kytara není a Ritual Aesthetic šlapou jenom na beatech a klávesách, ale vůbec nic proti tomu, mně se to líbí, má to tah na bránu a refrén má vážně říz, takže za mě super.

Pro mě osobně se však největší bomba celého “Decollect” nachází na čtvrté pozici – “Orchid Incestus” je fakt totální nářez a osobně jsem se do ní zamiloval v podstatě ihned. Tahle skladba má takovou sílu, že jsem si jen na jejím základě album koupil, aniž bych z něj slyšel cokoliv dalšího a aniž bych o kapele cokoliv věděl. Parádní atmosféra, skvělý beat, kulervoucí refrén a pár hodně zajímavých vsuvek, kde mi kytara – ačkoliv se to může zdát na první pohled nepravděpodobné – připomíná práci Martina GoreDepeche Mode. “Depešáci” v roce 1993 odehráli v Barceloně jeden excelentní koncert… tedy, ne, že bych tam tenkrát byl, ale na internetu se pohybuje profesionální záznam. A když tam spustí legendární “Personal Jesus”, tak to je přesně ono… ne tím motivem, ale tím soundem kytary. A jakkoliv to může vypadat jako něco úplně mimo, ono to do toho brutálního industrialu fakt sedne.

Po “Orchid Incestus” se kytara začíná projevovat čím dál tím více. “Red Redeemer (Where the World Becomes Skin)” může díky tomu, že jde o čistě instrumentální záležitost, na někoho působit spíš jako předěl, ale je to v podstatě stejně dlouhé jako normální song a poprvé se tu ozvou opravdu hutné a těžké kytarové riffy. Ty se pak naplno projeví v následující sbíječce “Fleshing Wheel”, což už je v podstatě čistokrevná industrial metalová agrese, která nakopává prdele přímo ukázkově.

Poslední dvě skladby se již nesou v lehce experimentálnějším duchu. “Through the Lust of Flies” je elektronická temnota, jež se rozjíždí v docela plíživém stylu, ale po celou svou délku nabalováním nových motivů narůstá do vypjatého vrcholu někde od tří čtvrtin dál. “Tender Petal” jde v tomhle ohledu ještě dál a právě zde nejvíce vystrkuje růžky již zmiňovaný ambient (nicméně postupně song opětovně graduje s kytarou) a v podstatě se už jedná o čistou atmosféru. V porovnání s tím, co Ritual Aesthetic předvádějí na začátku “Decollect”, to zní téměř jako úplně jiná kapela, přesto je ten přerod v rámci alba naprosto nenásilný, uvěřitelný a rozhodně ne nepatřičný.

Poté už jen následují tři bonusové remixy “Something to Know You By”, z nichž asi nejzajímavější je hned ten první, ale jinak je tohle z mého pohledu už trochu zbytečná věc, bez níž bych se naprosto v pohodě obešel. Sice vím, že tohle je na elektronické scéně úplně běžná věc, ale prostě si nemůžu pomoct, mě poslouchání dvaceti verzí jedné písničky nikdy nebavilo a vždycky si radši pustím tu originální podobu od samotného autora. Okamžitě bych tyhle tři remixy vyměnil za jeden, dva regulérní kusy, které bych si osobně užil mnohonásobně více. Takhle s poslechem končím po “Tender Petal”.

Nicméně i těch 29 minut základního alba je natolik povedených, abych neměl sebemenší problém označit Ritual Aesthetic jako hodně zajímavou formaci. Na debutovou záležitost je to fakt obrovská paráda, která je sice kvalitní jako celek, ale speciálně z ní vystupují dvě skoro perfektní záležitosti v podobě “Orchid Incestus” a “Tender Petal”. Tak či onak, za mě rozhodně palec nahoru a budu se těšit na případný další materiál…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.