Root - Kärgeräs - Return From Oblivion

Root – Kärgeräs – Return from Oblivion

Root - Kärgeräs - Return from Oblivion

Země: Česká republika
Žánr: dark metal
Datum vydání: 25.11.2016
Label: Agonia Records

Tracklist:
01. Life of Demon
02. Osculum Infame
03. Moment of Fright
04. The Book of Death
05. Black Iris
06. Moment of Hope
07. The Key to the Empty Room
08. New Empire
09. Up to the Down
10. Do You Think Is It the End?

Hrací doba: 49:18

Odkazy:
web / facebook / bandzone

K recenzi poskytl:
Agonia Records

O Root již v našich zeměpisných šířkách byly popsány stohy papíru, toho skutečného i toho imaginárního v počítači, a další stohy na své popsání ještě čekají. Ale tomu se není co divit. Ať si totiž o Root myslíte cokoliv a ať už jejich ústřední persónu považujete za ikonického frontmana nebo egoistického senilního dědka, jedna věc se téhle kapele upírat nedá – za legendy jsou považováni právem. Jakkoliv se jejich poslední tvorba ubírá jakýmkoliv směrem a jakkoliv kvalita desek objektivně padá, Root už navždy budou zapsáni v kronice českého metalu na jednom z čestných míst.

Zatímco třeba u různých (věkových) souputníků jako Törr či Asgard lze docela úspěšně polemizovat o tom, nakolik jejich domnělá legendárnost plyne z kvalitní hudby, anebo čistě jen ze skutečnosti, že ty kapely hrají dlouho, u Root není pochyb o tom, že ve své historii natočili i excelentní nahrávky. Excelentní nejen na poměry své doby, ale i v dnešním měřítku a dnešní optikou – jednoduše nadčasové věci. Já bych se dokonce nebál prohlásit, že jisté nahrávky jejich diskografie patří k tomu úplně nejlepšímu, co kdy kdo v naší kotlině na metalovém poli natočil. To však samozřejmě berte čistě jako subjektivní názor.

Nicméně nelze přehlížet, že odchody výrazných persón Root velmi uškodily stejně jako místy poněkud rotující sestava v posledních deseti letech. Root totiž není jen BigBoss, kapela už dávno ztratila dlouholeté stálice v podobě Ashoka, Evila a – samozřejmě – Blackieho, jehož absence bolí asi nejvíce i po těch letech. Právě s jeho odchodem totiž začala kvalita nahrávek Root upadat, ať už jde o nevýrazné a nudné „Daemon viam invenient“ nebo rozporuplný návrat k black metalu na „Heritage of Satan“, jenž přinesl pár dobrých písní i několik poněkud trapných momentů.

Na své novince „Kärgeräs – Return from Oblivion“ se Root stejně jako na „Heritage of Satan“ vracejí do minulosti a pokoušejí se vzkřísit doby dávno uplynulé. Byť tentokrát míří do jiného období své historie. Jak už název napovídá, letošní počin navazuje na desku „Kärgeräs“ z roku 1996, jež v diskografii Root patří k těm nejoceňovanějším (ačkoliv mým osobním favoritem není). Jenže pozor, ohlížení se za „Kärgeräs“ nakonec probíhá čistě v rovině příběhové a textové, nikoliv v rovině hudební. V té se totiž Root nejvíce přibližují svému darkmetalovému období na přelomu tisíciletí, což je mezi námi právě ta éra, jíž si osobně považuji úplně nejvýše. Konspirační teoretik by pak okamžitě viděl další souvislost v  angažování staronového kytaristy Aleše Dostála, jenž s kapelou svého času natočil možná vrcholné dílo „The Book“ z roku 1999.

Nicméně návrat stylový se nemusí nutně rovnat návratu kvalitativnímu, což je právě případ „Kärgeräs – Return from Oblivion“. Jisté riffy by se skutečně teoreticky mohly objevit na nějakém albu z triumvirátu „The Book“„Black Seal“„Madness of the Graves“, nicméně jako celek novinka nemá šanci se zmiňovaným majstrštykům přiblížit a jen se jim zdálky kouká na záda. Zcela zatraceníhodné však „Kärgeräs – Return from Oblivion“ jistě není – pořád je to důstojnější a lepší počin než „Daemon viam invenient“ a „Heritage of Satan“ dohromady.

Novince se nedá upírat, že několik písní je dobrých a nestydím se říct, že mě baví. A vlastně jich je není tak málo jako posledně, což je příjemné. „Osculum Infame“, „Moment of Fright“, „The Book of Death“ či „Black Iris“ jsou zcela jistě povedené, což z první půle „Kärgeräs – Return from Oblivion“ činí dobré poslouchání i navzdory trochu rozporuplnějšímu otvíráku „Life of Demon“, který patří k tomu méně přesvědčivému. Jmenovaná čtveřice však dokáže nabídnout dobré riffy i atmosféru a vlastně bych lhal, kdybych tvrdil, že jsem nechtěl, aby takhle nějak současní Root zněli.

Druhá půle desky už je ale výrazně slabší, hlavně ji načíná kýčovitá „Moment of Hope“, již jsem začal nenávidět takřka okamžitě a velice rychle jsem ji při poslechu začal nemilosrdně přeskakovat. Další pomalá a baladická věc „The Key to the Empty Room“ už je stravitelná, ale že bych si ji užíval, to tvrdit nemohu. „New Empire“ se dá, ale nic zvláštního to není a v rámci celku docela úspěšně zapadne, byť je několik motivů slušných. Až závěrečná dvojice „Up to the Down“ (další baladická záležitost, tentokrát konečně povedená) a „Do You Think Is It the End?“ s výrazným kytarovým motivem zlepšuje náladu.

Root

Klidně si i takhle krátce po vydání dovolím říct, že podobně jako oba předchůdci ani „Kärgeräs – Return from Oblivion“ zkoušku časem nepřežije a zpětně nebude velkých důvodů se k fošně vracet. Je svým způsobem příjemná, je vcelku důstojná a rozhodně je o třídu lepší než předchozí dva počiny. Nicméně když bude nálada na Root v tomto stylu, počiny z přelomu tisíciletí vždy vyhrají na plné čáře, protože s žádným z nich se „Kärgeräs – Return from Oblivion“ nemůže rovnat.

Vedle toho by novince šlo vytknout i pár dalších věcí, za něž trochu paradoxně může hlavní persóna Root. BigBoss je dobrý zpěvák se specifickým hlasem, ale místy poněkud přehrává a působí mírně afektovaně. Dá se to zvládnout, ale některé linky prostě mohly být lepší. V neposlední řadě jsem vůbec nepochopil, proč musí být BigBossova držka na obálce, působí to… no, děsně.

I přes zmiňované výhrady, z nichž některé jsou dílčí a jiné poměrně velké, je ale „Kärgeräs – Return from Oblivion“ slušná nahrávka, která mě z jistého úhlu pohledu i potěšila, poněvadž jsem už po „Daemon viam invenient“ a „Heritage of Satan“ nečekal příliš. Poslech se tomu věnovat dá, ale jak již padlo, z dlouhodobého hlediska album vedle starších věcí zapadne a vcelku právem.


7 komentářů u „Root – Kärgeräs – Return from Oblivion“

  1. Šestou skladbou se to převalí do takové uondané, zasněné, šedé nudy, která vyvrcholí úplně protivnou skladbou Do You Thing ….
    Nicméně je to asi nejzajímavější album z éry po odchodu Blackoše.

    1. Poslední song mě nijak zvlášť nevysírá, ale jinak se shodneme. Druhá půle výrazně slabší, ale pořád nejposlouchatelnější věc po odchodu Blackoshe…

  2. Citace:
    “V neposlední řadě jsem vůbec nepochopil, proč musí být BigBossova držka na obálce, působí to… no, děsně.”
    Měl by ses vyjadřovat slušněji, když už si hraješ na recenzenta. Slovo “držka” bys dědkovi asi neřekl osobně do obličeje. A nepochopil jsi to z jednoho důvodu: protože ses o to nezajímal. Já ano. Dědek byl zcela proti jeho obličeji na obalu, ale kapela to prosadila jako jubileum – na prvním albu byl jeho obličej a tak jej chtěli právě kvůli ten kontrast i po 30ti letech. To je vše.
    Jinak tvá rádoby “recenze” připomíná spíš vyřizování účtů s imaginárním nepřítelem. A v porovnání s doslova super-recenzemi kterými bylo toto album zahrnuto na celém světě, ta tvá “recenzička” zcela zapadne. Punktum.

    1. Nemáš pocit, že sis ty super-recenze trochu přifouknul? Schválně jsem si to ze zvědavosti progooglil a přijde mi, že recenze jsou svým tónem podobné té zdejší (teda bez těch ach tak strašně neuctivých poznámek o dědkovských ksichtech). Našel jsem sice nějaké nadšené osmičky, ale v jednom případě od zinu, který je svým zaměřením Root dost vzdálen (a redaktora evidentně deska překvapila, jelikož nic takového a tedy snad i lepšího dosud neznal) a v jiném případě zas ta osmička imho neodpovídala argumentům v recenzi. Osmičku třeba od Occultblackmetalzine ignoruju, protože ten web a články na něm jsou odpad.

      V průměru teda vidím známky okolo 6/10 3-3.5/5 a to zas tak super není, respektive mi to (opět) koresponduje se zdejším textem, že to je “fajn nahrávka, ale (bla bla bla)”, a taky s hodnocením na Rateyourmusic, které je občas taky zajímavý ukazatel. Možná to sklízí výraznější chválu v tištěných “glossy” zinech, ale ty bych taky bral s rezervou.

      Nebojuješ proti nějakému imaginárnímu nepříteli spíše ty?

    2. Myslím, že vesměs vše, co je v recenzích napsané, bych hudebníkovi do očí klidně řekl. Ať je BigBoss jakejkoliv, tak a) úplnej sráč asi není, b) vulgarismy (a to mnohem tvrdšího kalibru) mu nedělají sebemenší problém, takže by to měl ustát. S ohledem na jeho slovník to je navíc docela v jeho stylu, haha…

      Důvod umístění jeho obličeje na obal jsem skutečně netušil. A máš pravdu – nijak zvlášť mě to nezajímalo. Tím pádem díky za dovysvětlení, byť ani to nemění nic na tom, že je ta obálka příšerná. Pokud to je, jak říkáš, pak se dle mého jedná o špatné rozhodnutí zbytku kapely, ale v důsledku je to jedno. Pořád je to děs.

      Další recenze na album jsem žádné nečetl, ale nevím, nakolik takový argument brát vážně při dnešní tendenci vše nechutně nadhodnocovat. My radši dáváme přednost upřímnosti před análním alpinismem a oslavováním čehokoliv. Jestli máš ale na mysli nějaké konkrétní „super-recenze“, dej sem odkazy, ať se můžeme o jejich relevanci pobavit.

      Buď si jistý, že kdybych chtěl bojovat proti nějakému „imaginárnímu nepříteli“ nebo kapelu veřejně hanit, abych si poleštil ego, tak by článek vypadal hodně jinak. Recenze je podle mě naopak docela smířlivá (věř tomu, že to umím i mnohem ostřeji, je-li to na místě). Naopak jestli jsi to četl, tak hned na několika místech je myslím znát, že rozhodně nepatřím lidem, kteří Root nenávidí, a že některé jejich nahrávky mám hodně rád. Na druhou stranu mám ale tolik soudnosti, abych nesežral všechno, co vypustí ven (což neplatí jen pro Root, ale obecně).

    3. Naježený mravokárce…..Dědek by tu držku ustál s nadhledem, jistě je zvyklý i na mnohem hanlivější oslovení.
      Taky by mne zajímaly ty super-světové-recenze. Nic super světového jsem nenašel. Root si samozřejmě zasluhují velký respekt a Big Boss je osobnost, která zanechala hlubokou stopu na hudebním poli, taky ovlivnili spoustu kapel a blá blá, nicméně albová kvalita zhasla odchodem Blackieho a instrumentální odchodem Ashoka. Aktuální album se slávy alb Kärgeräs , nebo The Book ani nedotýká.
      Ale každý to vidí a slyší jinýma ušima….. Je to svobodný názor jednoho člověka, tak proč tolik povyku ?

  3. Jsem rád,že Root spáchali tuto desku,recenzi moc nechápu,ale je mi to ukradený,dnes může psát každý co chce a je jedno jak,každý to vnímáme jinak,je to ještě objektívní?
    Dle mého skromného názoru je druhá polovina desky naprosto v pořádku,celou desku považuji za vyváženou a baví mě od začátku do konce,skladby Moment of Hope i The Key to the Empty Room patří k tomu lepšímu co lze na nahrávce slyšet. Kdo má rád alba Kärgeräs a The Book bude mít rád i tohle,nic víc,nic míň.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.