Země: Norsko Žánr: black metal Otázky: H. Odpovědi: Ingar Amlien Překlad: H. Počet otázek: 16 ENGLISH VERSION HERE Odkazy: web / facebook / bandcamp

Rozhovor s Crest of Darkness sice proběhl primárně díky vydání nové desky “In the Presence of Death”, nicméně při povídání s Ingarem Amlienem, hlavní postavou kapely, šlo jen těžko zůstat jen u jednoho tématu. Níže tedy najdete pestré povídání mimo jiné i o Ingarově krátké spolupráci se Satyricon, jeho bývalé kapele Conception či o black metalu obecně. A o Crest of Darkness a “In the Presence of Death” samozřejmě také…

---

Zdravím do Norska! Crest of Darkness byli založeni v půlce 90. let, což znamená v době, kterou mnozí dnešní fanoušci považují za cosi jako “zlatý věk black metalu”, přestože byl tehdy žánr na samém okraji hudební scény. Vím, že jsi v té době hrával v prog/power metalové skupině Conception – proč ses tedy vůbec rozhodl založit nový projekt, který hudebně spadal do nejextrémnějšího času své doby? Mezi stylem Conception a black metalem je docela velký rozdíl…

Hraní s Conception bylo skvělé. Užili jsme si spoustu srandy, vydali několik dobrých alb a také jsme v té době poměrně často koncertovali. Dalo by se říct, že jsme měli pěkně velký úspěch. Přesto jsem se vždy zajímal více o nejextrémnější styly hudby, vždy mě zajímaly temné stránky života. Vampyrismus, okultismus, magie, náboženství… To vše mne inspirovalo už od mládí. Myslím, že jsme s Conception skvělou muziku, část té hudby mě i temnější spirituální stránku, ale mé nejtemnější a nejbrutálnější nápady na vytvoření hudebního konceptu se do muziky Conception nehodily. Když jsem Crest of Darkness začínal, byl jsem motivován myšlenkou vyjádřit nejtemnější stránky své duše skrz svůj vlastní, velmi osobní projekt. Dokážu snadno pochopit, proč se někteří lidé divý, že jsem se mohl změnit tak drasticky, ale pro mě to vlastně změna nebyla… Udělal jsem jen tu nejpřirozenější věc na světě!

Black metal ze začátku a poloviny 90. let je spojený s některými nechvalně známými a kontroverzními událostmi, jako jsou vypálené kostely, vražda nebo sebevražda. Čelil jsi někdy problémům od jiných lidí jen proto, že hraješ stejný žánr? Nedivil bych se, kdyby norská společnost neměla v 90. letech v lásce všechny lidi z black metalové scény poté, co někteří z nich vypálili téměř 1000 let staré historické památky…

Dnes už to není problém, ale kdybych se vrátil 10-15 let nazpátek, tenkrát to občas mohlo být trochu frustrující. Mnoho lidí si spojilo všechny lidi, jako jsem já, s vraždami a vypálenými kostely. Osobně jsem s ničím takovým neměl nic společného a občas to bylo trochu obtěžující, když mi to někdo neustále předhazoval.

Vzhledem k tomu, že pamatuješ black metalovou scénu z 90. let, rád bych se tě zeptal, jaké vidíš rozdíly mezi prvotní érou black metalu a dnešním black metalem. Četl jsem mnoho rozhovorů s black metalovými hudebníky z Norska a byla jim položena stejná otázka. Je docela zajímavé, že někteří z nich tvrdili, že upřednostňují původní formu black metalu, protože žánr postupem času ztratil svou auru, zatímco jiní na druhé straně prohlásili, že se jim současná scéna zamlouvá více. Co si myslíš ty? Dáváš přednost současné black metalové scéně, nebo vzpomínáš na 90. léta jako na lepší časy black metalu?

Zajisté se část magie vytratila! Scéna už není stejná, jako bývala v 90. letech. Mnoho hudby z té doby bylo a stále je absolutně skvělé! Mluvíme o pionýrech black metalu! Vše v té době působilo tak nově, tak temně a mysteriózně, pamatuji si, že to každý bral naprosto vážně! Mezi skupinami byla tvrdá konkurence, což nejspíš hudbu a její podání jen vylepšovalo… Přesto bych dnes čas zpátky nevracel. Je to přirozená věc, že se scéna změnila, že se hudba změnila, lidé se změnili, vlastně všechno! Kořeny tu stále jsou, ale myslím si, že je dobře, že se lidé vyvíjejí! Nejsem si jistý, co víc k tomu říct… Docela často cestuji zpátky v čase poslechem mé oblíbené hudby z 90. let, ale je to jen jako sen, jako temné vzpomínky z minulosti! Ale teď je teď! Spousta temných a brutálních skupin stále předvádí skvělou hudbu i v roce 2013, což je skvělé!

Spousta lidí Norsko vnímá jako “Mekku black metalu” – důvod, proč tomu tak je, je myslím zřejmý. Nicméně, z tvého úhlu pohledu black metalového hudebníka z Norska, souhlasil bys s tím? Pamatuji si, že jeden člověk z kapely Mord kdysi prohlásil, že je to kravina, protože nejsou žádné velké rozdíly mezi hraním black metalu v Norsku a jakékoliv jiné zemi… Co myslíš ty?

Nejsem si jistý, co na to říct… Hádám, že kvůli minulosti, kvůli historii black metalu si někteří lidé mohou o Norsku myslet, že je “Mekkou black metalu”. Možná je v tom trocha pravdy, ale musím říct, že black metal se dá hrát kdekoliv. Tento druh hudby by měl vycházet od srdce, vůbec nesejde na tom, kdy a kde tu hudbu děláš!

Jak norská společnost vnímá black metalu a také další extrémní/alternativní žánry dnes? Připadá mi, že jsou Norové mnohem otevřenější v porovnání s lidmi například zde v České republice. Vím, že třeba norské televizi NRK vystupovaly avantgardní skupiny jako Shining (myšleno Shining z Norska) nebo The Residents; také si pamatuji, že třeba Satyricon kdysi hráli v oblecích na nějaké módní přehlídce spojené s mistrovstvím v lyžování… dovolím si tvrdit, že něco podobné by v České republice nebylo možné (a opravdu jsem doposud nezaznamenal, že by nějaké black metalové kapely hrály na místních sportovních šampionátech). Vypadá to, že “obyčejní” lidé v Norsku berou alternativní žánry, black metal nevyjímaje, tak jak jsou, skoro jako součást norské kultury. Souhlasil bys nebo ne?

Souhlasím. Určitě! V porovnání s tím, jak je to v mnoha dalších zemích, se Norové zdají být opravdu velmi otevření. Mně osobně to připadá, že to není ještě úplně ideální, ale nemohu si stěžovat. Na druhou stranu, extrémní metal a extrémní umění není obecně určené pro každého. Pokud to má každý rád, myslím, že už se to nedá nadále nazývat extrémním. Jsem si jistý, že chápete, jak to myslím…

Když poslouchám album “In the Presence of Death”, ta hudba mi nepřijde “oldschoolová” ve smyslu “garážového” zvuku, přesto bych si stále dovolil tvrdit, že je spíše tradičnější, což je samozřejmě v pohodě. Nicméně, rád bych se zeptal, jak vnímáš – jakožto hudebník, který hraje tento řekněme tradičnější black metal – všechny ty avantgardní a experimentální black metalové skupiny, které se na scéně vyrojily v posledních letech? Jsou lidé, kteří tuto avantgardní odnož odmítají jako něco, co ničí původní feeling black metalu, mnozí ji ale na druhé straně vidí jako nový směr žánru. Co myslíš ty?

Musím souhlasit s tím, co říkáš… Mám na mysli, že je v naší hudbě hodně tradic, hodně historie. Řekl bych, že to má co dělat se skládáním, ale je tu ještě další důležitá věc, kterou bych rád zmínil. Naše poslední desky byly nahrány “živě ve studiu”. Nepoužíváme žádné klikací stopy, lead-tracky nebo cokoliv jiného, co by nám pomáhalo během nahrávání. Nahráváme bicí, baskytaru a kytaru společně v místnosti studia, jako kdybychom stáli na pódiu. Později samozřejmě tyto zvukové stopy trochu upravujeme, přidáváme více kytar, vokálů a tak… Nicméně, tyto prvotní energické, poměrně brutální nahrávky nás provázejí během celého natáčení a dodávají nám trochu oldschool feeling, řekl bych, ale ve výsledku se prezentujeme mnohem modernějším zvukem – rád si myslím, že naším vlastním speciálním zvukem!

Ve spojitosti s předchozí otázkou – jakou muziku rád posloucháš, když máš trochu volného času? Preferuješ jen metalové žánry, nebo máš rád i nějakou nemetalovou hudbu? Kromě toho – posloucháš někdy svá vlastní alba? Třeba staré věci od Crest of Darkness a tak…

Poslouchám jakýkoliv druh hudbu, která ve mně vzbuzuje patřičnou náladu. Metalová hudba a extrémní metal jsou samozřejmě mou největší vášní především, ale poslouchám také množství klasické hudby, prog rocku, popové muziky, elektroniky… Řekl bych, že ten seznam je snad nekonečný. Jen pár umělců ovšem sleduji celý svůj život. Určitě musím zmínit svého velkého hrdinu z dětství, Alice Coopera. Dalšími prvními kapelami jsou Black Sabbath, Led Zeppelin, Deep Purple. Všechny pro mě mnoho znamenají i dnes! Abyste měli nějakou představu, jaká hudba se mi líbí, dám vám krátký seznam mých největších oblíbenců: Wagner, Mozart, Chopin, Dead Can Dance, Depeche Mode, Fever Ray, Jethro Tull, Rush, Mayhem, Beherit, Marduk, Deicide, Morbid Angel, Emperor, Diamanda Galas, je jich tak moc!

Když jsem v předchozí otázce zmínil starý materiál kapely… všiml jsem si, že jsi vyrobil přebal pro úplně první EP Crest of Darkness, “Quench My Thirst”, a musím říct, že se mi to zdá jako úplně nejlepší artwork ze všech počinů Crest of Darkness. Namaloval jsi to sám? A proč jsi pro Crest of Darkness neudělal žádné další obálky?

Namaloval jsem to sám. Je hodně pěkné, že se ti to líbí – díky! Proč jsem nevyrobil žádné další obálky?! Nemám pro to dobrou odpověď, ale možná bych se mohl ujmout nějaké budoucí, nějaké nápady bych měl…

Musím se přiznat, že jsem stará alba Crest of Darkness už nějakou dobu neslyšel, ale co si pamatuju, bývaly zde jisté řekněme netradiční prvky jako například ženský vokál (mimo jiné) na desce “The Ogress”. “In the Presence of Death” v porovnání s tím zní více přímočaře, řekl bych. Zamýšleli jste nyní více přímočarou nahrávku?

Crest of Darkness je pro mě velmi osobní skupina, vždy se snažím tvořit to, co mi v ten moment přijde nejsprávnější. Hlavní důvod, proč se na “The Ogress” objevil ženský zpěv a další netradiční prvky, jak říkáš, měl co dělat s celým konceptem v pozadí tohoto počinu. Deska byla inspirována pravdivým příběhem norsko-americké masové vražedkyně Belle Gunness. Titulní skladba je přímo spojená se skutečnými událostmi, Kristin Fjellseth, která zpívá ženské vokály v této písni, zde hraje roli Belle Gunness, samotné “Obludy” [“The Ogress”]. S tímto albem jsem se snažil vytvořit speciální atmosféru, je mnohem více ovlivněné gotikou než ostatní desky. S našimi posledními počiny, zejména se zbrusu novou deskou, jsme hledali mnohem brutálnější sound. Pořád je zde mnoho hudebních detailů v té muzice, ale je to spíš záležitost aranží kytar a bicích.

Řekl bych, že nejvíce překvapivá píseň v kontextu zbytku “In the Presence of Death” je “From the Dead”, která je v porovnání s dalšími songy nejvíce melodická a také obsahuje jeden neočekávaný klávesový moment, který je následován pěkným melodickým sólem. Ve výsledku skladba z alba doela vyčnívá a přímo si říká o to, aby se na ni člověk zeptal. Má “From the Dead” z tvého pohledu na desce nějakou speciální pozici? Měli bychom ji vnímat jako cosi jako experimentálnější tendence na “In the Presence of Death”?

S Crest of Darkness hrajeme syrový a brutální metal, ale vždy jsem byl přesvědčen, že hudba má být tak zajímavá, jak jen to jde! Možná jsem v tomto ohledu trochu staromódní, ale vždy když na začátku začínám pracovat na písních pro nové album, přemýšlím ve “formátu desky”. Pro mě lze desku porovnat třeba s knihou. Poslech našich alb by mohl být přirovnán ke krátké cestě temnou krajinou. Chci lidem předat kousek svých nejtemnějších snů a představ. Tvořím hudbu, jakou bych sám chtěl poslouchat. Když poslouchám nějaké album, rád dostávám malá překvapení. “From the Dead” nejspíš bude právě takový song?! Z mé strany tvorba takových písniček přichází přirozeně, ale vypadá to, že spousta skladatelů se bojí míchat různé styly do jedné skladby. Nevím, ale je to můj dojem. Jinak mám opravdu rád tvorbu takových písní a hádám, že se to stalo jistým “trademarkem” Crest of Darkness.

Proč jste se rozhodli natočit video pro “Demon Child”? Je to samozřejmě velmi dobrý song, ale pokud bych měl vybrat nějakou “hitovku” s potenciálem nakopat zadky hned s prvním poslechem, volil bych “Welcome to My Funeral”, která je až překvapivě chytlavá…

Nejspíš máš pravdu, že je “Welcome to My Funeral” chytlavější song, ale jeden z hlavních důvodů, proč jsme si vybrali “Demon Child”, má co dělat s faktem, že ta skladba prezentuje více odlišných tváří Crest of Darkness. Postupuje od čisté agrese, blastbeatů, pár melodických melodických momentů až k heavy metalu, skoro až k psychedelické pasáži. Možná by bylo lepší vybrat spíše “Welcome to My Funeral”, ale to je těžko říct…

“In the Presence of Death” vyšlo také jako LP. Pokud se nemýlím, mělo by to být úplně první album Crest of Darkness vydané na vinylu, je to tak? To by korespondovalo s renesancí formátu LP, který je v posledních letech jasně zřetelný. Máš rád vinyly? Myslíš, že je možné, aby na LP někdy vyšla i vaše stará tvorba? Je mnoho labelů, které soustředí jen na vydávání vinylových verzí starých desek, takže bych se nedivil, kdyby některý z nich ohledně téhle možnosti kontaktoval i Crest of Darkness…

Je to úplně první album Crest of Darkness na vinylu, v tom máš úplnou pravdu! Miluju je!! Pro mě byl vinyl vždycky ta “správná věc”! Na vinylu jsem vyrostl, takže je skvělé se víc a víc vracet zpátky! Řekl bych, že je to spíše pro sběratele, ale i tak si myslím, že je to skvělá věc! Jsem si docela jistý, že naše alba na vinylu vyjdou, přinejmenším některá z nich! Zcela jistě se osobně budu snažit o to, aby se tak stalo!

Sestava Crest of Darkness za posledních pár let vypadala stabilně, ale kytarista Kjell Arne Hudbreider minulý rok kapelu opustil. Myslím, že jeho důvody byly poměrně jasně popsány v prohlášení, takže bych se spíš zeptal, proč jste přijali Jana Fredrika Solheima jako nového člena Crest of Darkness. Pokud si správně pamatuju, nedělali jste nic, co by mohlo být považováno za konkurz, jen bylo oznámeno, že je novým členem. Znáte jej z minulosti?

Jan Fredrik má svou vlastní kapelu Djevelkult, která má ve skutečnosti zkušebnu hned vedle zkušebny Crest of Darkness. Je mladý, ambiciózní, dobrý kytarista a má tu správnou filozofii, jednoduše se do kapely perfektně hodí! Máš pravdu, že nebyl žádný konkurz, jen jsem se ho zeptal, protože jsem ho znal z dřívějška.

Inu, pomalu nám dochází otázky, tak pojďme na poslední tři. Už jsme zmínili tvojí dřívější kapelu Conception, kde jsi hrál s Royem Khanem, jenž později vstoupil do velmi známé skupiny Kamelot. Jak se ti líbí jeho působení v Kamelot? Slyšel jsi všechny desky, na nichž se podílel? Pokud ano, líbí se ti (a která nejvíce)?

Abych byl upřímný, myslím si, že Roy své nejlepší výkony předváděl v Conception. Nevím proč, ale zní zde originálněji, unikátněji… Samozřejmě nazpíval pár skvělých vokálů i v Kamelot, ale osobně jsem nikdy velkým fanouškem Kamelot nebyl. Na každém albu mají pár písniček, které se mi líbí, některé dokonce docela hodně, ale má to co dočinění s celým konceptem… Opravdu to není můj šálek kávy. Slyšel jsem všechna jejich alba, ale nemyslím si, že bych mohl vybrat své nejoblíbenější. Možná teď zním trochu negativně, ale rád bych, abyste věděli, že i tak mám k téhle kapele obrovský respekt! Vždy nahrávali desky nevyšší kvality, skvělá produkce, ale na můj vkus možná až příliš dokonalá? Viděl jsem je několikrát živě a musím uznat, že ve většině případů předvedli skvělou show, takže o nich můžu mluvit hodně pozitivně, jen nejsem jejich největší fanda.

Mimochodem, myslíš, že je možné, aby někdy došlo k obnově Conception? Někdo by mohl říct, že to teď bude reálnější, když Roy opustil Kamelot, takže má víc času bez jejich plného koncertního diáře. Vím, že Conception hráli nějaké koncerty v roce 2005, také si pamatuji, že před pár lety běhalo pár klepů o možném reunionu, ale nakonec se nic nedělo… Myslíš si tedy, že bude někdy Conception vidět opět hrát, nebo je už kapela úplně mrtvá?

Kapela mrtvá není, stále věřím, že tu je šance, že někdy spolu budeme opět hrát. Nemůžu říct víc, nemám k dispozici nic konkrétního, ale jsme stále dobří přátele, řekl bych, že všechno je možné…

A poslední otázka… V roce 1999 ses baskytarou ve dvou písničkách podílel na EP “Intermezzo II” od Satyricon. Mohl bys nám o téhle spolupráci říct víc? Jak ses s nimi dostal do kontaktu, jak se to seběhlo a tak? Díky mnohokrát za rozhovor! Ať se daří!

Sigurd “Satyr” Wongraven mi jednoho dne prostě zavolal, to byl začátek téhle spolupráce. Satyricon potřebovali baskytaristu a oslovili mě. Měli jsme pár intenzivních zkoušek a po několika z nich jsme nahráli EP, na němž se podílel na dvou skladbách. Bylo to pro mě zajímavé, ale musím připustit, že se to odehrálo v době, kdy hraní jejich druhu muziky pro mě bylo poměrně nové. Zajímal jsem se o temný a brutální metal, ale nehrál jsem s mnoha blastbeaty například, a pokud si pamatuju, nebyl jsem s tou situací úplně spokojený. Nicméně, vzpomínám si, že Sigurd chtěl, abych s nimi pokračoval, ale pokud si pamatuju, byla to moje vlastní volba na čas od nich “zmizet”… V té době se také začalo dít dost věcí u Crest of Darkness a dokonce ani Satyricon se nemohli rovnat mojí vlastní kapele. Crest of Darkness vždy byli má největší priorita, bez ohledu na prodeje nebo úspěch, a s radostí můžu prohlásit, že jsou Crest of Darkness stále naživu a silnější než kdy dřív!!

---