Země: Itálie Žánr: gothic metal Datum vydání: 28.10.2013 Label: Bakerteam Records Tracklist: 01. Star Vampire 02. Heart 03. Through the Looking Glass 04. Electro Starfuckers 05. Rainfall 06. True Blood 07. Policy of Truth 08. Negative Bride 09. Goth Love 10. Ignition 11. In Love We Trust Hodnocení: 4/10 Odkazy: web / facebook / twitter K recenzi poskytl: Scarlet Records / Bakerteam Records

Mám-li být hned na začátek upřímný, řeknu vám, že “Star Vampire” je album, bez jehož poslechu bych se úplně v pohodě obešel a vy se bez něj myslím obejdete taky. Tedy za předpokladu, že zrovna nejste fanatičtí příznivci (pod)průměrné gotiky…

Nějakou úvodní omáčkou se není třeba příliš zdržovat, jelikož se v tomto případě nejedná o nic zajímavého. Italové Rublood vznikli tak čtyři, pět roků zpátky, v roce 2011 vydali svůj první demáč a nyní, 28. října, vydají svůj dlouhohrající debut “Star Vampire”. Kapela se rozhodla, že hudební svět oblaží další nahrávkou, která bude plná soft elektronikou načichlé gotiky, přestože jsou podobných skupin stovky a tisíce. Což o to, v zásadě nic proti tomu nemám, já taky poslouchám tuny nového black metalu, přestože takových kapel už bylo… a asi to už dnes platí o většině žánrů. Nicméně, nemusíte zrovna přicházet s něčím neslyšeným, aby vaše muzika byla i tak dobrá. Pro množství hudebníků je ovšem i tohle nedosažitelnou metou…

Ze “Star Vampire” mám poměrně rozporuplný pocit. Když se nad tím pořádně zamyslím, tak vlastně skoro všechno, co ta deska nabízí, je buď nic moc, nebo rovnou špatně. Přesto nemůžu tvrdit, že by mě ten poslech vyloženě obtěžoval, že bych se pokaždé díval na hodinky, kdy už to album konečně vypadne z přehrávače, a že bych se vyloženě těšil na to, až budu mít recenzi napsanou a budu tu nahrávku moct smazat, což se mi všechno mnohdy stává i u formálně lepších počinů. Netvrdím, že by mě debut Rublood navzdory svým nedostatkům nějak bavil, stejně tak klidně přiznám, že jak tuhle recenzi dopíšu, “Star Vampire” okamžitě letí do koše, jen říkám, že by to mohlo být i mnohem horší, byť tohle tvrzení asi tou největší pochvalou pod sluncem není.

Výše jsem zmínil, že na “Star Vampire” skoro žádná složka pořádně nefunguje. Pojďme to nyní osvětlit trochu podrobněji. Ta muzika by v základě pořád měla být hlavně metalová nebo alespoň přinejmenším rocková… ale kytary při vší úctě hrají úplnou tužku. Kytaristé Billy Russian a J.A.C. vám v podstatě za celé album předvedou jenom jeden motiv, který je tak primitivní, až se ho pomalu zdráhám nazvat riffem. A vlastně abych řekl pravdu, vůbec nechápu, proč má tahle kapela dva kytaristy, když se tam toho po téhle stránce děje dost málo pomalu i na jednoho. Kolega Lester Daniels na baskytaře na tom není o moc lépe… údajně tam ten jeho nástroj někde je, ale nemůžu tvrdit, že bych si pamatoval, že jsem ho na “Star Vampire” aspoň jednou zaslechnul… vlastně jo, jednou v “True Blood”, ale tak to máme tu pověstnou výjimku, která potvrzuje pravidlo. Ani bubeník Demon G dojem příliš nevylepší… na začátku prvního songu “Star Vampire” nasadí jedno tempo a přestane s tím až na konci závěrečného songu “In Love We Trust”. Jedinou pořádnou změnou ohledně bicích je maximálně tak ticho mezi písničkami.

Posledním hřebíčkem do rakve (když si Rublood hrají na ty upíry, tak se tohle přirovnání akorát hodí) je pak vokál hlavní postavy projektu, zpěváka Rubena Rolla. Právě jeho hlas je podle mě tím nejslabším článkem nahrávky – jednoduše řečeno, co nezabíjí dost triviální instrumentál, to spolehlivě dodělá právě Ruben. Čím déle “Star Vampire” hraje, tím víc mě vždycky jeho zpěv začíná srát. Ze začátku alba v průběhu prvních pár songů to ještě jde, ale postupně je to čím dál tím únavnější. On ten vokál je nic moc sám o sobě, navíc dost monotónní, a aby toho náhodou nebylo málo, někde tak od čtvrté, páté písničky mi začíná připadat, jako kdyby se ani nesnažil, jako kdyby ho to vůbec nebavilo. A to je něco, jak zpěvák nesmí NIKDY působit; pokud zrovna nehrajete nějaký misantropický black metal nebo nihilismus jako Bethlehem, nikdy prostě nemůžete znít, jako kdyby vás to za tím mikrofonem nudilo a těšili jste se, až to zkurvený nahrávání skončí a vy si konečně budete moct jít vylejt držku někam do hospody. Ale přesně takhle na mě projev Rubena Rolla působí. Jasně, já to chápu, že záměr byl asi ten, aby to byl takový ten typický gotický vokál, jakoby hluboký a zastřený, ale sorry, pánové, fakt se to nepovedlo. Viz třeba v “Negative Bride”, to je s prominutím děs.

Zatím to vypadá na totální průser, co říkáte? Jak je tedy možné, že jsem někde výše prohlásil, že to není zas tak hrozné a jednou, dvakrát se to otočit dá? Odpověď je docela jednoduchá… tedy vlastně odpovědi, protože ty důvody jsou dva. První je ten, že i když to všechno zní formálně vlastně dost blbě, ve finále to není až takový extrémní klystýr, jak by si člověk myslel, přestože celá nahrávka vyznívá opravdu hodně naivně (tohle slovo si prosím zapamatujte, ještě jednou vám ho na konci připomenu). To je ovšem jen ten menší důvod, proč “Star Vampire” okamžitě nevyhodit do hajzlu a pořádně nespláchnout. Tím druhým a podstatnějším je poslední složka hudby Rublood – složka, jež jako jediná drží placku aspoň trochu nad vodou…

Touhle složkou jsou klávesy a synťáky. Ne, že by šlo o takový zázrak, který by vám konečně dokázal vyrazit dech, ale oproti tomu zbytku to působí vážně docela příjemně a osvěživě, když tam Rublood sem tam prsknou nějakou skoro až diskotékovou melodii. Krásným příkladem je třeba “Policy of Truth”, která sice sama o sobě – podobně jako zbytek celého “Star Vampire” – stojí docela za prd, ale ten praštěný klávesový taneční motiv má alespoň nějaký nadhled a snad jako o jediném v té písničce se o něm dá říct, že se netěšíte, až vypadne ze scény. Možná, že za normálních okolností by takhle blbský nápad spíš otravoval, ale vzhledem ke všemu okolo jsou to právě tyhle popové klávesové výjezdy, které na “Star Vampire” baví nejvíce a vlastně jako jediné.

Pamatujete si ještě na to slovo, o kterém jsem vám říkal, že si jej máte zapamatovat? Byla to “naivita”, že je to tak? Právě tohle slovo je totiž pro popis celého počínání Rublood velice výstižné. “Star Vampire” totiž opravdu vyznívá velice naivně. To album na mě působí jako snaha vytvořit nějakou pořádnou gotiku, ale vylezl z toho těžce nezáživný a neobjevný pop s kytarou. Celá tahle scéna je vlastně do jisté míry divadélko a hra, ale i to se dá provést s lehkostí, mnohé vyloženě gothic-pop kapely vyznívají mnohonásobně uvěřitelněji a temněji než takovéhle naivní šmidlání Rublood (viz třeba skvělá letošní deska Blutengel). Téhle kapele tu pózu nevěříte, hudebně je to navíc slaboučké, a přestože to i navzdory všemu řečenému není až takový průser, aby se to nedalo poslechnout, dělal by to jen vůl, protože k tomu není vůbec žádný důvod, když je venku množství tisíckrát kvalitnější muziky…

A jestli vás to zajímá, pak ano, hned teď to jdu hodit do toho koše…