Země: Německo Žánr: power / heavy metal Datum vydání: 24.10.2013 Label: SPV GmbH Tracklist: 01. Soldiers of Fortune 02. Resilient 03. Adventure Highway 04. The Drift 05. Desert Rose 06. Fireheart 07. Run Riot 08. Down to the Wire 09. Crystal Gold 10. Bloody Island Hodnocení: Ellrohir – 6/10 H. – 5,5/10 Průměrné hodnocení: 5,75/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Na recenzi u mě čeká album jménem “Hard Truckin’ Rock”. Kdybych nedával pozor na to, co poslouchám, tak bych si snad musel říkat, že jsem si ho omylem pustil místo toho, abych recenzoval pirátskou legendu Running Wild. Kde se stala chyba a proč už se Rolf Kasparek neplaví pod pirátskou vlajkou?

Je to zhruba rok a půl, co jsem recenzoval comebackové “Shadowmaker”. Když se na recenzi dívám dnes, s odstupem a despektem, který člověka často postihuje při konfrontaci s jeho vlastní dřívější tvorbou, tak vidím, že tehdejší hodnocení bylo neúměrně vysoké s ohledem na kvalitu předložené desky. Novinka “Resilient” je totiž po všech směrech výrazně lepší a já se tak ocitl v nezáviděníhodné situaci, jak ji nějakým konzistentním způsobem ohodnotit.

Tehdy jsem začal příšerným obalem, a jako by snad Rolf četl mé stížnosti (nebo je spíš asi četl, kam se podíval), cover nového alba se už nese ve starém dobrém duchu a dokonce bych ho označil za jeden z nejpovedenějších v diskografii. Potud všechno v pořádku.

Horší je to s předloženou hudbou. A to ani ne tak proto, že by byla a priori špatná, ale Running Wild, to jsou prostě u mě piráti a ne americká silnice v poušti, chlápci v kůži na Harleyích a truckeři snídající hemenex v bezejmenném motelu u cesty. A přesně tak na mě působí dobrá polovina songů z alba “Resilient”. Stejně jako jsem v minulé recenzi psal, že “Me & the Boys” by byla úžasná osmdesátková hymna, ale že k Running Wild 2012 se prostě nehodí, tak totéž platí tady. Taková “Adventure Highway” má svůj potenciál, ale v jiné době a od jiného interpreta.

Jestliže jsem teď řekl, že polovina skladeb má v sobě “nádech motorizované Ameriky”, tak o druhé půlce bohužel platí ještě horší tvrzení, totiž že nemají nádech vůbec žádný. Protečou ušima bez povšimnutí a člověku vůbec není líto, že už je po nich. To v lepším případě, v horším, jakým je třeba titulní “Resilient”, jsem se na konec vysloveně těšil. Když se k tomu přidá fakt, že ani ty “dobré” (“Adventure Highway” nebo třeba hned úvodní “Soldiers of Fortune”), nejsou žádným zázrakem, který by se měl zapsat do dějin hudební tvorby, ale pouze solidně napsanou a zahranou hard rockovou jednohubkou, nevychází z toho album “Resilient” nijak zvlášť dobře.

Jako jediná výjimka ční nad zbytkem téměř desetiminutový kousek “Bloody Island”. Zdráhám se napsat “opus”, protože v něm postrádám nějakou výraznou epickou linku, ačkoliv by ji člověk tak nějak čekal. Je to ovšem song, kde se konečně vrací “staří dobří” Running Wild se vším všudy. Hudba, zpěv, pirátské téma ostrova s poklady a nesčetnými nástrahami… Tohle je zase jednou ono.

Pětina alba je tedy podle mého gusta. Zbytek se dělí mezi plus mínus povedené, ale dle mého názoru tematicky ne úplně vhodné, a plus mínus nepovedené, nudné až úplně špatné. Vzato kolem a kolem, skončím zase na známce číslo šest moji osobní stupnice, která je vždycky spíš benevolentnější než naopak. Je ale potřeba říct, že “Resilient” je výrazně lepší počin než předchozí “Shadowmaker”, a zopakovat, že v minulé recenzi jsem prostě měl jít s body dolů. Pokud jste tedy nad Rolfem Kasparekem a jeho pirátskými melody-boys ještě nezlomili definitivně hůl, nové album má u vás šanci. Evidentně se poučil z chyb předchozího počinu a třeba z toho ještě jednou v budoucnu něco bude.

Další názory:

Na jednu stranu s kolegou souhlasím v tom, že je “Resilient” o poznání lepší než loňský přešlap “Shadowmaker”, ale v jistých ohledech se s ním dost rozcházím. Především mi nedochází, kde si tam vykouzlil nějakou americkou dálnici, ale dejme tomu, však si každý v hudbě může najít to svoje, kromě toho ani mně muzika na “Resilient” zrovna neevokuje piráty, abych řekl pravdu. Spíš mi to přijde jako takový normální heavy/power metal, docela pohodovka, ale nic zvláštního. Což by samozřejmě bylo docela v klidu v případě nějaké mladé kapely, ale u legendárního jména mi to přijde tak trochu málo. Některé písničky pěkně šlapou (“Desert Rose”, “Fireheart” a na rozdíl od Ellrohira se mi líbí i titulní “Resilient”… vlastně i ta rádoby rozmáchlá “Bloody Island” je v pohodě) a jako celek “Resilient” v porovnání s předcházejícím “Shadowmaker” opravdu vychází jako vítěz a možná i jako lehký krůček správným směrem, ale když si uvědomím, že mi ten poslech nic moc nedal a že po dopsání tohoto odstavce už si ani tohle album nikdy nepustím, tak s hodnocením výš jít nemohu… Novinka rozhodně nic nezměnila na mém názoru, že Running Wild je kapela, která už dávno měla zůstat zakotvená v přístavu a na plavby do moří nové muziky se nevydávat…
H.