Země: Švédsko Žánr: power metal Datum vydání: 16.5.2014 Label: Nuclear Blast Records Tracklist: 01. Night Witches 02. No Bullets Fly 03. Smoking Snakes 04. Inmate 4859 05. To Hell and Back 06. The Ballad of Bull 07. Resist and Bite 08. Soldier of 3 Armies 09. Far from the Fame 10. Hearts of Iron Hodnocení: nK_! – 6/10 H. – 5,5/10 Ježura – 5,5/10 Kaša – 5/10 Skvrn – 6/10 Průměrné hodnocení: 5,6/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Sabaton vydávají poslední dobou nový materiál s železnou pravidelností každý sudý rok a ani letos jsme nepřišli zkrátka. “Heroes” zastává v jejich diskografii pomyslné číslo sedm a otázkou zůstává, jestli by přeci jen nebylo lepší nechávat si mezi alby o maličko větší časové rozestupy. Ne proto, že by každá další deska byla o tolik horší, to ne. Ale přeci jen jsou Sabaton kapelou, která sází na stále stejné nebo velice podobné postupy (v čele s vokálem Joakima Brodéna), a ačkoliv mám tuhle smečku moc rád, musím se přiznat, že už toho začíná být i na mě trochu moc.

Klíčovým problémem je totiž ona zmíněná koncepční repetitivnost. Frontman je bezpochyby skvělý vokalista a poslouchat jeho projev se místy rovná extatickému zážitku. Naživo dokonce ještě o trochu více než z desek. Přeci jen ne každý zpěvák dokáže svým výkonem vykouzlit příjemné mrazení v zádech. Hloupé je, že ani od “Heroes” nelze čekat nic víc než onen zajetý standard, který si Sabaton drží. Ten není špatný, ale po šesti (minimálně vokálně) veskrze podobných deskách podepřených sice výborným, ale stále stejně polohovaným vokálem, už trochu upadá do letargie a utápí se v potocích vlastního ega. Zbytek kapely hobluje jako vždy na výbornou, ale už jim také jaksi dochází dech. Ne, že by se mi zpracování nových písní vyloženě hnusilo, naopak, ale už to prostě není ono. Ona romantická atmosféra války i oslavy a idealizace jejích hrdinů už se přeci jen pomalu ohrává. Všechno, co můžete na “Heroes” zaslechnout, už v minulosti jednoduše Sabaton nějakým způsobem použili.

Technicky obecně “Heroes” neurazí a z produkčního hlediska jde o spíše lehce nadprůměrnou placku. Běžný posluchač se může těšit na plejádu všelijakých heavy a power metalových riffů a technik, které jsou dobré, ale vesměs ne moc hluboké. Nechybí dojemné vyhrávky a monstrózní refrény, na které Sabaton koneckonců sázeli vždycky. Vždyť co by jinak zpěvák dělal, kdyby na koncertech nemohl zaujatě povzbuzovat davy a teatrálně poskakovat do rytmu nosných melodií, kterých jsou právě refrény plné. Smutné je, že krom několika atmosférických pasáží si na nic jiného krom refrénů nevzpomenete. Celkem se mi líbí úvod “No Bullets Fly” a průvodní vojenská melodie “To Hell and Back”, ale to je tak všechno.

Otextování si zaslouží vlastní odstavec, protože je jako obvykle na vysoké úrovni. Jestli se totiž Sabaton mohou pochlubit něčím pro ně vyloženě typickým, jde o silné texty. Nevzpomínám si na píseň, která by podle slov byla vyloženě blbá nebo vycpávková. Každý song má svůj vlastní příběh a pointu, což kapele přidává na atmosféričnosti. Oproti minulé desce “Carolus Rex”, která mapovala život za třicetileté války a zabývala se osudem švédského krále Karla VII., se “Heroes” veze na jiné vlně. Bere si na paškál válečné hrdiny různých zemí a především tedy ty, o kterých se obecně moc neví. Velké plus za píseň “Far from the Fame”, která pojednává o československém letci RAF Karlu Janouškovi. Klobouček.

Když jsme u “Carolus Rex”, musím se přiznat, že tuhle fošnu fakt žeru. Společně se všeobecně “hejtovanou” “Coat of Arms” jde o mé nejoblíbenější placky Sabaton a myslím si, že sama kapela už je asi nikdy nepřekoná. Rozhodně ne s tím, co předvádí na “Heroes”. Největší síla předchozích dvou alb totiž vycházela z toho, že i přes podobnou koncepci měl každý jeden song sám o sobě co nabídnout. Výborný refrén, slušný nástup nebo zajímavé téma – to byly jejich přednosti. “Heroes” na to jde od lesa a snaží se posluchačům naservírovat něco podobného, ale výsledek je nějaký nedomrlý a rozpačitý. Jako by kapela nevěděla, čeho se chytit a držet tak, aby vytvořila další dobré album. Prostě se v tom lese ztratila. Ne, že by “Heroes” bylo kdovíjak špatné, to ne, ale po skoro deseti posleších pořád nemám pocit, že bych si nějakou píseň vyloženě oblíbil nebo zapamatoval. To považuji za hodně velký nedostatek, protože hudební matroš je jen tak dobrý, jak moc se dokáže zarýt pod kůži. Celé “Heroes” je posluchačsky příjemné, ale nic moc si z něj zkrátka neodnesete.

Sabaton vydávají poslední dobou nový materiál s železnou pravidelností každý sudý rok a ani letos jsme nepřišli zkrátka. “Heroes” zastává v jejich diskografii pomyslné číslo sedm a otázkou zůstává, jestli by přeci jen nebylo lepší nechávat si mezi alby o maličko větší časové rozestupy. Ne proto, že by každá další deska byla o tolik horší, to ne. Ale přeci jen jsou Sabaton kapelou, která sází na stále stejné nebo velice podobné postupy (v čele s vokálem Joakima Brodéna), a ačkoliv mám tuhle smečku moc rád, musím se přiznat, že už toho začíná být i na mě trochu moc.

Klíčovým problémem je totiž ona zmíněná koncepční repetitivnost. Frontman je bezpochyby skvělý vokalista a poslouchat jeho projev se místy rovná extatickému zážitku. Naživo dokonce ještě o trochu více než z desek. Přeci jen ne každý zpěvák dokáže svým výkonem vykouzlit příjemné mrazení v zádech. Hloupé je, že ani od “Heroes” nelze čekat nic víc než onen zajetý standard, který si Sabaton drží. Ten není špatný, ale po šesti (minimálně vokálně) veskrze podobných deskách podepřených sice výborným, ale stále stejně polohovaným vokálem, už trochu upadá do letargie a utápí se v potocích vlastního ega. Zbytek kapely hobluje jako vždy na výbornou, ale už jim také jaksi dochází dech. Ne, že by se mi zpracování nových písní vyloženě hnusilo, naopak, ale už to prostě není ono. Ona romantická atmosféra války i oslavy a idealizace jejích hrdinů už se přeci jen pomalu ohrává. Všechno, co můžete na “Heroes” zaslechnout, už v minulosti jednoduše Sabaton nějakým způsobem použili.

Technicky obecně “Heroes” neurazí a z produkčního hlediska jde o spíše lehce nadprůměrnou placku. Běžný posluchač se může těšit na plejádu všelijakých heavy a power metalových riffů a technik, které jsou dobré, ale vesměs ne moc hluboké. Nechybí dojemné vyhrávky a monstrózní refrény, na které Sabaton koneckonců sázeli vždycky. Vždyť co by jinak zpěvák dělal, kdyby na koncertech nemohl zaujatě povzbuzovat davy a teatrálně poskakovat do rytmu nosných melodií, kterých jsou právě refrény plné. Smutné je, že krom několika atmosférických pasáží si na nic jiného krom refrénů nevzpomenete. Celkem se mi líbí úvod “No Bullets Fly” a průvodní vojenská melodie “To Hell and Back”, ale to je tak všechno.

Otextování si zaslouží vlastní odstavec, protože je jako obvykle na vysoké úrovni. Jestli se totiž Sabaton mohou pochlubit něčím pro ně vyloženě typickým, jde o silné texty. Nevzpomínám si na píseň, která by podle slov byla vyloženě blbá nebo vycpávková. Každý song má svůj vlastní příběh a pointu, což kapele přidává na atmosféričnosti. Oproti minulé desce “Carolus Rex”, která mapovala život za třicetileté války a zabývala se osudem švédského krále Karla VII., se “Heroes” veze na jiné vlně. Bere si na paškál válečné hrdiny různých zemí a především tedy ty, o kterých se obecně moc neví. Velké plus za píseň “Far from the Fame”, která pojednává o československém letci RAF Karlu Janouškovi. Klobouček.

Když jsme u “Carolus Rex”, musím se přiznat, že tuhle fošnu fakt žeru. Společně se všeobecně “hejtovanou” “Coat of Arms” jde o mé nejoblíbenější placky Sabaton a myslím si, že sama kapela už je asi nikdy nepřekoná. Rozhodně ne s tím, co předvádí na “Heroes”. Největší síla předchozích dvou alb totiž vycházela z toho, že i přes podobnou koncepci měl každý jeden song sám o sobě co nabídnout. Výborný refrén, slušný nástup nebo zajímavé téma – to byly jejich přednosti. “Heroes” na to jde od lesa a snaží se posluchačům naservírovat něco podobného, ale výsledek je nějaký nedomrlý a rozpačitý. Jako by kapela nevěděla, čeho se chytit a držet tak, aby vytvořila další dobré album. Prostě se v tom lese ztratila. Ne, že by “Heroes” bylo kdovíjak špatné, to ne, ale po skoro deseti posleších pořád nemám pocit, že bych si nějakou píseň vyloženě oblíbil nebo zapamatoval. To považuji za hodně velký nedostatek, protože hudební matroš je jen tak dobrý, jak moc se dokáže zarýt pod kůži. Celé “Heroes” je posluchačsky příjemné, ale nic moc si z něj zkrátka neodnesete.

Kapela jména, jaké si vytvořili právě Sabaton, by se měla stále vyvíjet, aby zůstala pro fanoušky atraktivní, což se ale neděje. Postupně začínám věřit zvěstem, že Sabaton fungují jen jako velká nafouknutá bublina, která sází na to, že si k ní domů na čaj nikdy nikdo nepřinese žádný ostrý předmět. Protože jakmile prohlédnete postupy těchto Švédů, dojde vám, že jsou sice zábavní (a živě extrémně) a textově ojedinělí, ale to je tak všechno. “Heroes” neví, na kterou barikádu zaútočit, a nabízí prakticky to samé, co kterákoliv předchozí deska. Dávám šestku spíše s vědomím, že mohlo být hůře. Hardcore fanoušci nechť si připočítají ještě tři bodíky navíc, protože ti stejně sežerou svým oblíbencům úplně všechno.

---

Druhý pohled (Jméno):

Sabaton jsou na své novince přesně takoví, jací byli vždycky a jaké je vlastně jejich fanoušci pořád chtějí… Takže když někdo není fanoušek, což je přesně můj případ, je opětovně bez šance pochopit obrovskou popularitu těchto Švédů, která je naprosto neúměrná kvalitě jejich hudby, protože ať si kdo chce říká co chce, vážně nejde o nic jiného než obyčejnou power metalovou halekačku. Beru, že Sabaton nemají být žádné velké umění (byť jejich hardcore příznivci ustavičně tvrdí opak), ale jenom triviální chytlavý power metal fungující na první signální, stejně tak uznávám, že na starších albech kapela opravdu dokázala sem tam přijít s docela slušnou hitovkou, ale třeba minulé “Carolus Rex” nefungovalo ani v tomhle a byla to prostě brutální nuda. “Heroes” je oproti svému předchůdci o něco lepší a pár songů se strávit dá, což platí o “Night Witches”, “Inmate 4859”, relativně zajímavé “To Hell and Back” a “Resist and Bite”… a vlastně ještě nemám problém ani s “No Bullets Fly”. Zbytek (patosem nasáklá “Smoking Snakes” a poslední tři nezáživné songy) jsou už dost o ničem. Specíální zmínku si ovšem zaslouží ještě “The Ballad of Bull”, což je naprosto extrémní mega píčovina. Jednak je to docela solidní vykrádačka balad z “Kings of Metal” od Manowar, ale hlavně je to absolutně neposlouchatelný kýč, který snad ani nemůže být myšlen vážně… upřímně jsem docela dlouho neslyšel takhle sračkový song. Celkově slabší 5,5 (s přivřenýma očima).
H.

Tak tu máme další album Sabaton. V obměněné sestavě je to vůbec první autorský počin kapely, která se jeho prostřednictvím po odbočce do 17. století vrací zpět na pole 2. světové války… Jaké to je? Úplně stejné jako dřív. Sabaton nadále sází na charismatický vokál Joakima Brodéna a chytlavé melodie, čímž se snaží zamaskovat faktickou impotenci své muziky, a jde vlastně jen o to, jak se jim to daří – a to je opět kámen úrazu. Z deseti skladeb totiž opravdu solidně fungují pouze tři – “Night Witches” (i když nevím proč, když je tak primitivní, až to mlátí dveřma), “To Hell and Back” (která má fajn ústřední motiv a taky by z ní byl skvělý remix) a “Resist and Bite” (která už je ale trochu na hraně). Zbytek je až na dva kusy nuda, ze které občas vykoukne slušný a občas zase dost příšerný moment, ale dohromady to není nic hodného pozornosti. A pak jsou tu ty dvě sr… tedy, chci špatné skladby. “Inmate 4859” je vážně retardovaný tematicky zpřízněný pokus o “Final Solution 2”, který nefunguje ani ve snu, a “The Ballad of Bull”… Víte, já mám pro balady celkem pochopení, ale takovouhle žumpu jsem fakt dlouho neslyšel. To je prostě dno. Sečteno, podtrženo dovedou části “Heroes” solidně zabavit a zbytek člověk vybavený skip tlačítkem nějak překlepe, ale v jádru je to pořád milionkrát obehraná a z vlastního i cizího repertoáru vykradená krávovina útočící na nejnižší úrovně smyslu pro muziku. Už to začíná být vážně docela trapné…
Ježura

Sabaton sice nikdy nepatřili mezi mé vyložené srdcovky, ale přesto mě jednou za čas popadne taková podivná nálada, kdy si jejich alba dokážu úplně bez problému užít, abych pak za pár týdnů stěží skousnul jakoukoli jejich desku, protože v jádru je ten jejich “epický” power metal totální průměr bez špetky invence. Asi jako když vyšlo “Carolus Rex”, které mi v té době připadalo vážně super a líbilo se mi, tak třeba dnes, kdy jsem si jej jen ze zvědavosti chtěl pustit, jsem jej jen stěží doposlouchal. “Heroes” mě nebaví tak moc jako svého času předchůdce, ale přesto jsem schopný jej bez újmy přelouskat a několik písní si s chutí prozpěvovat. V tomhle ohledu jasně vede “Far from the Fame”, která mě zprvu bavila snad jen díky Brodénově výslovnosti “Karel Janoušek” v refrénu, ale po chvíli jsem si na ni zvyknul, až jsem jí nakonec přišel na chuť. “Heroes” je napěchováno vším, co mají fanoušci Sabaton rádi, ale přesto se nemůžu zbavit pocitu, že v minulosti to bylo o něco lepší, protože “Night Witches”, “To Hell and Back” nebo “Smoking Snakes” mi strašně připomínají některé ze starších skladeb (názvy po mně nechtějte, protože mi dohromady docela splývají). V rámci stylu obecně si “Heroes” hodím do škatulky průměr a v kontextu diskografie Sabaton také, takže aniž by ze mě mluvila nějaká zaujatost vůči téhle (pro mě nepochopitelně) velmi populární partě, tak mi z alba nevychází nic víc než průměr, kterým Sabaton neurazí, ale ani nepřekvapí.
Kaša

Přiznám se bez mučení, ještě před nějakými třemi lety jsem Brodénovi a spol. žral úplně všechno (kromě obalů – fujky). Už v té době ve mně však hlodalo, že kapela nevyrostla na kvalitě své tvorby, ale na záhadném kouzlu, které zbláznilo desítky tisíc fanoušků. Když tak přemýšlím nad tou atraktivitou, fanoušci to Sabaton žerou nejspíš kvůli tomu, že se kapela textovým zaměřením prezentuje inteligentněji a masový fanoušek si říká, že se něčemu intelektuálně přiučil. No, nevím, o nějaké intelektuální stránce bych ohledně Sabaton radši pomlčel, raději se budu věnovat hudbě. Sabaton vždycky platili za ty, kteří uměli složit chytlavou, žel dost primitivní skladbu. Na “Heroes” je jich klasicky naprostá většina a je to vlastně škoda, protože člověka výrazně neupoutá jedna dvě melodie, které by čněly svou chytlavostí nad ostatní. Když však na těch 37 minut kompletně vypnete mozek a přistoupíte na hru Sabaton, přeci jen si musíte říct, že na té muzice něco je. Zaujal hlavně nadupaný úplný úvod v podobě energického dua “Night Witches” a “No Bullet Fly”, jenž mě fakt hodně baví. Některé skladby však těžko vystojím i s “vypnutím”, například baladickou “The Bullet of Bull”, nechutně vlezlý refrén “To Hell and Back” a asi největší slátaninu “Smoking Snakes”, ve které slyším nespočet starších písní Sabaton. Zbytek je takový Sabatonovský průměr, v celkovém kontextu jednoduché hudby, dle mého ucha, mírný nadprůměr. Prostě Sabaton.
Skvrn

---