Samhainfest poster 2014

Samhainfest Bohemia 2014

Samhainfest Bohemia 2014
Datum: 31.10.2014
Místo: Praha, Exit-Us
Účinkující: An Theos, Cruadalach, Elanor, Wolfarian

Samhainfest je v Čechách i na Moravě už pěkných pár let docela zavedená šňůra podzimních folk metalových koncertů, která se z původně domácího miniturné přehoupla v mezinárodní akci pohybující se spíše ve státech východní Evropy. Není proto překvapením, že vedle pořádajících Cruadalach se postavili maďarští Elanor, rumunští An Theos a brněnští Wolfarian. Co vám budu povídat, kromě Cruadalach mi ani jedno jméno nic moc neřeklo, protože folk metal už mi dávno neříká tolik co před pár lety, takže letošní Samhainfest byl docela střelba naslepo, ostatně kdovíjaké záruky nedával ani samotný klub, známý především nevalnou kvalitou ozvučení. Šel jsem tedy s tím, že po pár letech Cruadalach docela rád uvidím a zbytek kapel mě může v nejlepším příjemně překvapit, což se nakonec docela vyplatilo.

Vzhledem k tomu, že pro všechny příchozí před osmou večerní byl vstup za lidových 150 korun, jsem se tentokrát dostavil včas. Ne, že by mě těch čtyřicet korun navrch zabilo, ale když je ta možnost, proč nepřijít dřív, že jo. Nižší vstupné způsobilo, že už na první Elanor byl klub docela plný a díky slušné organizaci se začínalo jen s desetiminutovým zpožděním. Nicméně i když se jelo takřka na čas, zpočátku nebylo moc o co stát. Elanor se vytasili s naprosto příšernými pohádkovými klávesami, velmi pohlednou zpěvačkou, která se ovšem nedala poslouchat, a plastikovým vikingem, který se poslouchat dal, ale z jeho siláckých gest by si člověk nejraději vyškrábal oči. Hudebně to taky nebylo kdovíjaké, a i když jsem dokázal v sálu přečkat takřka celý set, znovu bych takovou chybu neudělal, protože tuctový rádoby folk metal mě prostě nezaujal. Nadšení jim asi nechybělo, zato sehranost a koule ano, takže příště se Elanor raději vyhnu.

Zato An Theos se ukázali v lepším světle. Po pauze, která desetiminutové zpoždění znatelně natáhla, se na pódiu vyskládalo rovněž sedm muzikantů (na které se díky sličnému triu zpěvačky, klávesačky a houslistky dalo mnohem lépe dívat). Před publikem působili mnohem živěji, lépe komunikovali a hudba samotná byla docela někde jinde a do kotle, jaký se jim podařilo rozpoutat, se nedalo nepřidat a kapelu v jejím snažení nepodpořit. Fakt, že největší ohlas měl asi cover Korpiklaani (tuším, že to byla “Cottages and Saunas”) pro mě nemá kdovíjaký význam na rozdíl od faktu, že stejně dobře, ne-li lépe, se pařilo i na jejich vlastní tvorbu, která nebyla věru zlá. Nevím, jestli bych si An Theos pustil i k domácímu poslechu, živě ale fungovali výborně a řada folkových melodií mě potěšila.

I tak ale byl kotel pod pódiem zdaleka největší v případě Cruadalach. Sic to nebyla taková pařba, jako kdysi dávno na prvním Samhainfestu ještě ve staré Chmelnici, rozhodně jsem si je užil i tentokrát. Komando v čele s pološíleným Radalfem se rozhodlo pro set poskládaný především z nových skladeb z připravované desky “Rebel Against Me”, které jsem na rozdíl od četných fanoušků slyšel úplně poprvé. Chytal jsem se tedy spíš na starší věci jako “Nezlomní” nebo na obligátní závěrečnou “Zlatovlásku”, nový materiál má ale sílu i potenciál a jsem upřímně zvědavý, jak bude znít z alba, protože zvuk nebyl Cruadalach zrovna dvakrát nakloněn. I když Radalfovi nebylo vzhledem ke zdravotním potížím zrovna dvakrát do skoku, celý set s přehledem odeřval a jako tradičně několikrát vletěl mezi fanoušky do kotle. Cruadalach – na rozdíl od zvuku – nezklamali a suverénně se zasloužili o nejlepší vystoupení večera.

Naprosto propocený jsem pak už jen čekal, co předvedou Wolfarian, s nadějí, že by to nemusel být naprostý propadák. Večer díky zdlouhavému zvučení postupně nabral asi hodinovou sekeru, nicméně naprosto zničený a propocený jsem po Cruadalach trochu delší pauzu uvítal. Nakonec sice byli Wolfarian hudebně i přesvědčivostí jen o něco lepší než Elanor, nicméně i přes únavu jsem, částečně asi i ze setrvačnosti a fanouškovské solidarity, zůstal na většinu setu, protože po Cruadalach se podle očekávání většina osazenstva klubu rozprchla do domovů. A co si budeme povídat, koncert pro deset lidí je koncert na prd a hádám, že podobně to vnímala většina přítomných. Domů jsem se tak dostal až docela dlouho po půlnoci, ale nelituji, protože i když jsme se pro Samhainfest rozhodli takříkajíc na poslední chvíli, pro dvě výborná vystoupení utracených peněz rozhodně není škoda. Už jen proto, že vidět staré známé tváře z Cruadalach bylo zkrátka fajn.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.