Země: USA Žánr: black metal Datum vydání: 31.10.2015 Label: Merdümgiriz Hrací doba: 48:14 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Merdümgiriz

Možná si vzpomenete na to, jak jsem tu před časem (mini)recenzoval ípko „Epilogue Eternal“ od zámořského jednočlenného projektu Sar Nath. Počin mě ovšem tehdy příliš nezaujal, přičemž na vině byly tři faktory resp. jejich kombinace. Šlo o nepříliš velký účinek a sílu v pocitové stránce, poměrně nevalné provedení a v neposlední řadě také ohromně špatný bicí automat, který byl naprogramovaný jak od prasete. Zdravý rozum velí držet se po takové zkušenosti od Sar Nath dál, což jsem měl také původně v plánu. Nakonec však přece jen zvítězila moje zvrácená zvědavost (nestydím se za ni!) a rozhodl jsem se, že dám tomuhle borcovi, jenž si nechává říkat Lord Sar Nath Hypnosia, ještě jednu šanci, a to prostřednictvím druhé dlouhohrající desky „Sorrow and Psychopathium Consummate“.

Bohužel, ani druhá šance nebyla ze strany Sar Nath využita, jelikož ani „Sorrow and Psychopathium Consummate“ není ničím, co bych měl zrovna zájem poslouchat. Popravdě řečeno, ta muzika je prostě špatná – tak moc, že jsem měl z nudy vážně problém nahrávku doposlouchat a až na x-tý pokus jsem se k tomu sebemrskačsky donutil, abych zjistil, jestli se náhodou v pozdějších fázích alba nenachází něco zajímavého. Alespoň vám díky tomu mohu s klidným srdcem říct, že nenachází, tudíž vy to martyrium podstupovat nemusíte.

Svým způsobem tu však nějaký potenciál je. Líbí se mi zřejmá orientace na takový ten zvrácený a nepřátelský hnus. A abych zas Sar Nath úplně nekřivdil, musím také říct, že některé skladatelské nápady samy o sobě taktéž nejsou úplně k zahození a šlo by na nich stavět. „Sorrow and Psychopathium Consummate“ však dost sráží forma, protože z celého počítání tohoto týpka prostě čiší ultimátní amatérismus. A ač amatérský přístup může být leckdy docela sympatický a dokonce mít i své kouzlo, v tomhle případě to neplatí a to pojmenování jsem skutečně myslel v negativním slova smyslu.

Vokál je příšerný – asi to měl být pokus o nějaké působivé hrdelní běsy, ale moc se to nepovedlo. Kytary znějí jak vytažené z prdele. Bicí automat je opět značně pochybný, byť je pravda, že na výše jmenovaném EP byl ještě horší. Nejde mi o kvalitu zvuku ani o to, že je to bordel, čert to vem… stačí Sar Nath srovnat třeba s podobně znějícími Viranesir (ostatně toto CD vyšlo u labelu, jehož vlastníkem je hlavní postava Viranesir, takže se to srovnání docela hodí), což je vlastně taky brajgl se špatným soundem, ale ta úroveň a působivost výsledku je na úplně jiné úrovni.

Jak říkám, co do nápadů to úplný fail není, cítím v tom nějakou základní vizi, jež mi vlastně i dává smysl, akorát tu dle všeho nejsou schopnosti na to, aby tato vize byla převedena do nějaké ucházející podoby, která by to celé nesrážela do podprůměru. Jediné, co lze opravdu pochválit, je obal „Sorrow and Psychopathium Consummate“, jenž je mnohem zajímavější než ten obsah, co se pod ním skrývá.