Země: Norsko Žánr: black metal Datum vydání: 15.4.2011 Label: Indie Recordings Tracklist: 01. Condemned 02. Pilgrim of the Occult 03. Pessimist 04. Passage to Oldarhian 05. Flay the Wolf 06. Captured 07. Paradigm Lost 08. Novel Dawn 09. Burning of the Monoliths 10. The Stranger Brew Hodnocení: 6,5/10 Odkazy: facebook

Kapela, nebo možná lépe řečeno projekt Sarke dal o sobě poprvé vědět před dvěma lety, kdy vyšel debut “Vorunah”. Přesto by tahle záležitost neměla být pro žádného black metalového zasvěcence velkou neznámou. Už jen z názvu jistě každý rozezná, že v tomto dvoučlenném projektu válí Sarke, bubeník kapel jako Khold nebo Tulus. Pak už stačí jen bližší pohled, abyste zjistili, že druhou persónou za touhle skupinou je samotný Nocturno Culto z legendárních Darkthrone, který zde chrčí do mikrofonu. Oba pánové spojili své síly, aby vdechli život pekelně oldschoolovému black/thrash metalu s občasným black’n’rollovým nádechem, špinavým zvukem a kurevsky hutnou atmosférou. Na “Vorunah” se to povedlo na jedničku… výsledkem byl excelentní dřevní metal bez přetvářky, který nakopával prdel všemu a všem. Co vám budu povídat – nádhera to poslouchat, muzika přesně dle mého gusta. Sám za sebe mohu říct, že jsem byl opravdu rád, když se ukázalo, že Sarke nebyla pouze nárazová záležitost, ale že přijde i pokračování – “Oldarhian”…

Tak především – nečekejte oproti “Vorunah” nějaké stylové veletoče. Za Sarke stojí staré páky, které na scéně působí desítky let a nemají už potřebu posouvat se s každým albem o kilometry dál, což jim však nebrání v dělání hudby, jež snad nikdy neomrzí – domovské skupiny obou hlavních protagonistů budiž dostatečným důkazem. “Oldarhian” tak pokračuje tam, kde “Vorunah” skončilo, to znamená ve špinavém, dřevním black metalu ve středním tempu s letmými dotyky kláves, které umocňují atmosféru na kvadrát, přesně dle hesla, že méně je někdy více, což v tomto případě platí tuplem. Stará škola z toho celého táhne na sto honů. Krásný zastřený zvuk, primitivní riffy, primitivní bicí, vychlastaný vokál, valivé tempo… prostě krása pro příznivce obdobných záležitostí. Kdo má pro podobnou muziku slabost (jako já), ten musí být u vytržení (jako já).

Největší nevýhodu “Oldarhian” rozhodně nespatřuji v tom, že je ve své podstatě jen pro úzký okruh lidí – to naopak vidím spíše jako klad (ať si všichni políbí – oldschoolový metal stejně nic nepřekoná) – ale spíše v tom, že “Vorunah” byl o stupeň lepší. Poslouchá se to sice vážně skvěle a opravdu mě i novinka “Oldarhian” baví, jenomže “Vorunah” co do skladatelských nápadů vyzníval mnohem působivěji. Což o to, i některé nové songy mají neuvěřitelné grády – stačí jmenovat třeba takovou “Pessimist” (kdo tuhle pecku neocení, ten prostě nemá uši) – avšak na debutu totálně zabíjel úplně každý song, zatímco na “Oldarhian” některé vály nehoblují tak těžce. To je ale výtka, která vynikne spíše až po větším množství poslechů, když se v tom člověk začne trochu více vrtat. Pokud osolíte hlasitost maximálně doprava a necháte se strhnout celkovým vyzněním nahrávky, výsledek je na 100% zaručen – bomba, která vám nakope prdel dřív, než se nadějete.

Mezi vrcholy patří naprosto jednoznačně již zmiňovaná “Pessimist” s naprosto odrovnávajícím a excelentním riffem. Koho by sralo, že song jede celou dobu v jednom tempu, když to má tak nehorázné koule? Rozhodně největší nářez “Oldarhian”! Řádný odpich má rovněž “Flay the Wolf”, začínající sólem na bicí; rovněž její kytarové sólíčko má šťávu. “Captured” zaujme hlavně tím, že se táhne jako smrad, ale aspoň je vidět, že i vyloženě pomalé věci nedělají Sarke problém. Mohli bychom pokračovat a určitě bychom ještě pár dalších dobrých písniček našli, ale právě v tom je ten problém… když si vzpomenu na “Vorunah”, tam se žádné nejlepší songy hledat nedaly – všechno to byla totální bomba, pecky, s nimiž se z novinky může rovnat opravdu jen “Pessimist”. Nic to sice nemění na tom, že i “Oldarhian” se mi setsakra líbí, jelikož já podobné dřevní hoblovačky hltám opravdu s nadšením, ale je to důvod, proč nakonec dávám novince Sarke o dva body méně, než bych dal “Vorunah”. I když 6,5 nevyznívá nijak závratně, pořád se jedná o nadprůměrné hodnocení a “Oldarhian” je pořád nahrávka, kterou mohu s klidným srdcem doporučit k poslechu. Jedna věc je jistá – kdyby téhle fošně nepředcházel fantastický majstrštyk “Vorunah”, s nímž se prostě nedá nesrovnávat, šlo by hodnocení mnohem výše.