Země: Norsko Žánr: black metal Datum vydání: 15.10.2013 Label: Dark Essence Records Hodnocení: H. – 8/10 Skvrn – 8/10 Průměrné hodnocení: 8/10 Odkazy: web / facebook

První pohled (H.):

Jakkoliv je black metal stále stylem, který se tváří ortodoxně (a spousta opravdu ortodoxních formací, jež vyznávají staré pořádky a nehodlají z nich uhnout ani o píď, tu je, o tom žádná), dokáže také pořád překvapovat. A to i v případě skupin, které se tváří dost zle a konzervativně. Takoví jsou na první pohled také norští Sarkom, jenže i přes warpaint a velmi vysoký výskyt hřebů, nábojových pásů a dalších podobných laskomin dokážou přijít s deskou jako “Doomsday Elite”…

Ne, že by “Doomsday Elite” nebylo čistokrevným black metalem, protože jím dozajista je (ostatně kdyby nebylo, bylo by to na pováženou, protože by tím Sarkom hodili za hlavu svou dosavadní hudební minulost), zároveň jde ovšem o až nečekaně otevřenou nahrávku, což myslím nepřekvapilo jen mě. Velkou část hrací doby do toho Sarkom sice šlapou a v jejich muzice stále najdete dost sypaček, nechybí tomu ani klasický black metalový skřehot, zároveň se však skupina nebojí ani si pohrávat s tempem nebo dávkovat slušnou porcí melodií. To jsou sice stále věci, nad nimiž už se dnes málokdo pozastaví, ale když k tomu připočtete, že to Sarkom doplňují velkým počtem hodně netradičních a velice zajímavých momentů, které to album nakopávají zcela novým směrem a které byste od kapely s tak hustým výskytem hřebů a paintů nečekali ani omylem, dostanete přesně ten důvod, proč jsem “Doomsday Elite” výše nazval otevřenou deskou.

Sarkom to poprvé předvedou hned v polovině úvodní “Doomsday Elite”, ale není to výjimka a pokračují s tím i nadále, aniž jakkoliv ztratili svou žánrovou tvář. Proto vůbec nevadí třeba vyloženě šlapavá až black’n’rollová pasáž v “Inside a Haunted Chapel”, a to i přesto, že v ní vokalista Unsgaard velí hecovačky jako “One more time”, vyloženě epický závěr desky v podání finále poslední songu “Stigma” nebo citelná změna nálady ve třech čtvrtinách “I utakt med Gud”. Všechno to dohromady dává smysl a všechny tyhle menší experimenty Sarkom bez výhrad vyšly. Vážně parádní a nápaditá fošna.

Druhý pohled (Skvrn):

Sarkom je jméno kapely, které většině metalovým fanouškům zatím zůstává skryto, ačkoli se s ním na scéně mohli setkávat již kolem deseti let. Do poslechu “Doomsday Elite” to tak bylo i v mém případě. A vlastně se divím, že jsem se k tomuto počinu dostal, protože Sarkom navenek rozhodně nepůsobí odlišným dojmem než většina black metalových spolků. No uznejte, norský původ, corpsepainty i pro black metal typická protikřesťanská image mi na první pohled nenaznačují nic, že by kapela přišla s něčím originálním a překvapivým. A že se pod obyčejným obalem bude skrývat taková porce skvělé muziky, jsem nečekal.

Hned na začátek musím říct, že Sarkom ani náhodou nepřichází s něčím novým a neokoukaným. Ve zkratce se na “Doomsday Elite” prezentují s rychlou, na první poslech velice chytlavou a instrumentálně i zvukově bezvadně provedenou záležitostí. Ne, že bych z vybroušené produkce black metalové nahrávky svými nadšenými výskoky atakoval strop, ale “Doomsday Elite” moderní zvuk velice sluší. Navíc Sarkom disponují slušnými hráčskými výkony a tudíž se nemusí schovávat za neprostupný zvuk, jehož mnohé “trve” kapely zneužívají. Každá, a to opravdu beze zbytku každá píseň má několik silných momentů v povedených melodií, které určitě mají potenciál pohnout i black metalem netknutým posluchačem.

S onou chytlavostí a relativní líbivostí přichází jediný neduh alba. Je pravda, že jsem “Doomsday Elite” věnoval zhruba deset poslechů, ale i přesto by se alba z té nejvyšší kategorie tak rychle oposlouchávat neměla. Když poslouchám tuto novinku již po několikáté, nemohu se zbavit pocitů, že napoprvé to bylo lepší, což sice u takového alba není překvapení, ale bodově mu to určitě nepřidá. Váhám mezi sedmi a půl a osmi, ale nakonec se rozhoduji pro vyšší známku, protože několik prvních poslechů fakt stálo zato.