Satanic Warmaster - Nachzehrer

Satanic Warmaster – Nachzehrer

Satanic Warmaster - Nachzehrer
Země: Finsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 18.8.2010
Label: Werewolf Records

Tracklist:
01. Intro
02. Satan’s Werewolf
03. Vampires
04. Warmaster Returns
05. One Shining Star
06. Bestial Darkness
07. Rotting Raven’s Blood
08. Utug-Hul

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
facebook / bandcamp

Největší kouzlo a zároveň i nevýhoda hudby Werwolfa a jeho Satanic Warmaster (ano, chápete správně, tady máme co do činění s jednočlenným projektem) tkví v tom, že je to čistokrevný a ničím neředěný podzemní black metal s těžce garážovým zvukem, a pokud na tuhle hru nejste ochotni přistoupit, držte se od „Nachzehrer“, potažmo i od všech počinů Satanic Warmaster pěkně daleko. Zároveň je však pro případné nezasvěcence nutno zdůraznit, že právě tento projekt patří ve svém specifickém hudebním subžánru mezi absolutní špičku.

Musím se přiznat, že na Satanic Warmaster mi vždy vadila jedna věc, a sice že se jedná o kapelu, která svůj talent rozmělňuje v nepřeberném množství splitek, EPček a podobných neřadových kraťasů. Kdyby se tak nedělo, nemám pochyb o tom, že by Satanic Warmaster mohl mít na kontě minimálně o jedno dlouhohrající album více. Jak je ale známo, žádné „kdyby“ neplatí a „Nachzehrer“ je tudíž čtvrtou řadovkou za nějakých 12 let fungování, navíc řadovkou, která přichází až dlouhých pět let od minulého opusu „Carelian Satanist Madness“, který určitě nejeden příznivec tvorby Satanic Warmaster (mě nevyjímaje) považuje za vrchol celé kariéry tohoto projektu. „Nachzehrer“ však místo aby navazovalo na „Carelian Satanist Madness“, tak se spíše otáčí ze předchozími dvěma počiny, zejména pak k debutu „Strength and Honour“.

Co to ale znamená? Za prvé je to cítit na opravdu hodně UG produkci, kde není nouze o garážový sound plný různých chyb (jako je například praskání techniky v některých písních apod.). Nahrávky, jako je tato, se však neposlouchají pro nějaký dokonalý zvuk, který byl rozdrtil reproduktory vaší soustavy na prach. Obdobné záležitosti člověk poslouchá jenom z toho důvodu, aby si užil tu neopakovatelnou nenávistnou atmosféru, které s digitálně vyleštěnou produkcí prostě nedosáhnete, ani kdybyste se posrali. A co si Satanic Tyrant Werwolf může připsat k dobru, je fakt, že ani jeho nejnovější počin „Nachzehrer“ v tomto ohledu nezklamává.

Byť – a klidně to řeknu rovnou – „Nachzehrer“ kvalit svého takřka dokonalé předchůdce „Carelian Satanist Madness“ nedosahuje, pořád se jedná o desku, kterou by si dle mého názoru neměl žádný fanoušek černého kovu nechat ujít. Z počátku se mi nahrávka zdála jaksi nenápadná, ale jak jsem to párkrát poslechl, člověka to prostě chytne. Zvláště pak čím víc se album blíží svému konci, tím víc nabírá na síle a například taková předposlední „Rotting Raven’s Blood“ je skvost jako poleno.

Satanic Werwolf Tyrant svou tvorbu rozhodně netvoří bezhlavě a bezmyšlenkovitě za účelem vypadat „co nejvíce trve“, ale přestože se jedná o materiál opravdu hodně syrový, pořád jsou jednotlivé kompozice vystavěné velice citlivě tak, aby posluchačsky nenudily. To byste se divili, kolik toho zvládnou lehké dotyky kláves v úvodní (nepočítáme-li intro „Intro“) „Satan’s Werewolf“. Nebo veskrze hitový refrén v hned následující „Vampires“ budiž dalším příkladem.

Satanic Warmaster

Nejsou výjimkou UG kapely, jež za záměrně špatnou produkcí skrývají nedostatečnou schopnost ovládat své nástroje, to ale ani v nejmenším není případ Satanic Warmaster. Vezměte si takovou „Warmaster Returns“. Ne, že by to byl takhle špatný song, je to zlo jak sviňa a mně se to opravdu líbí, ale speciálně u tohoto kousku je cítit, že kdyby to někdo nahrál s pořádnou produkcí, tak by to byla tak maximálně kulervoucí pecka, že by se sousedi divili. Jak říkám, je to rozhodně výborné i v téhle podobě, Satanic Werwolf Tyrant by se však neztratil, ani kdyby měl nahrát „normálně“ znějící desku. V případě Satanic Warmaster tak naschvál špatný zvuk není ničím menším než uměleckým záměrem. Ale jak jsem již podotkl na začátku, musíte mít na podobnou věc prostě „buňku“, abyste to dokázali ocenit.

Minimálně od páté „One Shining Star“„Nachzehrer“ naprosto zabíjí a až do konce jede v neuvěřitelně zběsilé kvalitě. Zatímco „One Shining Star“ splňuje do puntíku význam slova „hitovka“ (ehm… v rámci žánru, samozřejmě), „Bestial Darkness“ je oproti tomu těžká naklepávačka, která vás bez milosti zdrtí. Za vrchol nahrávky já osobně považují již zmiňovanou předposlední „Rotting Raven’s Blood“, což je opravdu nádherný kousek, který naprosto přesně ukazuje, proč že je Satanic Warmaster na podzemní scéně takovou veličinou. Však si to poslechněte, protože to vážně stojí za hřích. Decentní melodická linka sedne do pomalého tempa jak pověstná prdel na ještě pověstnější hrnec, a když Werwolf začne „krákorat“ jednotlivá slova, nedokážu si představit blackmetalistu, jehož by tohle nebralo.

Možná je to mou sympatií k podobným undergroundovým projektům, ale mně se „Nachzehrer“ prostě líbí. A to natolik, že jsem se rozhodoval mezi sedmičkou a osmičkou. K té nižší variantě jsem se přiklonil především z důvodu porovnání s předchozím majstrštykem „Carelian Satanist Madness“, který přece jenom zůstal nepokořen. Nezastírám však, že je výsledná sedma silná.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.