Schoolyards - Stubborn

Schoolyards – Stubborn

Schoolyards - Stubborn
Země: Francie
Žánr: post-hardcore / metalcore
Datum vydání: 2014
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Stubborn
02. Can’t Turn Back
03. Fear
04. Troops of Doom

Hodnocení: 5/10

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Memories of a Dead Man

Schoolyards nemají na krku ještě ani rok života a už přispěchali na trh se svou kůží v podobě prvního EP jménem “Stubborn”. Francouzská pětice tedy vyložených zkušeností moc nabídnout nemůže, ale jak je tomu zvykem, její členové nabírali zkušenosti ve svých předešlých a současných působištích. V případě Schoolyards je v tomto ohledu nejzajímavější dvojice kytaristů Tony Garcia a B3N (civilně Ben Bedrun). Proč? Není to tak dávno, co jsem zde sepisoval recenzi skvělého alba “Ashes of Joy” francouzských progresivních metalistů Memories of a Dead Man a schválně, jestli uhádnete, která dvojice tam hrála na kytary? Je to tak jednoduché, že odpověď ani nemusím prozrazovat a všichni víte, kam tím mířím, no ne?

Co už ale úplně jasné není, je, zda se borci vytáhli se stejně namakaným materiálem i pod hlavičkou svého bočního projektu Schoolyards, a rovněž se nabízí otázka, co vlastně hrají. Nebudu se dlouho zdržovat se srovnáváním s kapelou, kterou beztak neznáte, to se nebojte, ale jen pro pořádek se sluší říct, že Schoolyards jsou mnohem přímočařejší a jednodušší záležitostí, která sází na energičnost vlastního materiálu, takže pokud má někdo choutky po trošce progrese, tak rovnou říkám, že se bude jednat pouze o tužby a nenaplněná přání. Schoolyards se během své krátké kariéry našli v melodickém metalcoru a post-hardcoru, který má poměrně blízko k jednodušší verzi takových The Dillinger Escape Plan. Tuto asociaci pochopíte minimálně díky zabarvení vokálu zpěváka Joea, jenž zní v agresivnějších pózách celkem jako Greg Puciato. Hudebně to sice není tak zběsilé jako výše uvedená parta, ale kdo si dokáže představit jejich přístupnější a melodičtější songy říznuté metalcorem, tak může odtušit vyznění “Stubborn”

Se čtyřmi skladbami, z nichž každá trvá něco mezi třemi až čtyřmi minutami, se toho moc vymyslet nedá, takže pokud kapela nechce, aby její krátkohrající počin zapadnul v hromadě jí podobných, tak by v ideálním případě měla být ona čtveřice písní od podlahy řízná a chytlavá, aby hned první poslech bylo jasné, zda borci umí, nebo ne. A to se Schoolyards docela povedlo. “Stubborn” sice není žádná novátorská práce a posluchač, který je v daném stylovém zaměření zběhlejší než já, si asi bude tlouct do hlavy, že to je naprosto tuctová záležitost, ale čtyři songy, které pětice nadrtila, jsou z mého pohledu téměř všechny úplně v pohodě a bez vyšších ambicí splňuje očekávání od přímočaré hudby, jakou “Stubborn” bezesporu je.

Jednotlivé vály by se daly jednoduše shrnout jako směsice moderních riffů, sem tam nějakých melodických vyhrávek a vokálních linek, kdy se přechází od neurvalejších slok k chytlavým refrénů, které ale nejsou zase tak vlezlé, protože o vyloženě melodickém vokálu po vzoru metalcorových part si nechte zdát. Špetku hardcorových ingrediencí v podobě sborových vokálů a občasných rytmických zasekávaček netřeba zmiňovat. Asi nejvíce tomuto popisu odpovídá úvodní dvojice “Stubborn” a ultra-chytlavá “Can’t Turn Back”. Ty zároveň vidím kvalitativně o něco výš než následující dvě položky, jimž energičnost nechybí, ale třeba temnější “Fear” je až zbytečně utahaná. Jako takovému momentu oživení jí samozřejmě nelze zazlívat to, že se rozhodla vystoupit ze stínu úderných prvních dvou kusů, ale kdyby alespoň nepůsobila tak plytce a bez života. Závěrečná “Troops of Doom” není coverem brazilské Sepultury, jak by název mohl napovídat, ale díky tempu, které nikam nespěchá, a houpavému kytarovému riffu bych se nebál pasovat ji do pozice skladby s nejvíce hardcore náladou. Jak už jsem říkal, kvalit prvních dvou kusů nedosahuje, ale díky velmi jednoduché struktuře, která je narušena poklidnou pasáží v druhé polovině, se rychle dostává pod kůži. A to je vlastně charakteristické pro celé EP.

Jediné, čeho se obávám, je trvanlivost “Stubborn”, která nebude kdovíjak dlouhá, ale jako taková předzvěst věcí příštích, která má chvilkově zasytit fanoušky kapely, to Schoolyards udělali docela dobře, protože jejich prvotní EP je lehce poslouchatelné, a pokud nečekáte nic vyloženě velkého, tak i zábavné. A tak jsem k “Stubborn” přistupoval. Jako ke krátkodobé záležitosti, která mě na chvíli slušně namlsá, a když už nic, tak mě možná mě donutí oprášit alba kapel, z nichž čerpá. A to se taky stalo, takže svým způsobem ve mně zavládla spokojenost, ačkoli vyšší známku vytasit prostě nemůžu.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.