Sebkha-Chott poster 2015

Sebkha-Chott, Contrastic, Masáž

Sebkha-Chott
Datum: 8.11.2015
Místo: Praha, Modrá Vopice
Účinkující: Contrastic, Masáž, Sebkha-Chott

Akreditaci poskytl:
Obscure Promotion

Nedělní sranda v Modré Vopici rozhodně nebyla prvním klubovým vystoupením francouzských šílenců Sebkha-Chott v naší republice (vzpomínám si, že minimálně v roce 2008 tu hráli v Praze společně s Unexpect, což je jeden z těch koncertů, u nichž mě moje neúčast mrzí i po letech), nicméně většina lidí je asi bude znát především díky několika účastem na festivalu Brutal Assault. Ostatně, i já jsem je – shodou okolností to bylo rovněž v roce 2008 – poprvé viděl živě právě tam. Jejich další josefovské koncerty mě už minuly, protože se v nadcházejících letech vždy odehrály zrovna na těch ročnících, na nichž jsem nebyl, nicméně o to větší motivace byla si v osobním kalendáři vyhradit volný večer na 8. listopadu léta Páně 2015…

Samozřejmě, hlavním chodem byla avantgardní zvrhlost z Francie, ale ani dvě domácí předkapely nebyly bez zajímavosti. Jako první se totiž nepříliš početnému publiku představila Masáž, což je jen o kousek menší úlet než samotní Sebkha-Chott, ale i tak dost velký úlet na to, aby šlo téhle tříčlenné přetěžké alternativě udělit titul instantního kultu. Pokud jste neměli tu čest s jejich letošním debutem „Kvok!“ (už jen ten název!), tak je to – s nadsázkou řečeno – cosi jako akustický experimentální metal. A přesně takhle to vypadalo i živě – Ivan na akustiku hobloval takovým způsobem, že by na to i Impaled Northern Moonforest mohli být pyšní, a baskytara s bicími to doplňovaly šílenými rytmy a leckdy až grindovým sypaním (žádné překvapení – zasvěcení jistě vědí, že Michal a Čert pocházejí z Gride).

Sice byla trochu škoda, že v živém podání měly především bicí hodně navrch a místy akustickou kytaru docela přebíjely, ale nebylo to natolik zásadní, aby to vystoupení zkazilo. Kdo má pro takové šílenosti smysl (což myslím byli ten večer snad všichni přítomní, když se šlo na Sebkha-Chott), ten si to určitě užil. Co si budeme povídat, jakmile nějaká kapela hraje i na igelitový pytel nebo přesypává kamení mezi dvěma kastroly, tak to prostě bez debat musí být paráda, o tom žádná. Osobně jsem se bavil královsky.

Jako druzí přišli na řadu kultovní Contrastic, kteří jsou poměry grindového žánru experimentální, ale na poměry tohoto večera platili za tu nejnormálnější a nejkonvenčnější skupinu. Jak se ale vcelku záhy ukázalo, nebylo to negativum, jelikož ten jejich našlapaný grindcore notně dopovaný vrstvami elektroniky mezi oběma avantgardními úchylnostmi rozhodně přišel vhod. Samozřejmě, jak je aktuálně zvykem, nechyběla ani projekce na plátně, ale – jak mám zvykem zase já – moc pozornosti jsem jí nestíhal věnovat, protože u samotné kapely se toho dělo dost. Instrumentální sekce sice zdánlivě statická, ale pořád jí to šlapalo parádně, takže to v žádném případě nebyla nuda, a navíc to dostatečně vynahrazoval zpěvák Putti. Ten vystoupení rozhodně neflákal a bylo na něm vidět, že koncertem vyloženě baví, přestože lidí bylo stále pomálu. Tak jako tak, Contrastic rozhodně předvedli povedený (byť mi přišlo, že poněkud krátký) výstup a i navzdory tomu, že bych je v pomyslné tabulce večera musel zařadit až na třetí místo, i tohle bylo super.

Třešničkou na dortu však samozřejmě bylo francouzské avantgardní komando, které oproti tomu, kdy jsem je viděl naposledy na zmiňovaném Brutal Assaultu v roce 2008, už nevystupuje s početnou armádou členů, ale jen ve třech lidech, což však ani náhodou neznamená, že by to bylo menší zvěrstvo. Po teatrálním nástupu a úvodním uřvaném proslovu hlavního kápa Wladimira začal očekávaný krkolomný experiment, který Sebkha-Chott – byť s pomocí samplů a pedálů – utáhli i ve třech lidech. Nechyběla ani otáčivá baskytaro-kytara, příčná flétna a v neposlední řadě také zmagořené převleky a množství malých scének, při nichž docházela i k hojné interakci s řadou diváků jako třeba uctívání Wladimira, připájení kabelů na bradavky a podobné další srandy typu sebevražda gumovou slepicí.

Jasně, do jisté míry je hudba Sebkha-Chott docela masturbace a není to nic, co by šlo poslouchat den co den, ale v živém podání to všechno bylo ještě zásobené. Zvlášť v takhle malém klubu, protože si člověk mohl pěkně zblízka vychutnat všechny ty střelené instrumentální obraty, proti nimž i djentaři se svými dvanáctistrunkami vypadají jako úplní cucáci. Navzdory vší úchylnosti je totiž hudba Francouzů po téhle stránce fakt vymakaná a ani z alb, ani na velkém festivalu to nebylo znát tak moc jako tady, když skupině člověk viděl přímo pod ruce z úplné blízkosti.

Během koncertu však Sebkha-Chott prozradili (samozřejmě v intencích své prezentace – museli jsme jim zamávat) i jednu poměrně nemilou skutečnost – šlo o jejich poslední vystoupení v České republice. Po vydání nadcházejícího alba totiž dojde k ukončení kapely, takže o to víc je škoda, že do Modré Vopice přišlo jen nějakých +/- 20 platících diváků, takže se šílená francouzská derniéra odehrávala před poloprázdným klubem. Návštěvnost byla tak žalostná, že jsem se nakonec i přes udělenou akreditaci vrátil na vstup a ty tři kila zpětně doplatil, protože tohle si kapela jako Sebkha-Chott rozhodně nezasloužila. Na druhou stranu, celá akce tím pádem probíhala v takové příjemné undergroundové atmosféře a kdo dorazil, ten viděl hodně zblízka skutečnou parádu – jak co do míry avantgardnosti (a že v tomhle ohledu jsou Sebkha-Chott hodně vysoko), tak i co do muzikálnosti. Předskokani v obou případech taktéž výborní (ačkoliv, jak už jsem řekl, o kousek navrch u mě měla Masáž), takže z mého pohledu bezesporu skvělý večer.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.