Secret of Darkness - (In)Humanity

Secret of Darkness – (In)Humanity

Secret of Darkness - (In)Humanity
Země: Česká republika
Žánr: melodic death metal
Datum vydání: 22.10.2011
Label: Metalgate Records

Tracklist:
01. The World (Origin)
02. The Sovereign
03. Smell of Lies
04. Destroyed Illusions
05. Voice of “Truth”
06. On the Other Side
07. No Night, No Day
08. Desolated Dreams
09. Self Insurrection
10. Katharsis [bonus]

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandzone

K recenzi poskytl:
Secret of Darkness

Secret of Darkness už mám v hledáčku docela dlouho a na jejich koncertech jsem se objevoval již v době, kdy ještě neměli venku ani jeden nosič. A už tehdy jsem si říkal, že potenciál rozhodně mají a že v budoucnu by od nich mohla vzejít velice kvalitní muzika. A hle, ono to ani tak dlouho netrvalo. Ačkoliv pilotní kraťas “…and the Dark Begins” byl spíše zklamáním, první dlouhohrající zásek “(In)Humanity” představuje kapelu v zcela jiném světle. A co budeme povídat – proč to neříct hned na začátku -, mnohem lepším a posluchačsky vděčnějším světle…

Kdo měl tu čest s tři roky starým EP “…and the Dark Begins”, určitě se zeptá, v čem tedy vidím tak razantní rozdíl, co se změnilo a co se, jak říkám, zlepšilo. Upřímně řečeno, nahoru šlo úplně všechno, “(In)Humanity” je minimálně tak o dvě až tři třídy výše v úplně všech ohledech. Dovolím si tvrdit, že kdo “…and the Dark Begins” slyšel, ten bude po poslechu novinky velice příjemně překvapen.

Hned na první poslech jsou zcela zřetelně slyšitelné dva rozdíly, jakési určující elementy celé té transformace Secret of Darkness. Prvním z těchto rozdílů je vcelku razantní změna stylu – tam, kde se posledně skupina snažila o jakýsi dark/black/doom metal s lehce gotickým nádechem, je dnes nekompromisní hoblovačka na pomezí melodického death metalu a black metalu. Nemastné a neslané písničky průměrné až pochybné kvality s nepříliš přesvědčivou snahou o atmosféru byly vystřídány ultimátním tahem na bránu, který člověka nepustí ani na záchod. Aby však nevznikla mýlka – Secret of Darkness na melodičnost rozhodně nezanevřeli a v nejednu z nových skladbách táhnou melodie dopředu, nechybí ani nějaké ty osvěžující nápady uvnitř songů, to je vše je ale používáno s mnohem větší rozvahou a mnohem větším účinkem. A paradoxně to takhle namíchané dává posluchači mnohem více než předchozí násilné tvoření atmosféry, které se účinkem naopak míjelo. Právě takhle, jak to předvádí “(In)Humanity”, vede dle mého názoru cesta pro Secret of Darkness, protože tentokrát deska funguje – a to náramně.

S výše řečeným se pojí i druhá výrazná změna, kterou je jednoznačně zvuk. I v tomto ohledu “(In)Humanity” katapultuje své autory o mnoho příček výše. Opravdu je znát přechod z “nahráváme ve zkušebně” do “nahráváme v profesionálním studiu”. Sound je čistý, dynamický, průrazný, když to člověk jak se říká “vosolí” nahlas, je to vážně rachot. Jestli tohle opravdu byla snaha kapely, pak je to tedy trefa do černého. Takhle nějak má znít zvuk, který plně podpoří vyznění složeného materiálu.

To by byly ty dvě nejvýraznější a nejslyšitelnější změny, ale když se člověk do “(In)Humanity” pořádně zakousne a následně porovná s “…and the Dark Begins”, lze bez větších obtíží objevit i posun v dalších ohledech. Zcela evidentní je větší kompoziční jistota a vyzrálost. I když to možná zní jen jako nějaká těžko pochopitelná recenzentská berlička, jak znít chytře a zároveň si nenásilně natáhnout článek, v případě Secret of Darkness tomu tak opravdu je. Skupina zjevně přišla na to, co udělat, aby její skladby nepůsobily tak strojeně, jako tomu bylo v případě EP, ale naopak bavily a měly odpich. Támhle nasadíme tvrdý riff, tady to prohnat melodickou kytarou, tady zkrášlit začátek nějakým tím pěkným intrem (“Destroyed Illusions”) a je vymalováno – vše funguje na jedničku. Pořád to sice není vybroušený originál, to si zase nalhávat opravdu nebudeme, avšak není pochyb o tom, že Secret of Darkness v roce 2011 jsou skupinou, která má co říct a kterou rozhodně není radno ignorovat.

Aby však z výše předchozího nevyplynulo něco nechtěného, rád bych zdůraznil ještě jednu věc – kvality “(In)Humanity” nestojí jen na porovnávání s nepříliš povedeným minialbovým předchůdcem, nýbrž obstojí i samy o sobě. Nejedna pecka je opravdu vyloženě výborná, například já osobně mám nejradši asi “Smell of Lies”, “On the Other Side” a “Self Insurrection” (poslední zmiňovaná je jen tak mimochodem zcela názornou ukázkou té velice zručně využívané melodiky, jak jsem se zmiňoval někde výše), ale ty ostatní jsou ovšem také dobré až hodně dobré. Celkově se jedná o velice povedenou věcičku – vlastně bych se nebál tvrdit, že v letošní ne moc bohaté úrodě na československé scéně ”(In)Humanity” patří minimálně do první pětky. Velice pěkný elegantní digipack, na němž deska vychází, už je jen takový bonbónek navíc. Velice silná 7,5.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.