Semargl - Satanic Pop Metal

Semargl – Satanic Pop Metal

Semargl - Satanic Pop Metal
Země: Ukrajina
Žánr: industrial metal
Datum vydání: 17.2.2012
Label: Twilight Vertrieb

Tracklist:
01. I Hunger
02. Sweet Suicide
03. Drag Me to Hell
04. God Is Not Love
05. Tak, kurwa
06. Suck My Dick
07. Labyrinth
08. Join in Fire
09. I Hate You
10. Opium
11. Anti I Am
12. Loneliness
13. Redire

Hodnocení:
H. – 7,5/10
Zajus – 7/10

Průměrné hodnocení: 7,25/10

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

U alb jako “Satanic Pop Metal” zjišťuji, že se občas můj vkus sám vydává natolik klikatými a nepředpokládatelnými cestičkami, až to chvílemi hraničí s idiotismem. Oč jde, to vysvětlím dřív, než stačíte říct švec. Semargl jsou totiž kapela, která v současné době hraje hudební kombinaci nebetyčně hrůznou, že si to přímo říká o to, aby to člověk v recenzi totálně zničil, sestřelil, potopil a absolutně ponížil. A nikdo by na to nemohl říct vůbec nic, protože technicky vzato je to opravdu neskutečný blábol – to říkám rovnou a na rovinu. Ale co já? Já místo toho, abych nabrousil svojí kritickou katanu a setnul čtyři ukrajinské hlavy (no dobře, tu fešnou bubenici bych asi i tak ušetřil (smích)) rekordem v počtu vulgarismů na větu, jsem dopadnul tak, že se mi to nějakým zvráceným způsobem prostě líbí…

A o co že se jedná? Když o tom tak přemýšlím, tak se s tím popisem ani nemusím obtěžovat, jelikož skupina to už udělala za mě jen tím, jak album nazvala – “Satanic Pop Metal”. Těžko by to šlo napsat nějak přesněji – jak to takhle vypadá napsané, tak to do puntíku zní. Metal plný warpaintu, pentagramů a nikoliv jen elektroniky, alebrž přímo nefalšovaných postupů toho nejbrutálnější rádiového popu. Cože? Ano, slyšíš správně, ortodoxní metalisto, až takhle moc si Semargl dovolují prznit a znásilňovat nikoliv jeptišky (i když možná i ty – ale to je pravé, metalové, tak to má být), nýbrž samotnou posvátnou muziku metalovou! Na hranici s nimi! Ovšem ještě zajímavější je, jak k téhle prapodivné kombinaci došli. V dobách dávno minulých (rozuměj tak ještě pět, šest roků nazpátek) totiž Semargl hoblovali black metal – a co víc, ne zrovna špatný black metal. Ajajaj, ještě horší! Hezky nám to pánové (a nyní i dáma) zparchantěli. Jak moc, to asi dostatečně vyjadřuje už sám obal.

Ale ne, nyní už vážně. V míře takové, v jaké to páchají Semargl, je tahle kombinace opravdu nezvyklá. To, co bylo na předchozím “Ordo Bellictum Satanas” z roku 2010 ještě docela umírněné, do toho kapela na “Satanic Pop Metal” hupsla po hlavě a vlezlé elektronické melodie cpe nebohému posluchači do chřtánů v podstatě po celou hrací délku bez přestávky. Ovšem nutno dodat, že výsledek je taková kravina, až to člověka prostě baví. Od onoho proklatého zaprodaneckého žánru si Semargl vypůjčili ultimátní chytlavost a obrovskou hitovost – bez výjimky, co song, to lehce zapamatovatelná pecka, která vám bude v mozkovně strašit ještě nějaký ten čas, uchem ani pusou ji odsud nevyklepete. A že tohle není dost metal? Že je to opravdu nechutná prasárna míchat na férovku pop a metal? Ale prosím vás, nalijme si čistého vína, i obyčejný průměrný posluchač metalu na líbivé melodie prostě letí, ne že ne. Stačí se podívat na 90 % známých metalových kapel, zejména z oblasti heavy, power, gothic a symphonic metalu (ale i z dalších) – je to prostě mainstream v rámci svého stylu, takový metalový “pop”, co si hraje na něco tvrdého, a všichni se tváří, že opravdu je, jenže chyba lávky. Čistě jako fakt, bez náznaku jakéhokoliv elitářství typu “jsem lepší, páč moje kapela je tvrdší”, jsou “pořádný” metal opravdu jen extrémní odnože. Paralela mezi pop vs. “podzemní” metal a metal vs. okrajové metalové žánry je natolik zjevná, že ji snad ani zmiňovat nemusím.

A co na to ale Semargl? Ti si alespoň na nich nehrají – a to je dle mého názoru jejich výhoda. Zatímco na “Ordo Bellictum Satanas” celá ta jejich diskotéka ještě působila trochu jako pozéřina, “Satanic Pop Metal” už je uhněteno s takovým nadhledem, že je to nanejvýš sympatické. Ale pokud vám to “popování” v power metalu přijde v pohodě, protože to pořád ještě je metal, a Semargl jsou již pro vás příliš otevření… to už je prostě otázka vkusu. Já se nijak netajím tím, že se mi líbí i prachsprostý rádiový pop (hehe, kdo to tu o mně prohlašoval, že jsem zaprasený ortodoxní black metalista, co nesnáší komerční škváry… to zíráte, co? (smích)), takže možná i to hraje roli v tom, že se mi “Satanic Pop Metal” líbí, to uznávám, ale to už jsme na úrovni čistě subjektivních názorů, s nimiž bychom mohli debatovat hodiny, aniž bychom se kamkoliv dobrali. Avšak vše výše napsané, to považuji za fakty, nikoliv osobní názory.

Jak již bylo řečeno, většina “Satanic Pop Metal” je sakra chytlavý matroš, který je velice zábavný. Navíc kapela dokáže až na jednu výjimku po celou dobu bravurně balancovat na hraně “ještě dobrý” a “už kýč” s tím, že se naklání spíše na tu první stranu. Pokud bych měl zmínit ty písničky, které zaujaly nejvíce mne osobně, šel bych na to skoro jen pouhým vyjmenováním názvům. Velice silný je hned začátek alba – první tři songy “I Hunger”, “Sweet Suicide” a “Drag Me to Hell” jsou skvělé. První zaujme třeba nabušenou klávesovou linkou v refrénu, ta třetí odstřelujícím ženským vokálem atd. Pořád se něco děje a je to super.

Velké téma asi budou už podle názvu sprosťárny “Tak, Kurwa” a “Suck My Dick”. “Tak, Kurwa” je venku již delší dobu v podobě videoklipu, a musím říct, že za ten rok už se přece jen trochu oposlouchala, ale refrén má pořád koule. Jinak je tahle skladba z pohledu metalového kacířství ještě jedna z těch normálnějších a stravitelnějších, album ukrývá i mnohem tanečnější pecky. “Suck My Dick” je pořád dobrá, ale spíš taková standardnější v rámci alba, i když pár zajímavých momentů se jistě najde. Více zaujme text plný přisprostlých čuňačinek (smích).

Trochu horší mi přijde snad jen “Join in Fire”, což je právě ona proklamovaná výjimka, protože minimálně její začátek už je až moc velký kýč. Náladu ale vyspraví další “I Hate You” s trochu ostřejšími riffy a příjemně dusající elektronikou v pozadí. Jako poslední bych ještě jmenovitě zmínil moc dobře uhozenou “Anti I Am” s brutálními klávesovými kopanci.

Víte, jak se říká, že je něco tak blbé, až je to dobré? Tak přesně tohle je případ Semargl, resp. jejich “Satanic Pop Metal”. Jak jsem říkal hned na začátku, svým způsobem je to vlastně celé úplná hovadina, avšak hovadská s takovou nadsázkou, až je to vlastně dobře. Opět lze vytáhnout staré známé úsloví, že jde o věc, kterou buď budete milovat, anebo nenávidět, radši bych ale řekl, že to prostě není záležitost pro každého – možná ještě doslovněji než v případě mnohých opravdu extrémních kapel… i když, jak se to vezme, Semargl svým způsobem extrém také jsou, ačkoliv vlastně kombinují ne zrovna extrémní metal s mainstreamovou hudbou, ale jak vidno, dohromady to může být neskousnutelné. Na druhou stranu, je to zase jednou něco jiného, netradičnějšího. Sice možná (satanic) pop metal, ale stále metalovější i popovější než mnohé takzvaně gothic metalové srágory. A to, že Semargl zároveň tímto přístupem zvládnou srát tolik lidí, je také nutné svým způsobem ocenit (smích).


Další názory:

“Satanic Pop Metal” mohu bez váhání označit za jedno z nejzábavnějších alb poslední doby. Nejsem žádný velký fanda elektroniky a její spojení s metalem podle mě dopadá povětšinou přinejlepším rozpačitě. U Semargl je to ovšem úplně jiné. Na “Satanic Pop Metal” je nejlepší, že si album na nic nehraje. Je to velký kýč využívající ty nejprofláklejší (black) metalové stereotypy v kombinaci s líbivou diskotékou. Možná budu pro některé zatvrzelé metalisty za kacíře, troufnu si však prohlásit, že mě tato kombinace baví mnohem víc než všechny ty podivné raw black metalové spolky dohromady. Celé album si drží vysoký standard, z něhož vystupuje jen pár skladeb, a pokaždé je to směrem nahoru. Mezi jinak solidními písněmi se totiž nachází několik opravdových pecek. Prvotně jde o rychlou “God Is Not Love” (která mi silně připomíná cosi od Blue Stahli), hitovku “Tak, Kurwa”, nervózní “Labyrinth” s famózně užitými smyčci (jistěže elektronickými) a v neposlední řadě také taneční “Join in Fire”. Jak jste jistě pochopili, “Satanic Pop Metal” není album, při kterém by bylo potřeba přemýšlet. Troufám si dokonce říct, že je to v tomto případě na škodu. Pokud máte ovšem chuť vypustit páru po náročném dni, či po ránu získat energii do dne nového, novinka od Semargl je přesně to, co hledáte.
Zajus


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.