Serenity - War of Ages

Serenity – War of Ages

Serenity - War of Ages
Země: Rakousko
Žánr: symphonic power metal
Datum vydání: 22.3.2013
Label: Napalm Records

Tracklist:
01. Wings of Madness
02. The Art of War
03. Shining Oasis
04. For Freedom’s Sake
05. Age of Glory
06. The Matricide
07. Symphony for the Quiet
08. Tannenberg
09. Legacy of Tudors
10. Royal Pain

Hodnocení:
Ježura – 7,5/10
H. – 4/10

Průměrné hodnocení: 5,75/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Je sice pravda, že power metalový žánr již delší dobu nesleduji natolik, abych mohl odpovědně tvrdit, která kapela z toho ohromného množství takových, co se dlouhodobě nevyhřívají na vrcholu zájmu veřejnosti, je menší nebo větší, ale i tak se snad nepletu, když prohlásím, že rakouští Serenity rozhodně alespoň stran popularity přinejlepším tak do třetí ligy. Nicméně byli to právě oni, co mě nějaký ten roček nazpět velmi příjemně překvapili svým perfektním koncertem, takže jsem se výjimečně ani trochu nekroutil, když mi do klína spadla recenze na jejich novinku “War of Ages”, se kterou Serenity vyrukovali ke konci března.

Nechci si tu teď hrát na erudovaného znalce všeho, co se kdy okolo Serenity ochomýtlo, protože to ani zdaleka není pravda, ale pár změn, které se od posledně v souvislosti s kapelou udály, by se zasloužilo uvést hned zkraje, takže tak činím. V první řadě se k sestavě kapely přidala krapet rachitická Francouzka Clémentine Delauney, která si se Serenity zazpívala už na onom turné, o kterém jsem psal výše. O co však dotyčná dívčina zůstala sudičkami ochuzena na poli zdravých tělesných proporcí, to se jí vrátilo v hlase a soudě podle materiálu, který nazpívala pro “War of Ages”, je tato mladá dáma pro kapelu nejen vítanou, ale hlavně užitečnou posilou. V druhých hlasech to není až tak poznat, ale když zpívá sama, její hlasový potenciál vyniká naplno. Vokál je to barvou příjemný, intonací precizní, disponuje sympatickým rozsahem a navíc se perfektně hodí k hlasovému projevu tradičně skvělého Georga Neuhausera, který patří k těm nemnoha power metalovým zpěvákům, kteří nezpívají jako kastráti nebo teplouši. První a nejzásadnější změna byla tedy výhradně ku prospěchu věci, protože vokální stránka alba je skutečně vynikající – o tom žádná.

Změna druhá je doslova kosmetického charakteru. Mám tím na mysli přebal, který pod rukama všestranného umělce Setha z řeckých Septicflesh nabral velmi důstojnou podobu a proti artworku předchozí desky “Death & Legacy” jde o úplně jiný level. Řeči o artworku desky však nejsou tak samoúčelné, jak by se mohlo zdát. Ať už se totiž líbí nebo ne, lze mu jen těžko upřít jistou aristokratickou auru, nebo chcete-li vizuální jazyk, evokující vrcholnou estetiku přelomu 18. a 19. století. A tahle atmosféra vysokých aristokratických intrik se se vším jejích leskem i rzí se projevuje i v samotné hudbě. Nevím, jestli to není jen placebo efekt konceptu, který sleduje strasti monarchů a dalších významných osobností napříč historií, každopádně to tam slyším a dělá to dobrotu – už jenom proto, že texty nepojednávají o žádných blonďatých rytířích s velkými meči (dobře, Alexandr Veliký je tady trochu výjimka), takže ta vrozená power metalová epičnost tady nepůsobí ani tak jako klišé, jako spíš vhodné vyjádření příběhů jednotlivých skladeb.

A když už tu padlo slovo o power metalové epičnosti, slušelo by se dodat, že “War of Ages” je power metal jak noha a jako k takovému je k němu třeba přistupovat. V tomto případě doporučuji směle ignorovat různé zvěsti o progresivních prvcích, které se ve spojitosti se Serenity po internetu šíří, protože minimálně na “War of Ages” jsem žádné nenašel. Tím však nechci naznačovat, že by šlo o primitivní muziku, protože i přes značnou přímočarost je to materiál propracovaný. Děje se tak sice v rámci žánrových standardů, ale popravdě se nemohu rozvzpomenout, kdy naposled jsem měl tu čest s po všech směrech tradičním power metalem, který by však byl proveden s takovou grácií. V podstatě všechny dílky skládačky zde zapadají na svoje místo, deska více méně postrádá vyloženě hluchá místa a místo toho je plná muziky, u které si sice řeknete něco jako “Vždyť je to vlastně úplně obyčejnej power”, ale vzápětí asi dodáte “Jo, ale sakra dobře udělanej!”

Jak jsem již podotkl, “War of Ages” je velmi přímočará deska a většina skladeb se drží jednoho receptu. Mimo tento standard asi nejvíce vyčnívají skladby “For Freedom’s Sake”, což je tak nějak povinná srdcervoucí romantika, a “Symphony for the Quiet”, která se ve svém valčíkovém rytmu až překvapivě blíží představě fatality, jíž skladby se “symphony” v názvu obvykle evokují. Jinak ale jde o šlapavé a chytlavé skladby, které buď fungují výborně, nebo o něco hůř. Z těch, co mě až tak nezaujaly, si dovolím jmenovat především již zmíněnou “For Freedom’s Sake”, ale dlužno dodat, že na poměry takových – odpusťte mi ten výraz – uchcávaček je zrovna tahle ještě poměrně slušná a ani nepůsobí kdovíjak závažné střevní potíže. Pak jsou tu songy jako “Age of Glory” nebo “Royal Pain”, které nejsou zlé, ale proti vrcholům alba jim něco chybí – zejména promyšlenější melodie. A samotné vrcholy? Mezi ně bych zařadil klipovku “Wings of Madness”, orientálně laděnou “Shining Oasis” a závěrečnou dvojici “Tannenberg” a “Legacy of Tudors”, což jsou všechno vynikající songy a jen co jsem si na album trochu zvykl, tyto čtyři se mi ani na moment neomrzely.

Zdá se tedy, že máme co do činění s opravdu podařenou deskou, která sice má svoje mouchy, ale není jich moc a nejsou ani nijak zvlášť macaté. A já si za tímto tvrzením stojím i při pohledu na páně šéfredaktorovo hodnocení, protože si nemohu pomoct, ale “War of Ages” se mi vážně líbí. To si v současné době dovolím prohlásit jen o nemnoha power metalových deskách, takže se nabízí několik možností, proč jsem k tomuto názoru dospěl. Je možné, že jsem řadu poslechů absolvoval výhradně pod vlivem látek pozměňujících vědomí. Také je možné, že mě Serenity opili rohlíkem a já jim to prostě sežral i s navijákem. No a pak je tu nepatrná možnost, že je “War of Ages” opravdu velmi dobrá žánrová deska, a to je přesně důvod, se kterým se ztotožňuji. Je jasné, že po umělecké stránce srovnávat poslední dílko Serenity s opusy avantgardního black metalu je naprosto bezpředmětné, takže srovnávat nebudu a bez bázně a hany vysázím na stůl rovných sedm a půl. Když už klasický power metal, ať to zní aspoň takhle.


Další názory:

Ze všech stran jsem pořád slyšel, jak je “War of Ages” skvělé album, a snad nejhorší hodnocení, které mi někdo řekl, bylo, že to je “v pohodě”. Moc se mi tomu sice věřit nechtělo, ale postupně jsem si i začal říkat, že jsem možná až přespříliš skeptický a docela jsem začal být zvědavý, nicméně samotný výsledek je z mého pohledu natolik nepovedený, že mě i při takovéto konstelaci ještě dokázal zklamat. Samozřejmě, nikomu neberu, pokud se mu novinka Serenity líbí, ale já osobně si nemohu pomoct a neslyším v tom nic jiného než přeprodukovanou power metalovou nudu. Místy se sice Serenity snaží budit dojem, že by v jejich muzice mělo být něco víc, ale z mého pohledu je to snaha poměrně nepřesvědčivá, protože sebevětším nánosem kláves umění prostě neuděláte. Když si dám dohromady bezzubý materiál (trochu solidnější momenty bych za celou desku spočítal na prstech jedné ruky) a zvuk naleštěnější než psí kulky, tak na mě “War of Ages” prostě nemůže působit jinak než jako další nudný fabrikát současného metalového mainstreamu, což jen trochu náročnějšímu posluchači, za něhož se při vší skromnosti považuji, nemá vůbec co říct. “Vrcholem” alba je pak neskutečně, ale opravdu neskutečně debilní blábol v podobě balady “For Freedom’s Sake”, z níž je mi zcela upřímně blivno. Mně osobně tohle stačilo, jdu zas o dům dál a na adresu “War of Ages” se už (doufám!) nikdy v životě nevrátím.
H.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.