Země: Německo Žánr: black metal Datum vydání: 14.6.2013 Label: selfrelease Hodnocení: H. – 3,5/10 Mechanick – 3/10 Průměrné hodnocení: 3,25/10 Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Metal Promotions

První pohled (H.):

Na jednu stranu “Hinab in die vertraute Fremdheit” vyloženě marné není, ale na tu druhou Shrike nenahráli vůbec nic, co by člověka nějak složilo. V základě v tom nějaký potenciál cítit je, nicméně celý počin táhne dolů několik poměrně nepříjemných skutečností, díky nimž se Shrike topí přinejlepším někde v průměru, ale spíš ještě pod ním.

Především, “Hinab in die vertraute Fremdheit” působí strašně amatérsky, což je hned od začátku poměrně vážný handicap. Zvuk je takový podivně plochý a zahuhlaný, jako by byl přikrytý pod nějakou dekou, díky čemuž vyznívá do prázdna i těch několik málo výjimečných momentů, které by jinak mohly být zajímavé. Především se jedná o ty chvíle, kdy Shrike zapojí třeba akustickou kytaru (“Der Abend”), ženský vokál (“Schmerzen”) nebo dokonce náznak elektroniky (rovněž “Der Abend”), ale ve všech případech to jsou spíš jakési výkřiky do tmy, jen několikavteřinové záležitosti. Většinu času totiž tvoří nepříliš záživný a hodně obyčejný black metal bez nějakých výraznějších nápadů, zajímavějších pasáží nebo atmosféry. A právě poměrně velká skladatelská impotence je dalším a zcela jednoznačně tím největším problémem “Hinab in die vertraute Fremdheit”, jenž desku posílá hluboko do podprůměru. V kombinaci s již zmiňovaným špatným zvukem, který rozhodně nepůsobí záměrně undergroundově, ale spíše stylem “lépe to neumíme”, se tak jedná o záležitost zoufale nudnou a tím pádem ve výsledku i zcela zbytečnou.

Debut Shrike neznám, ale “Hinab in die vertraute Fremdheit” mě rozhodně nepřesvědčilo, že bych se po něm měl shánět nebo že bych měl kapelu sledovat i do budoucna. Soudě čistě na základě tohoto počinu jsou tak Shrike bohužel skupinou, bez níž by se black metalová scéna bez problémů obešla…

Druhý pohled (Mechanick):

Jméno kapely Shrike je inspirováno literární postavou z knihy Dana Simmonsse “The Hyperion Cantos” (Dan Simmons současný autor sci-fi, fantasy a horrorových knih). Odtud tedy název skupiny odvážlivců z Německa, kteří letos v červnu vydali druhou desku nazvanou “Hinab in die vertraute Fremdheit”.

Díky úrovni softwaru v dnešní době není vůbec žádný problém si za několik tisíc korun pořídit domácí nahrávací studio. Kvalita mnohých nahrávek z takovýchto obývákových studií dosahuje opravdu vysoké úrovně. Ovšem takový výsledek vyžaduje mnohé znalosti a zkušenosti. Ano, podezřívám Shrike, že nahráli svůj počin někde na zkušebně a bez sofistikovaného dozoru. Považovat “Hinab in die vertraute Fremdheit” za desku je natolik smělé, až mi jejich odvaha vytváří úsměv na tváři. V mých uších jednoduše předpoklady standardní desky nesplňuje. Upřímně, slyšel jsem demonahrávky, které znějí mnohem lépe. Ať se na mě pánové nezlobí, ale i kdyby to byl záměr, tak jim nevěřím. K hudbě samotné. Shrike hrají black metal. Celá deska je propletena melodickými riffy a nahrávce se to jimi jen hemží. Chtěl bych se něčeho chytit, trochu se při poslechu bavit, dostat depresi nebo chuť na topinku, ale kde nic, tu nic. Jen co mě zaujme jeden riff, vzápětí se Shrike doslova obrací zády a já zůstávám opět bezradně unášen vlnami. Kromě intra jsou všechny skladby delší pěti minut a závěrečná “Schmerzen” je dokonce delší než dvanáct minut. Nepřesvědčuje mě ani obal. Zobrazuje zátiší potoka s pařezem. Za ním na vyvýšenině stojí uschlý strom, jenž zřejmě znázorňuje postavu Shrike.

Řekněme, že na svou třídu Shrike hrají na své nástroje vcelku slušně. Stačí to? Nestačí! Klukům nechybí odvaha, ale pokud to myslí do budoucna vážně, rozhodně se mají na čím zamýšlet. Smazat a znovu!