Země: USA Žánr: hardcore Datum vydání: 29.9.2014 Label: Century Media Records Hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Už to začínalo vypadat, že se nového alba amerických hardcorových veteránů Sick of It All letos nedočkáme, když zničehonic bylo oznámeno “The Last Act of Defiance”, které stejně jako minulé “Based on a True Story” vychází čtyři roky po svém předchůdci. Jeden by řekl, že delší studiové pauzy mezi alby by měly předcházet neuspěchaným počinům a naopak servírovat svým fanouškům jen skutečné pecky, což Sick of It All splňují, jenom s tím rozdílem, že oni by stejné album nahráli, i kdyby na něj měli snad jen dva měsíce času.

Ale konec domněnkám. “The Last Act of Defiance” je klasická porce NYHC, takže vlastně nic moc, ale povězme si to na rovinu, copak někdo od Sick of It All čeká něco jiného? Určitě ne. Lou Koller a Pete Koller spolu s se svými souputníky Craigem Setarim a Armande Majidim jsou natolik oddaní svým kořenům, že očekávat nějaké ústupky je naprosto mimo mísu.

Novinka je nesmlouvavá, agresivní a plná skočných rytmů a pouličních vyřvávaček, kdy máte při poslechu pocit, že jste přímo v kotli a téměř každá ze skladeb by mohla být v tracklistu na prvním místě a plnit tak funkci vysokooktanového otvíráku. Popisovat jednotlivé songy s tím, že tu číhá rychlejší kousek (“Losing War”, “Sound the Alarm”, “Act Your Rage”) a tu zase zasekanější záležitost (“Road Less Traveled” a “Facing the Abyss”), je celkem zbytečné. Sick of It All na svém jubilejním desátém album přinášení semknutější nálož songů, než jak tomu bylo v případě minulého “Based on a True Story”, které mi přišlo i přes zachování všech stylových poznávacích znamení slabším výtvorem.

Samozřejmě si nemůžu odpustit přímé srovnání s letošním počinem stylových souputníků a dalších legend Madball, kteří mají venku “Hardcore Lives”. Přestože mám radši Madball a vždy si pustím jejich alba přednostněji před klasickými počiny Sick of It All, tak “The Last Act of Defiance” je mi přeci jen o malý kousek blíž. Možná za pár měsíců budu mluvit jinak, ale aktuálně z něj mám lepší pocit než před nějakou dobou z “Hardcore Lives”.