Silva Nigra, Outre, Temple Desecration

silva_nigra_svetlonos_release_gig

Datum: 4.6.2015
Místo: Karviná, Hard Café
Účinkující: Silva Nigra, Outre, Temple Desecration

Je pondělí ráno, začínám psát report a stále mě bolí celý člověk. Není to kvůli sportovnímu přepětí, ani za tím nestojí bezbřehé kalení, ale něco mezi; tedy vydařený sobotní koncert, který se uskutečnil v karvinském Hard Café. V ten den, kolem osmé večer, jsem dorazil do nepříliš zaplněného klubu a vyčkával nejen první kapelu, ale také zda nedorazí více lidí. Říkal jsem si, že Outre už mají dostatečné renomé, aby přitáhli slušné publikum, případně se snad známí a fanoušci dorazí podívat na takřka domácí Silva Nigra, kteří zde představovali nové album „Světlonoš“. No, a nestalo se. Příchozí jsem si sice nepočítal, ale pochybuji (pokud nepočítám lidi z kapel), že se v klubu zastavilo víc jak 20-30 lidí. Těm, kdo o koncertu věděli, a přesto nepřišli, můžu rovnou říci jediné: Zajebali jste!

Nával na první vystupující – polské Temple Desecration – jsem opravdu nečekal. Kapela se prezentuje hnusným a obhroublým black metalem ve stylu Blasphemy či Revenge, aneb jak poté zaznělo u jednoho stolu: „To znělo, jako když mi doma mlátí pračka.“ Bubeník si nechal svůj šroťák (do kterého zas tak šíleně netřískal) vytáhnout dost vysoko, až občas překrýval kytaristu i basáka, ale stále se v té brutalitě dalo slušně orientovat. Rozeznal jsem například, že před závěrečným dvojblokem songů z EP „Communion Perished“ (včetně těch kultovních samplů), zazněla i jedna poněkud výraznější skladba, která by mohla pocházet z chystaného dlouhohrající debutu. Jinak většina setlistu stála na demu „Abhorrent Rites“. Vzhledem k nízkému počtu návštěvníků a ještě menšímu počtu nadšenců, kteří o Temple Desecration projevili skutečný zájem (počet lidí před pódiem by se v nejlepších chvílích dal spočítat na prstech jedné ruky), se nedivím, že Poláci do hry nedali nic navíc. Pro ně to byla asi něco jako veřejná zkouška, pro fanouška ok koncert, pro ostatní jen výplň před „hlavními“ kapelami.

Na další Outre se přišlo podívat více přítomných a také jsem měl pocit, že s každou skladbou jich bylo v prostoru u pódia víc. Tady se ale na pozornost čumilů opravdu moc nehrálo, Outre se uzavřeli do sebe. Nový, vlasatý zpěvák si na pódiu blouznil a potácel se. Výtečně zvládnul Stawroginovy party z desky, případně si je vkusně poupravil. Basák a textař maximálně v mezičase mezi mlácením hlavou občas vrhnul pohled do hloučku před sebou, kde už podstatně více lidí dávalo najevo, že ta muzika s nimi opravdu něco dělá. Dokonce se pravidelně rozpoutávalo „pogo“. Ale hrdinou setu Outre byl stejně zfanatizovaný bubeník. Pokud jsem zrovna neřádill, tak čumět chvíli na jeho intenzivní hru bylo nezbytné.

Pokud se nepletu, Outre sjeli v pozměněném pořadí téměř celé „Ghost Chants“, s výjimkou ritualistické pátá kapitoly „Equilibrium“. Nejvíc pro mě ovšem byla čtyřka „Lament“, kterou na desce mám rád asi nejméně, ale naživo to byla taková rubačka, až hanba. Ostatně jako celý, až neuvěřitelně intenzivní a fanatizující koncert. Došlo dokonce i k vzácnému jevu, kdy se člověk natolik ponoří do vystoupení, až přestane vnímat čas. Mám tedy pocit, že set Outre byl o fous delší než samotná deska, což by znamenalo buď zařazení nějakých starších skladeb (vzhledem k hudebnímu posunu „Ghost Chants“ ne zcela pravděpodobné), anebo skladeb chystaných ze splitka s Barshasketh. Rozhodně nechyběl cover Armagedda„Only True Believers“, který zazněl jako předposlední. Tak jako tak (pokud vám to nedošlo z předchozích řádků) OUTRE BYLI IMPOZANTNÍ.

Ve vší úctě k posledním vystupujícím Silva Nigra… Majestát a intenzitu Outre by dokázalo překonat jen máloco, ale přeci se jim podařilo něco nezanedbatelného. Na první pohled nebyl jejich set nijak odlišný od klasiky. Na pódiu jsou Silva Nigra dost statičtí, možná až příliš. Navíc si k tomu připočtěte, že vokalista Akharon už před vystoupením pajdal okolo s viditelnými obtížemi (sport je svině). Změna ovšem spočívala v setlistu, který pochopitelně sestával z nových skladeb. Soudě dle koncertu (a první poslechy desky to potvrzují) si Silva Nigra podrželi a zároveň mírně obměnili nepříjemnou atmosféru poslední desky „Bible bolestných nářků“ (ze které taky minimálně jeden song zazněl: „Vyslanec pekla“) a celkem slušně zrychlili. Tohle všechno se do koncertního prostředí otisklo opravdu výtečně. Nejednou se v nových skladbách objevovaly kruté riffy, které byly bez keců magnetizující. Nemrzela ani absence starých, klasických válů. Po strhujících Outre už tolik energie na pořádnou kalbu nezbylo, ale kotel se stále ještě spontánně rozjížděl a na Silvu se tentokrát podívali téměř všichni přítomní. Ale po cca hodince a závěru s „Infernálním sabatem transcendence“ (aneb proč si nezahrát asi nejrychlejší song v historii kapely až na závěr) a skladbou, kterou jsem neznal, byl konec.

Konečný verdikt bude jasný asi každému. Počet příchozích/platících byl prostě mizerný. Dá se pochopit, že koncert byl ohlášen na poslední chvíli a nedostalo se mu nijak intenzivní promotion, noční cestování z Karviné taky není žádná sranda, ať už jste odkudkoliv. Ale ty kapely si zasloužily víc. Nízká účast ale jejich výkon nijak neponížila a ze sebe hodnotím tento koncertní zážitek jako výborný, nejen kvůli Outre.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.