Země: Francie Žánr: black metal Datum vydání: 9.1.2013 Label: Avantgarde Music Tracklist: 01. Intro 02. Oeuvre au noir 03. Oeuvre au blanc 04. Oeuvre au jaune 05. Oeuvre au rouge Hodnocení: Stick – 7,5/10 H. – 8,5/10 Průměrné hodnocení: 8/10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Avantgarde Music

Dámy a pánové, tady máme co do činění s celkem zvláštním kouskem black metalu. Tahle avantgardní black metalová záležitost pochází z Francie, zemi, která je zašmodrchanému black metalu silně nakloněna. Vždyť jedni z největších představitelů tohoto směru pochází z Francie, hnedle mě napadají jména jako Blut aus Nord nebo Deathspell Omega.

Podle promo letáku jsou Situs Magus další z bořitelů hranic žánru. Typický reklamní kec. Situs Magus si v širokých mantinelech hoví a využívají veškerý potenciál žánru, ale čekat nějaké novoty lze jen těžko. Rozhodně tu nejde o avantgardu ve smyslu nějakých stylových či instrumentálních veletočů nebo rytmických změn každou půl minutu. “Le grand oeuvre” sází spíše na hypnotičnost, psychedelickou stránku věci. Lidem, kteří nejsou úplně zvyklí takový styl poslouchat, to může připadat neskutečně monotónní, ale právě v tom “jednotvárném” nátlaku na posluchačovy smysly spatřují největší devízu této desky. Plnohodnotná hudební složka je tvořena čtyřmi skladbami, z nichž ani jedna nejde pod hranici devíti minut. K tomu máme jedno kraťoučké intro.

Mamutí práci albu dělá vcelku nemocné nazvučení, především u kytar, které jsou často prohnány i jiným efektem než zkreslením. Bicí by mohly znít trochu dynamičtěji, ale předpokládám, že jde o automat. U tohoto typu muziky zase netřeba očekávat přehnanou bubenickou ekvilibristiku a to, co je mi servírováno, je pro potřeby nahrávky plně dostačující. Většinu času se jede ve vcelku rozvláčném středním tempu prokládaném blast beaty. Už jen rozjezd úvodní “Ouevre au noir” je téměř až bolestně pomalá záležitost. Zabahněná a pomalá, postupně nabalující jednotlivé motivy a chorobný vokál. Napětí stoupá až k nesnesitelnosti. Když se rytmika rozjede, nejde o bezhlavý nářez, kytary pořád řežou rozvážné riffy a vybrnkávání. Plusem jsou určitě vokály, splňující nejpřísnější standardy krákoravých hrdel, bez přehnaného patosu. Karty jsou celkem jasně rozdány, pokud je pro nahrávku něco typické, tak vyhrávky, které rozhodně nezasahují do kýče, a jejich melodie jsou spíš odpudivé než lákavé. Riffy jsou většinou primitivní a v podstatě “jen” tvoří poklad pro další vrstvy kytarového vybrnkávání či melodií.

Nemá cenu vypichovat jednu skladbu ze čtyř, protože celé album tvoří jeden kompaktní celek. Nelze tu tedy hledat nějaké vybočující elementy. Ovšem nejsilněji podle mého působí “nejkratší” “Oeuvre au jaune”. Přes pomalý doomový rozjezd s vybrnkávanou melodií, která jede celou skladbu snad nepřetržitě, se dostaneme až k pasážím, kdy tlak na pozornost posluchačovu dosahuje opravdu vysoko. Příznivci black metalových vichrů počnou slintat se začátkem poslední bezmála čtvrt hodiny trvající litanie “Oeuvre au rouge”. V jejím úvodu zaznívá skřehot, který mi připomíná depresivní black metalové hejkaly. Tahle psychotická tečka za albem zbavuje posledních zbytků rozumu. Majestátní oslava šílenství, ubíjející (v pozitivním smyslu slova!) rytmus jen s pár krátkými zastávkami, s nervy drásajícím finále.

Debutové album kapely Situs Magus je celkem náročným výletem do špinavých vod black metalu. Pro příznivce podobně zvrácených (především francouzských) záležitostí povinnost. Vzhledem k výše zmiňovaným kapelám, ke kterým míří odkazy této kapely, by mohl být úspěch zaručen především u jejich fandů. Záležitost na mnoho poslechů, protože přes zdánlivou monotónnost se tu nachází spousta pasáží, které nedostanete z hlavy po prvním poslechu, stejně jako budete objevovat nové a nové detaily i po desátém poslechu. O této kapele bychom mohli do budoucna ještě dost slyšet.

Další názory:

Osobně v podstatě ve všem souhlasím se Stickovou recenzí, jen s tím rozdílem, že mně se “La grand oeuvre” líbí ještě o hodně víc, podle čehož také vypadá vyšší hodnocení. Situs Magus nabízejí přesně ten typ hudby, kterou mám opravdu rád – obskurní, nemocná, neuvěřitelně působivá, s odzbrojující atmosférou, na hony vzdálená běžné produkci. To jsou přesně ty atributy, kterých si na muzice obrovsky cením, přičemž Situs Magus je na svém debutu nabízejí měrou vrchovatou. Celé “La grand oeuvre” zní jako soundtrack k morové epidemii – lépe asi desku vystihnout nelze. Nejsem si úplně jistý, jestli je tvrzení labelu, že jde o jeden z nejpamětihodnějších žánrových debutů za poslední roky, úplně opodstatnělé, ale na druhou stranu mě z hlavy moc lepších prvotin za nějakých posledních pět let opravdu nenapadá… každopádně je ovšem jisté, že v tomto případě máme co do činění s opravdu zničující deskou, která se mi opravdu ukrutně líbí… jestli se tedy podobné šílenosti mohou líbit v tom doslovném významu slova…
H.