Země: Německo Žánr: hip-hop Datum vydání: 12.12.2016 Label: Goon MuSick Tracklist: 01. Kick, Snare & Hi-Hats Intro [ft. DJ Premier, Royce Da 59] 02. Goon Bap [ft. Reef the Lost Cauze, Sicknature] 03. The 90’s Are Back [ft. O.C., DoItAll, UG, Sticky Fingaz, Dres, Nine, Sonny Seeza, Ras Kass, Psycho Les] 04. All City Kingz [ft. Artifacts] 05. Team Death Match [ft. Diabolic, Chino XL, Lil Fame, Fredro Starr, Justin Tyme] 06. Keep Runnin’ [ft. Chris Rivers] 07. Problems [ft. Locksmith, Skrewtape, Rite Hook] 08. Way Ahead [ft. Dilated Peoples] 09. I Reminisce [ft. Intell, Sean Strange, Method Man] 10. Steady Cloakin [ft. Doppelgangaz] 11. We Won’t Die [ft. Sicknature, Sean Strange] 12. It’s a Queens Thing [ft. Infamous Mobb] 13. Cypher God [ft. Passionate MC] 14. Solid Gold Guns [ft. Conway, Banish, Supreme Cerebral, Recognize Ali] 15. Know What You’re Facing [ft. Killah Priest, Slaine, Aspects] 16. Give Me Room [ft. Flatlinerz] 17. Tight Team [ft. Epidemic] 18. New Kidz on the Blok [ft. Token, TJ Brown, Big Kurt, Intell, Merkules] 19. Freedom [ft. Sicknature, Snak the Ripper, Block McCloud] 20. Killaz Supreme [ft. Ghostface Killah, Ill Bill, Aspects, Sick Jacken] 21. My Advice [ft Pumpkinhead aka PH] Hrací doba: 71:50 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp

Kdybychom byli hip-hopovou stránkou, asi by bylo zbytečné mluvit o tom, kdo jsou Snowgoons. Tahle nyní čtyřčlenná kumpanie z Německa (jeden člen ovšem pochází z Dánska) se postupem let vypracovala na vrchol v oblasti hip-hopové produkce. Samozřejmě, je to trochu sporné prohlášení, vrchol asi záleží na úhlu pohledu. Pokud bychom to měřili metrikou komerčního úspěchu, pak Snowgoons nejvýš jistě nejsou a jimi produkované skladby zcela jistě nenajdete na stropech hitparád. DJ Illegal, Det Gunner a spol. se zdržují spíše v undergroundovějších vodách, nicméně i přesto je výčet rapperů, s nimiž Snowgoons spolupracovali, docela úctyhodný. Což ostatně dokazuje i seznam hostů na desce, o níž si dnes budeme povídat, protože zde lze nalézt členy formací jako Wu-Tang Clan či Onyx.

Jméno Snowgoons má takový zvuk, že jejich tvorba nestojí jen na dodávání beatů různým umělcům. Němci si v pohodě mohou dovolit vydávat svá vlastní alba (a na vlastním labelu Goon MuSick), přičemž to poslední z nich nese název „Goon Bap“ a právě na něj se dnes zaměříme. Novinka jen tak mimochodem byla pojata jakožto pocta hip-hopu 90. let – ostatně i název alba je odkaz na termín boom bap (viz).

Nutno říct, že Snowgoons své posluchače na „Goon Bap“ nijak nešetří – nachystali si celkem 21 písniček o souhrnné délce jedné a čtvrt hodiny. Zdá se vám to jako příliš ambiciózní porce na hip-hopovou nahrávku? Upřímně, mně taky. A „Goon Bap“ bohužel potvrzuje, že čeho je moc, toho je příliš, a že méně je někdy více.

Nemyslete si, že je úroveň „Goon Bap“ špatná, to zase není. Instra jsou klasicky špica – ve většině případů (ještě si povíme podrobněji). Mě osobně styl Snowgoons s jejich atmo-beaty baví, což se ani na novince nemění. Stejně tak o rapu nemá cenu příliš spekulovat. Na „Goon Bap“ se schází nadupaná sestava a jeden kvalitní MC střídá druhého jak na běžícím pásu. Je tu jen minimum případů, kdy mi něčí sloka nesedla, typicky se jedná o ty příspěvky, které se zvrhly v kulometnou přehlídku co nejrychlejší vyřídilky, aniž by to mělo větší opodstatnění, jako to předvádí kupříkladu Chino XL v „Team Death Match“ (ačkoliv ve zbytku stopáže se jinak nejedná o vůbec špatný song).

Nejdříve se ovšem podívejme na to lepší, co nahrávka nabízí. Album je natlakované skvělými hip-hopovými tracky. Pokud bych měl jmenovat jen tři osobní největší favority, asi bych hlasoval pro „All City Kingz“ se skvělým refrénem, „Keep Runnin‘“, kterou zdobí atmosférický temný beat s ženským vokálem, a „We Won’t Die“, jež šlape ve všech ohledech na jedničku s hvězdičkou, ostrým instrem počínaje, přes povedené rapové sloky až po bombastický refrén.

Tím ovšem povedené songy na „Goon Bap“ nekončí. Hodně mě baví i kousky jako „Way Ahead“, „I Reminisce“ (zajímavý beat, super refrén), temná „It’s a Queens Thing“ nebo nekompromisní „Cypher God“. „Know What You’re Facing“ zaujme netradičním instrem s vintage synťáky, v „Give Me Room“ zase dýchne znatelný horrorcorový opar, což zčásti jistě mají na svědomí i hostující Flatlinerz, velmi dobré jsou i „Killaz Supreme“, titulní „Goon Bap“ a samozřejmě i devadesátkový all-star track „The 90’s Are Back“.

Jak vidno, na „Goon Bap“ je určitě z čeho vybírat a výborných skladeb je tu požehnaně. Bohužel je toho předkládaného materiálu prostě přespříliš, takže pozornost postupem času nutně opadne, ačkoliv mnohé songy z druhé půle desky nejsou o nich horší než ty ze začátku. Když tak o tom přemýšlím, tak si ani nejsem jistý, jestli jsem vůbec někdy dal „Goon Bap“ celé na jeden zátah. Spíš se mi osvědčilo si album pomyslně rozdělit na dvě půlky a poslouchat je +/- samostatně, nikoliv rovnou za sebou. Svým způsobem to smysl dává, však i sami Snowgoons se nakonec vyjádřili, že je to v podstatě dvojalbum. Tak či onak, já jsem si poslech po částech užil rozhodně víc než dávkování celé hodiny a čtvrt v jednom kuse.

Druhým velkým problémem, jenž dle mého taktéž souvisí s přestřelenou délkou, je vata. Bohužel i na ni dojde, zjevně ani producenti formátu Snowgoons nedokážou utáhnout hodinu a čtvrt, aniž by se obešli bez slabších momentů. Na rovinu, hned bez několika kousků bych se nejenže obešel, ale dokonce si myslím, že po jejich vynechání by na tom „Goon Bap“ bylo lépe. Ukažme si na ně prstem – „Problems“, „Solid Gold Guns“, „Freedom“ a „My Advice“. Žádný zázrak není ani „Steady Cloakin“, i když ta už se strávit dá. Zmiňovaná čtveřice je ovšem zralá na přeskakování, což jsem také začal hodně rychle praktikovat. Zejména patetickou „Problems“ s připosraným měkkým instrem a patetickým refrénem jsem začal velmi rychle nenávidět. A to tím spíš, že je to právě ona, kdo na šesté pozici jako první zabrzdí parádně rozjeté album.

Hodnocení „Goon Bap“ hodně závisí na tom, jak se na počin budeme dívat. Budeme-li hodnotit optikou desky, pak to určitě nedopadlo tak dobře, jak mohlo a mělo. Přehnaná stopáž nahrávce škodí, což zamrzí obzvlášť ve světle skutečnosti, že několik songů je docela zbytečných – čtyři měly vyletět určitě a nějaké další dva na obětování bych asi taky našel. Pokud se ale na „Goon Bap“ podíváme nikoliv jako na album, nýbrž jako na kolekci songů, mezi nimiž si člověk vyzobe a namíchá ty svoje favority, pak hodnocení nemůže nebýt pozitivní. Když je totiž nějaký track dobrý, tak je dobrý rovnou kurevsky. A nutno zdůraznit, že množina toho (vysoce) kvalitního je o poznání větší než množina slabých kusů.