Země: Řecko Žánr: ambient black metal Datum vydání: 2.5.2014 Label: I, Voidhanger Records Hodnocení: H. – 5/10 Onotius – 8,5/10 Průměrné hodnocení: 6,75/10 Odkazy: bandcamp

První pohled (H.):

Samozřejmě se ani v nejmenším nechci nějak strefovat do kolegy pode mnou, ale upřímně prostě nechápu, kde z tohohle alba vydoloval 8,5 bodu. Je možné, že bude třeba problém na mé straně, protože už jsem různě na internetu viděl víc recenzí s hodnocením třeba za 90 %, ale nemůžu si pomoct, nepřijde mi, že by třetí deska řeckého projektu Spectral Lore byla něčím, co by vyloženě stálo za pozornost.

Předně, “III” má dohromady skoro 90 minut, což je prostě totální šílenost. Jasně, jsou alba, která jsou takhle dlouhá a opravdu fungují a jsou zábavná, ale na to, abyste dokázali takhle obrovskou plochu smysluplně naplnit, potřebujete také obrovské množství fakt dobrých nápadů nebo přinejmenším opravdu dechberoucí atmosféru. Jenže na “III” není pořádně ani jedno z toho.

Je pravda, že vyloženě marná hudba Spectral Lore není, ale na to, aby Ayloss, jediný člen projektu, dokázal utáhnout skoro hodinu a půl, to prostě a jednoduše nemá. Pár solidních a vlastně i docela povedených momentů se na “III” najde, ale na to, aby ta nahrávka skutečně dokázala zaujmout, jsou rozmělněny na přespříliš velké ploše a mezi nimi se vyskytuje sice ne úplně blbý, ale ani nějak zvlášť poutavý materiál.

Hlavní první disk je docela hluchý a třeba první dva songy “Omphalos” a “The Veiled Garden” se mi zdají o ničem. Jedině rozjezd a finiš “The Cold March Towards Eternal Brightness” nabízí trochu solidnější pasáže a vlastně i následující nemetalová instrumentálka “Drifting Through Moss and Ancient Stone” se teoreticky dá skousnout, ale něčím extra záživným také není.

Druhý disk je na tom o něco lépe a dá se o něm tvrdit, že nějakým způsobem funguje. I z toho důvodu by se mi zdálo rozumnější se na první CD dočista vybodnout a vydat jen těch 37 minut z druhé placky. Nicméně jedinou skladbou “III”, o níž můžu upřímně prohlásit, že mě baví, je až úplně závěrečná “Cosmic Significance”, která se na rozdíl od toho zbytku povedla, což je ale málo. Alespoň, že ta obálka je fakt pěkná…

Druhý pohled (Onotius):

Ambientní black metal většinou nepatří mezi žánry, jež bych si dopřával dennodenně, ovšem řadí se mezi jednu ze škatulek, k nimž chovám velký respekt. Málokterý hudební žánr je obestřen takovou tajemnou aurou, jakou projekty typu Blut aus Nord či Darkspace oplývají, málokterý hudební směr pak poskytuje tak autenticky atmosférické výrazivo jako zmiňované spolky. Když jsem proto při bloudění po metalových archivech narazil na novou desku řeckého jednočlenného projektu Spectral Lore, jehož obálka mi evokovala poslední Aosoth, zpozorněl jsem na nejvyšší míru.

Leckoho možná může zarazit stopáž alba, jež čítá celých 87 minut, ovšem nenechte se zmást, nejedná se o žádný konstantně minimalistický ambientní šum, nýbrž o velice sofistikovaný i instrumentálně propracovaný materiál, který mistrně propojuje ducha temné i magické atmosféry se skladatelskou a nástrojovou šikovností. První skladba “Omphalos” začíná čistou esencí amtosfericky blackového humbuku s ambientním prostředkem, ovšem v druhé polovině již odhalí cit pro melodie (ve stylu třeba Krallice občas s lehkým folkovým nádechem, nic vlezlého). Zatímco jiní zástupci atmosferické hudby spíš opakují motiv a variují, Spectral Lore zjevuje nové a nové motivy, přesto zachovává i minimalističtější hypnotické party a je neuvěřitelné, že stále má čím překvapovat. Za zářný příklad nechť mluví například skvostná “The Cold March Towards Eternal Brightness” (od solidně blackových momentů, přes ambientní brnkání po melodické a totálně srdcové pole evokující Ársaidh). To, že jediný mozek projektu Alyoss umí i dobře čistě zpívat, ukazuje neméně propracovaná “The Spiral Fountain”.

Přijde mi celkem škoda, že je tento projekt vůči konkurenci tak neznámý, protože nejenže má potenciál zaujmout i širší okruh posluchačů než někteří lídři této minoritní metalové odnože, ale především protože se jedná o výbornou desku, kterou si i přes krutou stopáž příště zase rád pustím. Když je nálada, tak klidně třeba o bod více, jinak…