Spreading Dread – Age of Aquarius

Spreading Dread – Age of Aquarius

Spreading Dread – Age of Aquarius

Země: Česká republika
Žánr: progressive thrash / death metal
Datum vydání: 8.1.2016
Label: Bret Hard Records

Tracklist:
01. Birth of Consciousness
02. Devolution
03. Oil Stained
04. Conpiracy
05. Karmic Wheels
06. Prayer for the Living
07. State of the Art
08. Salvia divinorum

Hrací doba: 43:54

Odkazy:
web / facebook / bandzone

K recenzi poskytl:
Bret Hard Records

Jak už to tak obvykle bývá, k druhému počinu pražských Spreading Dread jsem přistupoval zcela odlišně, než jak tomu bylo v případě debutu „…Sanatorium…“. Když jsem totiž před čtyřmi lety nadšeně sepisoval recenzi první placky, chválou jsem nešetřil. Naopak. Debutové album této pětice mi ve své době přišlo vážně super, a přestože po nějaké době počáteční nadšení logicky opadlo, tak se jedná o počin, k němuž se na poměry českých nahrávek vracím pravidelně, a dalo by se říct, že i často. Progresivně laděná kombinace death metalu s thrash metalem v podání Spreading Dread měla na debutu vážně něco do sebe, a proto jsem v souvislostí s druhým albem „Age of Aquarius“ neváhal ani vteřinu a recenzi si uzmul pro sebe.

Samozřejmě se hned nabízí otázka, jestli je „Age of Aquarius“ tak dobré, aby dokázalo srovnat vysokou laťku svého předchůdce a splnit tak očekávání, která v mém případě nebyla zrovna nejnižší. Doufal jsem, že Spreading Dread získali sebejistotu a tam, kde na „…Sanatorium…“ scházelo trochu odvahy vydat se mimo pevně stanovené hranice, tak „Age of Aquarius“ toto napraví. Přestože totiž bylo „…Sanatorium…“ ucelené a vyrovnané hudební dílo, kde se to skvělými momenty jen hemžilo, po nějaké době ztratilo něco málo ze svého lesku a připisuji to právě jisté formě jednotvárnosti, díky níž vybledlo. Ale účelem článku není revidovat vlastní hodnocení čtyři roky starého alba, takže konečně přistupme k aktuální hudební podobě Spreading Dread.

Hned na první poslech je evidentní, že kapela se během oněch čtyřech let vyvíjela, a pokud pominu skvělé technické zpracování, kdy zvuk je čistší, aniž by ztrácel důraz v momentech, kde je to zapotřebí, tak hlavní změnou od minula je, že Spreading Dread své kompozice zjednodušili a zpřístupnili. Základní prvky jsou sice velmi podobné, takže se ke slovu dostanou technicky pojaté kytarové motivy a promyšlené rytmické změny, ovšem celkově vzato jsou písně vzdušnější a množství rockově jednoduchých momentů, jimiž je ta hrubozrnná thrash/deathmetalová bouře prokládána, táhne „Age of Aquarius“ do trochu jiných vod, než ve kterých se koupalo „…Sanatorium…“. Spreading Dread před sebou mají najednou daleko větší prostor k manévrování a nutno říct, že i tentokrát se jim podařilo přijít s dost povedenou deskou.

Asi největší změny ve výkonech jednotlivců jsem zaznamenal v přednesu zpěváka Miroslava Korbela, jenž daleko častěji sahá k melodickému vokálu, který je díky použití robotického efektu místy až moc umělý, což mi není příliš po chuti. Ale to je čistě osobní výtka. Abych nekecal, tak se na „Age of Aquarius“ nacházejí i songy, kde to není nijak na škodu. Skvělá „Conspiracy“ budiž jednou z nich. Další je pak „Devolution“, jež zní místy díky matematicky přesné rytmice skoro jako progresivnější Fear Factory, a právě v této skladbě je onen melodický vokál v pořádku. Zasekávané kytary, přesné bicí a do toho hrubý řev Mirka výrazně hutní hlasitější momenty této písně a dohromady zní tato kompozice z pera Spreading Dread stále jako jeden funkční celek.

Dost mě zaujala rovněž barvitější souhra kytarové dvojice, která je oproti předchozí placce zajímavější. Jistě je to podpořeno otevřenější kompoziční stránkou, jež dává kytarám víc prostoru pro experimenty, a ty tak celkově znějí vytříbeněji. Za všechny skladby bych v tomto ohledu vypíchl dlouhou „State of the Art“ s výraznými melodickými sólovými výstupy, které proplétají takřka celou písničku, v níž se dostane i na bubínky, což je motiv, jaký bych si minulém albu nedokázal představit, kdežto tady zapadl naprosto bez problému. Co se oněch melodických kytar týče, tak za vypíchnutí stojí rozhodně druhý track jménem „Oil Stained“. Nemůžu si pomoct, ale úvod mým uším zní jako variace na neoklasický metal mistra Malmsteena. Ona celkově je „Oil Stained“ melodičtější a právě zmíněný robotický vokál mi zde přijde tak nějak nepatřičně. Možná by si tato píseň zasloužila i povedenější melodii, ale pasáž ve středu hrací doby, kdy se Spreading Dread stanou opět nekompromisním a technicky smýšlejícím tělesem, nemá chybu.

Snad jediný problém, díky němuž se „Age of Aquarius“ na svého předchůdce nemůže dotáhnout, je absence kompozice, která by mi utkvěla v hlavě na první poslech. Ona je novinka zcela určitě albem jednodušším, než byl její předchůdce, protože už jenom to množství melodií posluchače protáhne těmi osmi skladbami lépe než kopa technických riffů a oddaná kombinace thrash metalu s deathmetalovou hutností, ale přesto mi při poslechu schází song ve stylu „Bastard Brain“ se vší svou živelností a hrubostí. Toto alespoň částečně splňuje snad jen „Karmic Wheels“ a o něco podobného se snaží ještě „Prayer for the Living“, jež ostrými kytarovými riffy slibuje řádnou řežbu, ovšem je vzápětí negována skvělou melodickou vokální linkou.

Spreading Dread

Je zřejmé, že Spreading Dread ušli od svého debutu dlouhou cestu a vydali se směrem, který je posluchačsky přívětivější. Ta změna je dost výrazná, takže si občas v koutku duše postesknu po větším nářezu ve stylu rychlejších věcí z období před čtyřmi roky, jichž se na „Age of Aquarius“ neschovává tolik, kolik bych si představoval. Ovšem jestli si myslíte, že nemá smysl si letošní placku Spreading Dread pouštět, protože nemá čím překvapit a úbytek riffů ji pohřbívá, tak ručím, že i přes jisté dílčí výtky se jedná o album vyspělé, chytré, a přestože obsahuje množství melodických vsuvek, tak nepůsobí v žádném případě lacině. A za to si pánové zaslouží pochvalu. Dobrá práce.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.