Spreading Dread - ...Sanatorium...

Spreading Dread – …Sanatorium…

Spreading Dread - ...Sanatorium...
Země: Česká republika
Žánr: thrash / death metal
Datum vydání: 18.2.2012
Label: selfrelease

Tracklist:
01. World Consuming Itself
02. Losing Time
03. Bastard Brain
04. Sanatorium
05. Doubts
06. Revelation of Dreads
07. Repentance

Hodnocení: 9/10

Odkazy:
web / facebook / bandzone

K recenzi poskytl:
Spreading Dread

Nečekaně jsem dostal šanci recenzovat debutové album pražských Spreading Dread, “…Sanatorium…”, takže jsem si tento nosič běžel s napětím na konci června vyzvednout na poštu. Spreading Dread je jméno, se kterým jsem neměl doposud žádné zkušenosti a slyšel jsem jen jednu píseň na Bandzone, která ve mně nezanechala žádné větší očekávání, přestože kapela řeže styl hudby, který mám rád a papírově by se mi měl líbit. Až později jsem zjistil, že to bylo spíše tím, že jsem tomuto zběžnému poslechu nevěnoval dostatek pozornosti, než kvalitou, ale o tom až později. Nevěděl jsem tedy, co mám od “…Sanatorium…” očekávat, navíc českou undergroundovou scénu nějak podrobněji nesleduji, takže v tomhle ohledu to pro mě byla taky premiéra a krok do neznáma.

“…Sanatorium…” bylo nahráno v druhé polovině loňského roku v Pardubicích ve studiu StreetSound, a když si přičteme, že o master se postaral Miloš “Dodo” Doležal, což jsou pojmy na české scéně zaběhlé a kvalitu zaručující, bylo jasné, že “…Sanatorium…” nemůže znít špatně a po technické stránce je opravdu všechno v naprostém pořádku. Booklet je vyveden v černé barvě a je doplněn o zajímavé ilustrace Jana Hory, kdy každá z nich vystihuje text jednotlivé skladby. Je sice fakt, že bych si dokázal představit jiný cover, protože i v bookletu je několik povedenějších motivů, ale tohle je otázka vkusu. Album je koncepční a textově se zabývá drogami, sebezničujícími myšlenkami, zkažeností společnosti a mnoha dalšími tématy; texty jsou na velice dobré úrovni, zanechaly ve mně dobrý dojem a vůbec nepůsobí neprofesionálně, jak je u anglicky zpívajících kapel časté.

Pojďme k tomu nejdůležitějšímu a tím je samotná hudba. Spreading Dread pohybují někde na pomezí thrash metalu a death metalu s progresivními až technickými vlivy. Přestože se členové kapely pohybují věkově někde za hranicí 25 let, tak zní “…Sanatorium…” velice vyzrále a kapela působí velice sehraně, jako by se vůbec nejednalo o první album v jejich diskografii. Jednotlivé songy jsou až neuvěřitelně propracované a přestože se stopáží pohybují za hranicí šesti minut a víc, tak znějí dostatečně chytlavě a úderně bez ztráty toho technického hávu, který celou desku proplétá, což je svým způsobem umění, tohoto výsledku dosáhnout. O úvod desky se stará úderná “World Consuming Itself”. Na nic se nečeká a zpěvák to spolu s celou kapelou odpálí hned ze začátku. Zhruba po minutě a půl přijde na řadu parádní atmosférická střednětempá pasáž, která se postupně dovalí až ke skvělému sólu. To má v závěru skladby svého neméně povedeného bratříčka, a hned na úvod jsem byl omámen vynikající prací kytaristy Šimona Kotrče, který je také výhradním skladatelem. Spousta technických riffů a náročných sól, která ze sebe na “…Sanatorium…” vydal, svědčí o jeho nadprůměrném talentu. Jeho kumpáni pochopitelně nehrají druhé housle a rytmická sekce v obsazení baskytarista Michal Pejznoch, jehož nástroj je po celou pěkně čitelný, a bubeník Karel Šafařík, mi dala několikrát vzpomenout na Schuldinerovy Death v období “Symbolic”. Zpěvák Miroslav Korbel disponuje agresivním vokálem, někdy až growlem, který do thrash/deathové jízdy, jak ji Spreading Dread předvádí, pasuje naprosto dokonale. Nejedná se sice o bůhvíjak originální projev, ale svůj účel plní skvěle, když je potřeba, tak se přitlačí na pilu, občas se trošku stáhne do pozadí a hlavně nepůsobí stereotypně, takže nemám žádné výtky, sem tam mu dokonce vypomůže kytarista Šimon.

Jako druhý přichází na řadu asi největší hit, i když je nečekané, že takto pasuji zrovna “Losing Time”, která je s osmi minutami druhým nejdelším kouskem na desce. Píseň odstartuje parádní melodický riff a v rychlejším tempu skladba postupně uhání až k mohutnému refrénu. Vrcholem songu je pomalejší part, jenž je ozdoben zvonivou akustickou kytarou, ta se pak pomaličku a nenuceně přerodí v první kytarové sólo, za které by se nemuseli stydět ani mnohem slavnější kolegové mistrného kytaristy. Za přítomnosti dvoukopákové palby Karla Šafaříka uhání “Losing Time” dál k impozantnímu závěru, ve kterém ze sebe kapela vydala skutečně vše.

“Bastard Brain” odpálí krátká bubenická vyhrávka a z ultrarychlého tempa, se kterým se kapela vytasí hned na začátku, se poleví opět až v prostředku písně. Díky tomu, že kapela šikovně střídá různá tempa a nálady, nezačne deska jen tak nudit a sklouzávat k jistému stereotypu. Další hitovkou je titulní skladba “Sanatorium”, ve které mne na první poslech zaujalo nervní vrzání dveří a úvodní kytarová pasáž, která jako by vypadla z rukávu NergaloviBehemoth, parádní výkon zpěváka, který tuhle velice agresivní pecku posunul minimálně o třídu výš, a výrazná basová linka ženou skladbu k mocnému finiši. Z dálky se vynoří melodický zpěv, který titulku ozvláštní a vzhledem k tomu, že jde o velmi výrazné koření, tak se s ním zachází opatrně a není tak dopuštěno, aby došlo k narušení celkové atmosféry.

Následující dvojice skladeb “Doubts” a “Revelation of Dreads” si je dost podobná a dalo by se říct, že songy nepřichází v rámci alba s ničím novým a jen opakují postupy z předchozích skladeb, ale není tomu tak doslova. Zatímco “Doubts” je neskutečný, energický nářez s nějakou tou technickou vsuvkou, tak “Revelation of “Dreads” je trošku slabší, ale možná je to jen můj dojem, kdy po skvělém úvodu a před mistrným závěrem jenom trošku zapadne. Ten mistrný závěr si na svá bedra vzala jedenáct minut trvající instrumentálka “Repantance”. O ní se toho nedá moc napsat, to prostě musíte slyšet, takže k ní se vyjadřovat nebudu a nechám to na vás, ale mě osobně už dlouho instrumentální skladba se stopáží nad deset minut takhle nezaujala a představuje důstojnou tečkou za silným albem.

Spreading Dread

Jak už jsem na začátku říkal, nejsem žádný znalec české tvorby a zvláště pak mladých/neznámých kapel na české tvrdě metalové scéně, ale po “…Sanatorium…” od Spreading Dread tento můj názor budu muset poopravit a možná právě toto je ten impuls, který mi otevřel oči, že i na české scéně se dá přijít s mimořádně kvalitní deskou, která se dokáže vyrovnat minimálně evropskému žánrovému standardu. I po mnoha dalších a dalších posleších “…Sanatorium…” jenom rostlo a tak to má být!


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.