St. Vincent - St. Vincent

St. Vincent – St. Vincent

St. Vincent - St. Vincent
Země: USA
Žánr: art pop
Datum vydání: 25.2.2014
Label: Republic Records

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

O Annie Clark, známé spíše pod pseudonymem St. Vincent, bylo v posledních letech čím dál více slyšet. Talentovaná multiinstrumentalistka vydala několik pozitivně přijatých alb, z nichž jsem však vyjma několika skladeb neslyšel žádné, a eponymní novinka je tak mým prvním plnohodnotným setkáním s její hudbou. Motivací k poslechu “St. Vincent” však nebyla starší tvorba umělkyně, jako spíše její hostování na letošním “To Be Kind” kapely Swans. Jaké je tedy dílo zpěvačky, kterou si oblíbil legendární Michael Gira?

“St. Vincent” je v principu typické popové album se vším, co k tomu patří, a jako takové by jen těžko něčím zaujalo, má však několik zajímavých trumfů v rukávu. St. Vincent si na nic nehraje a album je tak od prvních tónů hodně odlehčené a pozitivní naladěné, alespoň hudebně. Místo tepající elektroniky v pozadí číhají nenápadné, ovšem zcela skutečné bicí, většinu zvuků zajišťují klávesy či další počítačem stvořené melodie, které se vesele prolínají a doplňují. Do všeho pak St. Vincent pravidelně vstupuje se svou kytarou, která zde není proto, aby tvořila strukturu skladby, nýbrž je spíše třešničkou na dortu předvádějící zábavná, ale ne nabubřele technická sóla. Annie Clark to s kytarou umí, a i když na novince kytara ustoupila před elektronikou, stále jde o stěžejní nástroj alba. Nejvíce mě však album baví po stránce vokální, Annie Clark je skvělá zpěvačka, která, soudě dle záznamů, je sice lepší naživo než z alba, ovšem i na něm nemá zpěv chybu.

Po stránce skladatelské musím pochválit zejména vyrovnanost materiálu. Vedle rychlejších skladeb, z nichž vystupuje zejména úvodní “Rattlesnake”, kytarová “Birth in Reverse” a klipová “Digital Witness”, na albu nalezneme i několik pomalejších skladeb, kde plně vynikne výborný zpěv. Vrcholem je pak hybridní “Huey Newton”, která začne pozitivně a skončí zvláště tvrdou kytarou a narůstajícím hlukem ve stylu již zmíněných Swans. Zkrátka, pokud máte mentální kapacitu na jedno popové album ročně, nevidím důvod, proč nezvolit “St. Vincent”.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.