Země: Finsko Žánr: thrash / progressive metal Datum vydání: 7.2.2014 Label: Sakara Records Hodnocení: 6,5/10 Odkazy: web / facebook

Stam1na je ve svých rodných končinách ohromně populární. “SLK” je již čtvrtým albem v řadě, které ve finských prodejních žebříčcích dosáhlo na nejvyšší příčku. Stam1na tomu ostatně umí dopomáhat, zvolený singl “Panzerfaust” je totiž skvělý a snadno se vyrvaná tomu nejlepšímu, co kapela dodnes napsala. Jenže je celé “SLK” stejně dobré jako “Uudet kymmenen käskyä” či “Viimeinen Atlantis”?

Kapela na něm pokračuje ve šlépějích, které nastavila na předchozích albech. Její styl je založený na kombinaci ostrých thrashových hran s velkým množstvím melodií a kláves, což mnohým postačuje k označení kapely za progresivní. Většinu melodií najdeme ve zpěvu a zatímco kytary dokáží být místy i poměrně nekompromisní, vokály Antti Hyyrynena se po většinu času drží osvědčeného čistého zpěvu, který mu ostatně jde poměrně dobře. V tomto ohledu na “SLK” postrádám větší různorodost, která dříve kapele nechyběla. Instrumentálně umí být Stam1na značně technická a některá sóla, jako třeba jedno velmi rozsáhlé v “Kalmankansa”, jsou skutečně výtečná. I rytmika kapele nedělá problém, strojově přesné riffování v “Kylmä kuuma kylmä” by jí mohla závidět kdejaká industriální smečka.

Problém nastává při poslechu celého alba, kdy mě mnohem více než oslavovaná melodičnost baví, když kapela hraje tvrdě a ryze metalově. Těchto míst moc není a navíc jsou povětšinou obroušena nekonfliktní produkcí. Některé melodie jdou navíc úplně mimo mě, třeba první třetinu “Dynamo” shledávám těžko poslouchatelnou a takových míst na albu není úplně málo. Přitom právě “Dynamo” je ve své druhé půli jednou z nejchytlavějších skladeb alba. Nejlepší však je, když kapela spojí obě strany, ostřejší kytary se zábavnými melodiemi, jak se to povedlo v “Usko pois”. Jenže takových míst na albu moc není.

“SLK” je tak jako celek stále spíše dobré album, ale v jistém ohledu už nastal čas na změnu, jinak se Stam1na stane parodií sebe samé.