Země: Itálie Žánr: power metal Datum vydání: 1.12.2014 Label: Bakerteam Records Tracklist: 01. Before the Dawn… 02. …Dawn of Evil 03. Dark Passenger 04. Blood 05. Reflections 06. Codex 07. My Enemies 08. The Ritual – Modus Operandi 09. Turn Around, Look Away! 10. The End Begins (I. Who Is a Psycopath?, II. The Hope of a New Life , III. Salvation, IV. The End Is Near) Odkazy: web / facebook / twitter K recenzi poskytl: Scarlet Records / Bakerteam Records

Italského power metalu nám redakcí prošlo už docela hodně a vzhledem k tomu, že to v řekněme nadpoloviční většině případů stálo za starou bačkoru, těžko se divit, když skoro ke každé další takové desce někteří z nás přistupují spíše s cynickou obavou, co za veledílo to bude tentokrát. Jiskřička naděje ale pokaždé doutná i zde, takže žádná další italská power metalová deska nevstupuje do Sicmaggotího ringu k předem prohraného zápasu.

Zatím poslední taková fošna se jmenuje „Dark Passenger“ a do světa ji vypustili jistí severoitalští Starbynary, kteří pospolu fungují sotva dva roky, a pokud lze věřit Encyclopaedii Metallum, o nějakých zásadnějších zkušenostech lze hovořit pouze u zpěváka Joea Cagianelliho, který deset let zpíval u vcelku zavedených žánrových souputníků Derdian. Co si budeme povídat, tahle vizitka by mě určitě k poslechu nenalákala, nicméně když už jsem se do toho poslechu přeci jen pustil, vyšlo najevo, že to nakonec není zdaleka taková tragédie, jaká to reálně být mohla. Starbynary totiž sice obrazně řečeno teče mléko po bradě, jenže „Dark Passenger“ je přesto vlastně dost v klidu poslouchatelná deska, která má sice k dokonalosti daleko asi jako Miley Cyrus ke zdrženlivé jeptišce, ale z ní lze vyčíst jistý potenciál, který se místy dokonce podařilo zužitkovat.

Hudební materie, z níž je „Dark Passenger“ utkaná, snese název power metal s jemným, leč zřetelným nádechem progrese. V praxi to znamená, že se Starbynary pokusili nahrát desku, která si sice neklade za cíl být prudce neotřelou duševní potravou pro hudební elitáře (což nemyslím nijak hanlivě, jen mě lepší výraz nenapadá), ale zároveň v žádném případě nechce dělat blbce ani z těch posluchačů, jejichž rozhled nekončí u dýňovitých „Keeperů“, což mezi power metalovými kapelami není vůbec nic neobvyklého. Starbynary tedy za tuhle snahu patří mé sympatie. Typicky italský rukopis je zde samozřejmě čitelný, stejně tak příležitostnou inspiraci u Rhapsody se nikdo ani nesnaží maskovat, ale nečekaně dlouhá řada nejrůznějších detailů a letmých výjezdů mimo klasické power metalové hranice úspěšně rozmělňuje pocit „tohle už jsem někde slyšel“ a celkový dojem dokonce stáčí k hodně okleštěné formě originality.

Určujícím faktorem desky je skutečnost, že záměr nahrát jakž takž inteligentní power metal se Starbynary v zásadě podařilo naplnit. „Dark Passenger“ rozhodně není tupá přehlídka generických nebo vykradených riffů, ale ty skladby mají z kompozičního hlediska něco do sebe a překvapivě často na posluchače vybafne pasáž, která má nápad a poslouchá se velmi dobře. Toto je samozřejmě zhusta vyváženo poněkud vatovitým materiálem, občas maličko násilně působícími melodiemi nebo místy trochu patetickým vokálem (který je ale jinak docela v pohodě) ve stylu kovadlina na koulích. Dobrý dojem alespoň u mě ale pořád mírně převažuje, neboť i ta vata většinou není úplně dementní (i tady se jasně projevuje zřetelná instrumentální zručnost muzikantů), a proto spíše prohučí kolem bez napáchaných škod a v paměti zůstane zejména to dobré.

Nechce se mi pouště to vypisování nejlepších nebo nejhorších skladeb, a to z prostého důvodu – „Dark Passenger“ je dost vyrovnaný počin a prakticky v každé skladbě se dají najít dobré i nedobré momenty. Jako celek to ale má ne úplně podřadnou úroveň a ve výsledku dokonce ani netrpím potřebou více než hodinovou desku vypínat předčasně, což je pozoruhodné i vzhledem k tomu, že poslední skladba má skoro 17 minut, ale i přesto dává nějaký smysl a navíc obsahuje některé z nejlepších momentů alba.

Myslím, že tedy není vůbec od věci mluvit o příjemném překvapení. Nebudu kecat a tvrdit, že se mi „Dark Passenger“ zalíbilo natolik, abych si jej ještě někdy pustil, protože to je při vší úctě dost nepravděpodobné. Dokud jsem si ale tuhle desku pouštěl, nestálo mě to moc přemáhání a ani v poslední době mě to nezačalo otravovat, takže na tom asi vážně něco bude. Nechci nikomu tvrdit, že je „Dark Passenger“ dobrá deska, protože pod tím pojmem si osobně představuji trochu něco jiného, ale stejně tak nemůžu říct, že by to byla deska špatná, protože potenciál, o než padla řeč výše, tu opravdu je a jeho zásluhou to Starbynary v mých očích dotáhli někam do horní poloviny průměru, což znamená desku, která ve výsledku neurazí a naopak sem tam umí i příjemně překvapit. To je v každém případě výsledek, který sahá nad očekávání, a pokud máte rádi power metal, rozhodně se nemusíte bát přesvědčit se na vlastní uši.