Země: Česká republika Žánr: progressive / death metal Datum vydání: 20.6.2012 Label: selfrelease Tracklist: 01. Their Eyes 02. Destined 03. Summer Nights 04. Green Hell 05. Balance 06. Closing the Gate of Senses 07. You Will Never Fly Again 08. Bad News 09. Transylvanian Highway 10. The Tragedy of Being Born Hodnocení: 5/10 Odkazy: web / bandzone K recenzi poskytl: StrangeFeelings

Historie české partičky StrangeFeelings sahá až někam do roku 2001, kdy se dalo dohromady pár nadšenců death metalu. Trvalo to sice trošku déle, než se posluchačstvo dočkalo nějaké oficiální nahrávky, protože až v roce 2005 se ke kapele připojil zpěvák Jakub Trnavský, a tak teprve v roce 2007 přišla na svět první řadová deska s titulem “Fractality”, která přinesla nepříliš originální, ale poctivou kombinaci technického death metalu a thrash metalové zběsilosti, což je spojení, které já osobně můžu, takže k novince jsem přistupoval příjemně naladěn. K mému překvapení však prodělala kapela mezi svým prvním a aktuálním albem “One More Last Day” menší stylový přerod, protože aktuální tvorba kapely má mnohem blíž k progresivnímu metalu s thrash/death metalovými stopovými prvky, což zní stále dobře na papíře, ale v reálu už to taková sláva není.

Ale čert to vem, říkejme tomu prostě metal. Zvuk studia Hostivice je na desce znát, a přestože by se malé rezervy najít daly (zejména nazvučení zpěváka, který se v záplavě nástrojů místy ztrácí), tak to není nic, co by tahalo za uši, a něco málo přes půl hodiny hudby, které druhé album StrangeFeelings přináší, celkem solidně šlape. Tedy, abych byl přesnější, zpočátku tomu tak bylo, ale s přibývajícími poslechy jsem zjišťoval, že mi toho poslech “One More Last Day” příliš nedává. Ne, že by to bylo zas tak špatné, protože řada momentů má nějaký nápad, ale když jsem desku slyšel víc než desetkrát, tak už se mi zkrátka začínala zajídat. Ze všeho nejvíc to pak platí o vokálu dnes už bývalého zpěváka Jakuba, který když přitlačil na pilu, tak je všechno v pořádku, ale jakmile sklouzl do mezí civilnějšího projevu, tak už to taková sláva není. Jeden příklad za všechny je jinak slušná “Destined” s barvitými kytarovými plochami, které zpěvák svým projevem trestuhodně zařízl.

Jak už to tak bývá, nese “One More Last Day” na svých bedrech písně povedené více i méně. Z desítky skladeb bych okamžitě vyškrtl dvojici zbytečných instrumentálních meziher, které nic neřeší a hlavně albu jako celku vůbec nic nepřináší. Význam “Balance” a “Bad News” je mi tedy skutečně zapovězený jako integrály při studiu matematiky. Do kategorie ne už zbytečných, ale pořád slabých songů bych pak zcela jednoznačně zařadil “Summer Nights” se zbytečně utahaným úvodem a předvídatelnou strukturou a třeba ještě “Transylvanian Highway”, jež mě zaujala tak možná sekaným riffem, ale to je asi tak všechno. Tak někde na půli cesty stojí “The Tragedy of Being Born”, jejíž šlapavější pasáže s drsnými vokály jsou slušné, ale ten zbytek, který staví na nudném riffu a stejně působící vokální lince, už nestojí za nic a nezachrání to ani zajímavý akustický kytarový moment v druhé polovině. Dalo by se říct, že bych takto mohl vybrat takřka celý tracklist, ale to bych působil až moc škarohlídsky a jednalo by se spíš o jednotlivé momenty než o skladby jako celek.

Začátek alba je o něco pozitivnější, protože “Their Eyes” představuje tu nejreprezentativnější píseň celé desky. Kombinace ostřejších pasáží s klidnějšími výjezdy funguje dobře, a protože je tato skladba vokálně jedna z divočejších, tak jsem zapomněl na svůj osobní vkus, do kterého se mi zpěvák ve většině písní prostě netrefil, a “Their Eyes” je důkazem toho, že to jde. Ještě bych se vrátil ke zvuku a pochválil nazvučení baskytary, která nestojí na vedlejší koleji, a hlavně v těch klidnějších momentech jsem si ji opravdu vychutnával. O “Destined” již pár slov padlo, takže jen doplním, že její vrchol přichází ve střední pasáži, která se díky sólové kytaře a harmoniím začne vymykat zbytku desky a i přes zprasený vokál je to pořád jedna z těch lepších skladeb. Co se mi však naprosto trefilo do vkusu, je úderná rychlovka “Green Hell”. Skoro až death’n’rollové tempo a celková nálada mi připomněla Entombed. Jo, kdyby se v podobných vodách nesl i zbytek desky, tak bych se vůbec nezlobil. Death metalová “Closing the Gate of Senses” rovněž neurazí a možná jí mohla být dopřána delší stopáž, protože mi přišlo, že ještě než skladba stihla řádně vygradovat, tak přišel její konec. Po půl hodince přichází kýžený konec a mně v hlavě neutkvělo víc než pár skladeb a především několik opravdu povedených momentů.

Těžko StrangeFeelings na jejich druhém řadovém albu nějak hodnotit. Přestože bych nechtěl popírat potenciál, který v sobě nahrávka skrývá (rozmanitost a fakt, že i přes nepřeslechnutelná hluchá místa to pořád slušně šlape), tak pořád deska jako celek působí nudně a strašně průměrně. V dané váhové kategorii bych prostě radši sáhl někam jinam. “One More Last Day” se tak nakonec stalo větším oříškem, než jsem předpokládal. Kdybych to měl nějak rezolutně utnout, tak bych vás všechny vyhnal ven a běžet si desku sehnat, abyste si přidali své vlastní hodnocení, protože já jsem stále na vážkách, takže to zapíchnu pěkně uprostřed na slušné pětce.