Suicidal Angels - Divide and Conquer

Suicidal Angels – Divide and Conquer

Suicidal Angels - Divide and Conquer
Země: Řecko
Žánr: thrash metal
Datum vydání: 10.1.2014
Label: NoiseArt Records

Tracklist:
01. Marching Over Blood
02. Seed of Evil
03. Divide and Conquer
04. Control the Twisted Mind
05. In the Grave
06. Terror Is My Scream
07. Pit of Snakes
08. Kneel to the Gun
09. Lost Dignity
10. White Wizard

Hodnocení:
Stick – 6/10
H. – 5,5/10
Kaša – 7/10

Průměrné hodnocení: 6,2/10

Odkazy:
web / facebook

Že je thrashové revivalování velice v kurzu už pár let, toho si nejspíše všiml každý, kdo se trochu zajímá o dění na thrash (i obecně) metalové scéně. Na vzestupu jsou jak staří veteráni, tak i mladí borci, kteří mocnému thrashingu taktéž propadli. Mnoho z kapel se drží opravdu striktního omílání starých klasik, akorát s mladistvějším drajvem a nadšením, někteří se časem rozhodnou jít trochu svou cestou, jak se to povedlo na posledním albu takovým Warbringer. Jasně, pořád byla cítit úcta ke klasice, ale lze zaznamenat i pokus o vlastní ksicht. Pak jsou klasici, kteří prostě drhnou starou školu bez ohledu na minulost, přítomnost či budoucnost. Jedněmi z takových jsou Suicidal Angels z Athén.

Ti letos vydali po třinácti letech existence svou pátou dlouhohrající fošnu “Divide and Conquer”. Od roku 2010 sází svá alba s dvouletou kadencí, stejně jako u předchozích desek album ošperkoval svým uměním dnes již legendární výtvárník Ed Repka, jehož práci asi není nutné nějak blíže představovat. Těm méně znalým však mohu připomenout obaly prvních tří desek Death, “Rust in Peace” od Megadeth či debutovou fošnu Atheist. Album je vybaveno celkem našlapaným zvukem, mix a mastering měl na Fredrik NordströmFredman Studios. Nemám proti jeho práci nic, ale v posledních letech mi nahrávky z jeho dílny tak úplně zvukově nevyhovují. Cítím z nich jistou míru přílišné sterility. Album je rozhodně nahrané na úrovni, ale přesto se mi zvuk zdá poněkud příliš čistý, mám pocit, že by neškodilo krapet jej pošpinit a pustit ven tu správnou dravost a nasrání.

Textově jde o klasickou kritiku společenských, politických a ekonomických poměrů dnešního světa. Hoši se rozhodli poukázat na to, jak je současnost prohnilá, a tak se s ničím moc neserou. Korupce, pokrytectví, vymývání mozků, vše, na co si vzpomenete, tu najdete. Klasické případy sociálněkritických textů, které vám v podstatě nesdělí nic moc nového, vyřvávají každodenní frustraci, což byl u thrash metalu většinou hlavní účel. Pokud teda zrovna nešlo o srandakapely typu Tankard, čímž jejich tvorbu nechci nijak shazovat.

Necelých padesát minut muziky je postavených na klasických postupech. Rychlých tempech, cirkulárkových riffech a rychlých sólech. Rychlé tempo střídá pomalé s celkem přirozenou kadecí. Určitě není na škodu jistá rytmická variabilita. Když už bych si měl tak namátkou vzpomenout na nějakou kapelu, kterou mi “Divide and Conquer” evokuje nejvíc, tak bych na prvním místě zmínil asi americké Exodus. Frázování i sestupový riff v úvodu v otvírací “Marching Over Blood” mě praštil přes uši prakticky okamžitě. Stejně tak ve šlapavé “Seed of Evil”, která ale bohužel dosahuje délky skoro sedm minut, což je na tomto albu pro mě fakt největší slabina. Jakmile se pokouší o dosáhnutí nějaké “epičnosti” a skladba přesáhne pět minut, jde většinou o kousek, který ve své polovině začne ztrácet dech a pozbývá na zajímavosti. Oproti tomu působí naprosto kontrastně titulní skladba, která má sotva tři minuty a je to celkem živočisná palba pádící přímo dopředu. Z těch delších skladeb na mě nejvíc zafungovala “Control the Twisted Mind”, s táhlým úvodem a nakonec vynikajícím ústředním riffem, jak vypadlým z posledních desek germánských nestorů Kreator.

V podstatě bych takhle mohl pokračovat do konce alba, zábavnější palby střídají táhlejší a povětšinou nudnější kousky, nenabízející povětšinou nic moc zajímavého. Nechci téhle kapele nijak křivdit, nové album opět zapadá do standardů thrash metalové učebnice, vycházející z tvorby předních veteránů. Fanoušci stylu si budou jejich hudbu broukat a návštěvníci na koncertech zajisté budou pařit o stošest. Já se musím přiznat, že Warbringer a jejich “IV: Empire Collapse” mě zaujalo mnohem víc a taky jsem ho protočil s chutí o dost víckrát než nové album Suicidal Angels. Pro mě mírný nadprůměr žánru, přece jen už mají něco za sebou a vědí moc dobře, jak se to má dělat.


Další názory:

Pro někoho, kdo nás čte pravidelněji, nejspíš nebudu říkat nic nového, ale asi by mělo zaznít, že nejsem, nikdy jsem nebyl a asi už ani nikdy nebudu hardcore fanoušek thrash metalu. Svoje oblíbence, na jejichž vypalovačky nedám dopustit, však určitě mám. Většina z nich ovšem náleží k takové té staré gardě, která to drhne už nějaký ten pátek. Vlna renesance oldschool trash metalu, jež se prohnala před několika lety, mě tedy jednoduše úplně minula, protože prostě nevidím jakýkoliv smysl v tom, aby mladé kapely recyklovaly něco, co někdo zahrál mnoho let před nimi a mnohem zajímavějším způsobem, a ještě se u toho tvářily, že je to vlastně dobře a výhoda. To mi jednoduše hlava nebere. A vzhledem k tomu, že řečtí Suicidal Angels patří do sorty právě takových kapel, asi si dokážete domyslet, jaký mám na jejich tvorbu názor – a na tomto názoru pranic nezměnila ani novinka “Divide and Conquer”, přestože svojí šanci samozřejmě dostala. Klidně se mnou nesouhlaste, ale ze všech těch důvodů, které jsem výše jmenoval, jsou pro mě Suicidal Angels naprosto nudnou, nezajímavou a tudíž i zbytečnou skupinou, čemuž také odpovídá nikterak oslnivé hodnocení. Poslouchatelné to samozřejmě je, ale stejně to poslouchat nechci, protože když budu chtít thrash… sorry, ale ti staří pardálové to prostě umí lépe.
H.

Přestože jsem Suicidal Angels nikdy nepovažoval za nic víc, než běžnou kapelu z početného stáda následovatelů velkých jmen, jež už padla v recenzi, tak musím říct, že mě “Divide and Conquer” baví. Dokonce víc, než mé doposud nejoblíbenější “Sanctify the Darkness”. Má to náboj a energie tomu pochopitelně nechybí, takže i když v jádru souhlasím s recenzí, tak mi nevadí pustit si novinku i po vícenásobném předchozím poslechu. Jasně, není to nic nového pod sluncem a téměř každou z písní bych dokázal analogicky přirovnat k třicet let starým vypalovačkám, ale copak se se od Suicidal Angels dá čekat něco jiného? Skladby, které na novinku poskládali, jsou v rámci stylu tak akorát chytlavé, funkčně vystavěné a hlavně řízné, takže i těch nadstandardních padesát minut baví. Nejlepší skladbou je pro mne delší “Control the Twisted Mind”, ovšem ani kratší fláky jako “Marching Over Blood”, či “Terror is My Scream” nijak výrazně nezaostávají. Jo, proč to nepřiznat… “Divide and Conquer” je pro mě svým způsobem překvapení. Sice ne hudebně, ale tím, jak bezproblémově se mi zakouslo pod kůži. Slušná poctivá sedmička.
Kaša


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.